Klášter Gračanica (srbsky Манастир Грачаница) leží v srdci srbské provincie Kosovo a Metochie (dnes pod nadvládnou Republiky Kosovo) nedaleko města Priština. V roce 2006 byl zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO; díky pohnuté novodobé historii oblasti je však též součástí seznamu stejné organizace s názvem Seznam světového dědictví v ohrožení.
Z dějin
Klášter založil v roce 1321 srbský král Štěpán Milutin (1253‒1321). Centrální chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky s unikátní freskovou výzdobou byl postaven na ruinách chrámu ze 13. století, který byl vystavěn na základech trojlodní raně křesťanské basiliky ze 6. století. V letech 1379‒1383 nartex vážně poškodilo turecké vojsko, k obnově však došlo záhy poté. K dalšímu vyrabování však došlo již roku 1389 po prohrané bitvě na Kosově poli, kdy srbské vojsko podlehlo osmanskému.
Turecká nadvláda však nezabránila rozvoji kláštera, jenž se v 15. a 16. století stal významným duchovním, kulturním i politickým centrem srbského národa. Za představenství metropolity Nikanona (1528‒1555) bylo namalováno několik nových ikon, jež dodnes zdobí hlavní chrám. Nacházela se zde rovněž tiskárna, která vydávala liturgické knihy i duchovní literaturu pro srbské čtenáře. Královská brána ikonostasu pochází z roku 1564, kdy byl metropolitou Dionisij. Díky péči patriarchy Makaria Sokoloviče († 1574) klášter prodělal důkladnou renovaci, za úřadování patriarchy Paisia chrám dostal novou olověnou střechu a do ikonostasu byl věnován mohutný kříž.
Během tzv. velké turecké války na konci 17. století Osmané klášter opět vyplenili, tentokráte pod záminkou srbské podpory křesťanských vojsk.
Po 2. světové válce se do kláštera opět vrátil život, tentokrát zde vznikla ženská mnišská komunita, která dnes čítá na 25 žen. Vyjma tradičních hospodářských funkcí se zde věnují též ikonomalbě.
Po skončení války v Kosovu v roce 1999 do kláštera odešel biskup Rašky a Prizrenu Artemij, čímž přenesl svůj prizrenský stolec právě sem. Od té doby se stal klášter Gračanica duchovním centrem kosovských Srbů.
Fresková výzdoba
V chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodičky lze spatřit tři druhy maleb.
Nejstarší se nachází v chrámové lodi a nartexu, jedná se o výmalbu z let 1321–1322. Fresky jsou poměrně dobře zachovalé a zobrazují Ježíšovo dětství, hlavní svátky roku, Umučení Kristovo a jeho zázraky. V nartexu se nacházejí portréty zakladatelů a donátorů: krále Milutina, královny Simonidy, královny Heleny z Anjou (královy matky) jako mnišky a krále Milutina jako mnicha. Zvláště důležité je vůbec první dynastické zobrazení rodu Nemanjićů, jenž začíná Štěpánem Nemanjou a končí Milutinem. V nartexu se rovněž rozehrávají scény Posledního soudu. V severní části parekklesionu lze spatřit scény ze života sv. Mikuláše, na stěnách pak výjevy ze Starého zákona, Ježíšova života a života Bohorodičky. Předpokládá se, že autory freskové výzdoby byli ikonopisci Michael a Eutihije se svými pomocníky.
Druhou část maleb tvoří díla z přelomu 14. a 15. století zobrazující mj. Kristův křest, části akathistu Bohorodičce či všeobecné sněmy.
Třetí část fresek tvoří mladší malby v exonartexu z roku 1570, tedy z období úřadování patriarchy Makarije Sokoloviće.
Nartexu pak dominují především fresky s oslavou Bohorodičky a defilé srbských arcibiskupů (později patriarchů) počínaje sv. Sávou a konče Makarijem Sokolovićem.
Výmalba chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodičky v Gračanici patří k nejhonosnějším dílům 14. století: je pro ni typické ovlivnění krásou a estetikou palaiologovské renesance v Byzanci.
Z literatury:
Slobodan Ćurčić, Gračanica. King Milutin’s church and its place in Late Byzantine architecture, University Park; London 1979.
Slobodan Ćurčić, Gračanica - istorija i arhitektura. Prosveta, Beograd 1988.
Branislav Todić, Gračanica - slikarstvo. Prosveta, Beograd 1988.
Dokument o klášteru Gračanica: