Sijský evangeliář (rusky Сийское Евангелие) představuje sváteční rukopisný evangeliář z roku 1339 (1340).Sijský evangeliář (rusky Сийское Евангелие) představuje sváteční rukopisný evangeliář z roku 1339 (1340).
Rukopis na pergamenu o rozměrech 31,7 x 25 cm se dnes nachází v Knihovně Ruské akademie věd (Библиотека РАН, Москва).
Kniha se stala proslulou díky miniatuře „Kristus vysílá apoštoly kázat národům“ (Отослание апостолов на проповедь).
Původ a nalezení
Evangeliář byl sepsán v Moskvě za vlády knížete Ivana Kality () a měl sloužit jako knížecí donace pro Uspenský klášter ve vsi Ljavlja (ležela asi 35 km na jih od Archangelska). V roce 1633 se tento klášter spojil s klášterem Sijským, a to včetně přenosu knihovny. Ze zmínky v knize známe také zadavatele:
„napsán byl tento Evangeliář ve městě Moskvě na Dvině z přesvaté Bohorodičky příkazu služebníkem Božím Ananijou mnichem“;
známe rovněž další opisovače:
„… napsali ho hříchuplní ďáčci Melentij a Prokoša, požehnejte jim a nezapomínejte na ně.“
Pokud jde o datum sepsání, píše se v kolofonu:
„V létě 6000 a 800 a 47 [1339], dvanáctého indiktu...“
Přesto však zůstává dosud nejasné, zda byla dokončena v září 1339 nebo v březnu 1340.
O dvě století později, konkrétně v roce 1829, evangeliář objevil v Antonijevo-sijském klášteře archeograf P. M. Strojev a dle místa dostal evangeliář také pojmenování.
V roce 1903 manuskript přešel do fondu starých knih (Древлехранилище) Archangelského eparchiálního církevně-archeologického komité.
Podle seznamů knih se Sijský evangeliář v roce 1922 nacházel již v Archngelské veřejné knihovně, fakticky však leželo ve skladech archangelské celnice. V roce 1927 bylo předáno do archivu leningradské Archeografické komise a v roce 1932 do oddělení rukopisů knihovny Akademie věd.
Miniatury a iluminace
Evangeliář obsahuje 216 nečíslovaných listů pergamenu. Text je psán ve dvou sloupcích po 24 řádcích minuskulí (ustavem). Na polích knihy se nachází kolofony, poznámky a jiné záznamy. Rukopis se dochoval v celku kromě prvního listu a listu vyřezaného z 22 sešitu (po l. 172v). Vazba evangeliáře nemá žádné zdobení a je provedena rovněž z pergamenu.
Iluminace
Jediná iluminace knihy se nachází n prvním listu rukopisu. Má čtvercovitý tvar a jsou na ní zobrazeny hlavy hadů a dvou draků. Ke kresbě bylo použito rumělky a pozadí je vyplněno zelenou a světle modrou barvou (viz obr.)
Sijský evangeliář obsahuje dvě miniatury:
Miniatura Klanění tří králů (Поклонение волхвов)
Tato miniatura zprvu zdobila první list rukopisu, nicméně později, zřejmě v roce 1829, byla objevitelem P. Strojevem vyřezána a dnes se nachází v petrohradském Ruském muzeu, kam byla přemístěna v roce 1934. To, že tato skvělá miniatura, důkaz vytříbeného malířského umění na Rusi pod mongolským jhem, náleží právě Sijskému evangeliáři, stanovila přední ruská badatelka O. Ju. Popová. Později tento předpoklad potvrdil další významný kunsthistorik G. I. Vzdornov.
Miniatura Kristus vysílá apoštoly kázat národům (Отослание апостолов на проповедь)
Na této miniatuře, jež rukopis proslavila, je Kristus zobrazen ve žlutém chitónu a modré říze. Stojí u vchodu do chrámu, jenž je završen kupolí s křížem. Prsty pravé ruky má složeny do žehnajícího gesta a směřují k před ním stojícím apoštolům, v levé ruce pak drží svitek. Všechny zobrazené tváře mají individuální charakter (např. apoštol Petr je vypodoben v mírném předklonu s rukou na hrudi, poslední pak ‒ jako bezvousý mladík ‒ apoštol Jan). Kristovu hlavu rámuje svatozář, apoštolové ji nemají.
Známe také autora miniatury ‒ dle zápisu v evangeliáři jím byl jistý Joann (Jan).
Literatura:
Cтолярова Л. В., Каштанов С. М., Книга в Древней Руси (XI–XVI) вв., Moskva 2010.