Svatí Konstantin (Cyril) a Metoděj (řecky Κωνσταντίνος, latinsky Konstantin, též řecky Κύριλλος, latinsky Cyrillus; Μεθόδιος, latinsky Methodius) jsou známí jako „apoštolové Slovanů“ nebo „slovanští věrozvěstové“ (u nás též označováni někdy jako „soluňští bratři“).
Během své misie na Velkou Moravu bratři prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk s vlastní originální abecedou zvanou hlaholice. Zatímco mezi východními křesťany (zejména Slovany, tj. Bulhary, Makedonci, Srby a Rusy) se těšili úcty po dlouhá staletí a byli záhy kanonizováni, na západě byl tento proces daleko pomalejší ‒ svatořečil je až v roce 1880 papež Lev XIII., roku 1981 je pak papež Jan Pavel II. prohlásil za spolupatrony Evropy. Svatí bratři navíc zůstávají patrony Moravy. V Česku se slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července, v pravoslavných zemích 11. května.
O životě obou světců se dovídáme z dochovaných legend o nich.
Ikonografie světců se vyvíjela postupně, od prvních fresek v Římě v 9. století, na nichž je zobrazen jak Konstantin (Cyril) v mnišském oděvu, tak především přenesení ostatků sv. Klimenta Římského, až po současná zobrazení.
Později se v našem prostředí a také v prostředí pravoslavném (zejména u Bulharů, Makedonců a Rusů) ustálilo vyobrazování společné zobrazování světců. To má několik variant, téměř vždy se však jedná o zobrazení celých postav v odpovídajícím oděvu: Cyril je zobrazován v mnišské mantii (dlouhém splývavém šatu) a Metoděj v biskupské říze (méně často se setkáme s obráceným vyobrazením, kdy má Metoděj na sobě mantii a Cyril biskupské roucho). Takřka všechna vyobrazení však mají společné atributy ‒ jednak svitek s abecedou (častěji cyrilicí, nikoliv hlaholicí), evangelium (symbolizuje roli věrozvěstů) a žehnající gesto. Někdy jeden z bratrů drží kříž ‒ v katolickém prostředí latinský, v pravoslavném osmiramenný (tohoto motivu je často využíváno v případě soch).