Ruský malíř, mistr historické malby, výtvarný kritik a bratr malíře Viktora Vasněcova. Jeho dílo stálo vždy poněkud ve stínu slávy jeho staršího bratra, jistě však neprávem, neboť v osobě Apollinarije Vasněcova získalo Rusko jednoho ze svých největších umělců-krajinářů. Světoznámá jsou především Vasněcovova plátna zobrazující starou architekturu ruských měst, ale také venkovské a čistě krajinářské motivy.
Apollinarij Vasněcov se narodil 25. července (6. srpna) 1856 v obci Rjabovo ve Vjatské gubernii v rodině venkovského kněze. Ve třinácti letech se stal sirotkem a pečoval o něj jeho bratr, malíř Viktor Vasněcov. Talentovaný chlapec však nikdy neabsolvoval systematické umělecké vzdělání. Při studiu na církevní škole ve Vjatce však začal navštěvovat hodiny polského malíře Michala Elviro Andriolliho, jenž byl do Vjatky vyhoštěn. Vasněcov Andriolliho navštěvoval každou neděli a ten mu poskytl poměrně slušné základy uměleckého vzdělání.
V roce 1872 po absolvování semináře se Apollinarij na naléhání svého bratra přestěhoval do Petrohradu, kde žil v letech 1872–1875. Zde se seznámil s pracemi svého bratra a získal další tolik potřebné znalosti i od bratrových přátel, malířů Polenova, Repina či Maximova.
V roce 1875 se Apollinarij vzdává myšlenky vstoupit na petrohradskou Akademii výtvarných umění a místo toho vykonává předepsané učitelské zkoušky a nastupuje na místo učitele ve vsi Bistrica v Orelské gubernii. Prožil však jakési rozčarování a zklamání z nenaplnění svých ideálů a představ. V roce 1878 proto opustil venkovské místo a odjel za svým bratrem tentokrát do Moskvy, aby se nadále věnoval pouze malování.
Od roku 1882 začal Vasněcov trávit každoročně léto se svým bratrem na chatě v obci Abramcevo, jež byla majetkem jejich přítele a velkého mecenáše umění Savvy Ivanoviče Mamontova. V roce 1883 Vasněcov poprvé vystavovat svá díla na výstavách „pěredvižniků“.
V letech 1885 a 1886 výtvarník cestuje po Rusi a navštěvuje Ukrajinu a Krym.
V roce 1898 odjel za poznáním do západní Evropy, kde studuje díla starých mistrů, a to mj. ve Francii, Itálii a Německu.
V roce 1900 se A. Vasněcov nakonec stal členem petrohradské Akademie výtvarných umění; tři roky nato pak pomáhal organizovat Svaz ruských umělců. V letech 1901–1918 vedl krajinářskou třídu v moskevské Škole malířství, sochařství a architektury a od roku 1918 stál v čele Komise pro studium staré Moskvy (mj. prováděl archeologický výzkum při vykopávkách v centrální části města).
Apollinarij Vasněcov zemřel v Moskvě 23. ledna 1933 a byl pohřben, stejně jako jeho bratr a matka, na Vvěděnském hřbitově. V Moskvě bylo v jeho bytě zřízeno malé muzeum připomínající tvorbu tohoto významného ruského krajináře.
Doporučená literatura:
Беспалова Л., Аполлинарий Михайлович Васнецов (1856–1933), Мoskva 1950.
Беспалова Л., А. М. Васнецов. 1856–1933, Мoskva 1956.
Москва в творчестве А. М. Васнецова, ed. Е. К. Васнецова, Мoskva 1986.