Svatý císař Konstantin či Konstantin I. Veliký (Flavius Valerius Constantinus, 272 až 285–337) byl od roku 306 římským císařem a od roku 324 až do své smrti vládcem celé Římské říše.
Císař Konstantin vešel do dějin především změnou náboženské politiky římského impéria, totiž vydáním tzv. Ediktu milánského v roce 313. Tento právní dokument ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše, tedy i křesťanům.
I v dalších letech své vlády Konstantin křesťanství všestranně podporoval. V roce 325 navíc svolal do města Nikaia první všeobecný sněm (ekumenický koncil), jemuž také předsedal. Další významný počin Konstantin učinil tím, že přemístil v roce 324 centrum říše z Říma do nově budovaného města ‒ Konstantinopole. V roce 330 bylo město slavnostně vysvěceno a z původního Byzantion a se stala „Nova Roma“, tedy „Nový Řím“, z úcty k zakladateli pak bylo po císařově smrti přejmenována na „Konstantinovo město“ (Konstantinopolis).
Zásadní vliv na Konstantinovo obrácení měla jeho matka, svatá císařovna Helena. Proto byli později kanonizováni společně, a to s titulem „apoštolům rovní“. Na východě i západě se svátek sv. Konstantina slaví 21. května, případně 3. června (podle juliánského či gregoriánského kalendáře).
Ikonografie
Výtvarné syžety zobrazující svatého Konstantina úzce souvisí s kultem svaté Heleny, jeho matky ‒ na většině vyobrazení tak vystupují společně. Nejčastěji se lze setkat s jejich zpodobením v plné velikosti a v císařském oděvu, jak drží pravoslavný kříž.
Na všeobecně známé mozaice z chrámu Svaté Moudrosti v Konstantinopoli z 11. století je císař zobrazen v modlitební úkloně a s modelem města v rukou (přináší celé město jako dar Kristu). Dalším Konstantinovým atributem je kříž, který symbolizuje jeho zásadní roli při uznání křesťanství jako náboženství Římské říše. Na pozdějších ikonách a freskách se Konstantin vyobrazuje též s jinými světci či jako předsedající církevnímu sněmu.