Giovanni Bellini byl bezesporu jedním z největších italských renesančních mistrů. Narodil se přibližně v roce 1430 v Benátkách jako mladší syn proslulého Benátského malíře Jacopa Belliniho. Počínaje snad již rokem 1435 začíná mladý Giovanni spolu se svým bratrem Gentilem pomáhat a učit se v otcově malířské dílně. V roce 1453 se do Belliniho rodiny přiženil velký italský malíř Andrea Mantegna, jenž okamžitě rozpoznal talent svého mladého švagra, a vybídl ho, aby se věnoval více krajinomalbě a dále tříbil své umění. Po dlouhou dobu tak Giovanni zůstává pod jeho vlivem a mezi léty 1458–1460 spolu s Mantegnou navštěvuje Padovu.
V šedesátých letech 15. století se Bellini vrací do Benátek, aby pracoval na prvních větších zakázkách, a později, snad okolo roku 1475, pracuje spolu s otcem a bratrem na výzdobě Dóžecího paláce. Od roku 1470 má však již bezpochyby vlastní dílnu. Po roce 1479, kdy jeho starší bratr opouští Benátky a odjíždí na diplomatickou misi do Konstantinopole, stává se Bellini hlavním malířem Benátské republiky, což je potvrzeno v roce 1483, kdy získává oficiální titul.
V roce 1470 navštívil krátce Rimini a Pesaru a snad právě zde se seznamuje s dílem Rogiera van der Weydena. Velký umělec rozpoznal možnosti, které přináší technika olejomalby – do této doby totiž všichni italští a benátští umělci pracují temperou na kartonu, případně na omítce –, a proto když se do Benátek vrací v roce 1475 Antonello da Messina, který navštívil Nizozemí, ihned se u něj technice vlámské olejomalby učí. Bellini byl velkým experimentátorem. Poté co dokonale zvládl techniku olejové lazury, odhalil tajemství vzájemného optického působení barev a prosadil nový malířský styl, cele se věnoval pochopení zvláštního benátského světla jiskřícího mezi mořem a oblohou. Odhalil tak celou škálu tónů a odstínů které charakterizovaly benátskou malbu po celá následující dvě století. Mezi léty 1475 a 1479 vzniká pak v mistrově dílně obraz Vzkříšení, první benátská malba s olejovou lazurou. Bellini se věnuje stejnou měrou alegorickým i náboženským výjevům a vše zvládá s dokonalým mistrovstvím.
Jeho velká prosperující dílna byla dobrou školou pro jeho žáky, malíře následující generace, přičemž jejich prostřednictvím Giovanni Bellini ovlivnil celý vývoj evropského umění. Mezi jeho nejslavnější žáky v letech 1490–1507 patří Tizian a Giorgone, známí svou pozdější rivalitou, kterou však energický Bellini dokázal dobře zkrotit.
V roce 1505 nebo 1506 jej navštíví Dürer, jenž o něm praví: „Už je velmi starý, ale pořád je ze všech nejlepší.“ V roce 1516 pak Bellini ve vysokém věku umírá v Benátkách jako vážený a slavný malíř. Jistě po právu je tento velký zjev evropského umění nazýván otcem benátské malby.
Při kompletním či částečném využití tohoto materiálu je vyžadován odkaz na www.rodon.cz.