Mistr Theodorik

Mistr Theodorik (také Dittrich, Dětřich, Jetřich, Dětřich Pražský přezdívaný Zelo, Horlivec) byl malíř neznámého původu, velmi pravděpodobně ze severní Itálie, který je uváděný v letech 1359–1367 jako významný dvorní malíř Karla IV. a představený pražského malířského bratrstva. S podílem dílny provedl celkovou unikátní výzdobu kaple sv. Kříže na hradě Karlštejně se 129 deskovými obrazy a nástěnnými malbami. Obrazy, zpodobující převážně polopostavy světců způsobem vybočujícím z dobové stylové normy, byly chápány jako relikviáře. Jeho podíl na vzniku měkkého slohu přispěl k rozšíření vlivu české školy do různých okolních středisek.

Mistr Theodorik je vlastně nejstarším malířem, kterého známe jménem. Narodil se přibližně ve 20. letech 14. století. Zmínka o tomto umělci pochází z roku 1359, kdy se trvale usadil v Praze a stal se dvorním malířem císaře Karla IV. Jeho první zakázkou byla pravděpodobně obrazová dekorace pro palác na Pražském hradě. Podle záznamů stál Mistr v letech 1365–75 v čele pražského malířského bratrstva(podle jiných zpráv to však mohlo být i o desetiletí dříve).

Nejznámějším dílem Mistra Theodorika je výzdoba hradní kaple sv. Kříže na Karlštejně, která je jedinečným příkladem naší gotické malby 70. let 14. století. Jedná se o soubor 130 deskových obrazů, které se dodnes zachovaly v autentickém uspořádání a tvoří tzv. nebeské vojsko Kristovo, které mělo chránit ostatky svatých a korunovační klenoty Svaté říše římské. Zahrnuje všechny členy nebeské hierarchie – panovníky, biskupy, vyznavače, mučedníky, panny a řeholnice.

Myšlenka vytvořit na Karlštejně tuto vyjimečnou kapli se nejspíš zrodila v hlavě Karla IV., ale slovo při rozhodování mohl mít i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic nebo kancléř Jan ze Středy. Kaple je rozdělena do tří pásů – nejníže je malovaná imitace mramoru, výše zlacená omítka vykládaná broušenými polodrahokami a nad ní deskové obrazy světců, jejichž vytvořením byl pověřen právě Mistr Theodorik. Celá výzdoba vznikla v neuvěřitelně krátké době, v letech 1365–67 tedy za pouhé dva roky. Je pochopitelné, že tak rozsáhlé dílo nemohlo být vytvořeno pouze jedním umělcem. Mistrovi pomáhali pracovníci z jeho vlastní dílny, ale i další mistři. Aby byla zajištěna komplexnost celého díla, vypracoval Mistr s pomocníky podkresby i pod ostatní obrazy, na nichž pak dále pokračovali ostatní malíři. Největší obraz Ukřižování je však dílem samotného Theodorika.

Mistrovy portréty svatých vynikají širokými tvářemi, široce otevřenýma hlubokýma očima, měkce modelovanými tvary, a především jemnými a přitom velice živými barvami, jejichž stupnování se podílí na zářivosti a plastičnosti.

Za toto unikátní dílo byl odměněn císařem statkem Mořina u Karlštejna a 28. dubna 1367 zproštěn povinnosti platit daně.

Mistr Theodorik neměl téměř žádné žáky a nástupce (s výjimkou Mistra třebonského oltáře), což bylo nejspíš způsobeno tím, že výzdobu kaple sv. Kříže mohl prohlédnout jen omezený okruh lidí.

Poslední zmínka o Mistrovi pochází z roku 1368 v souvislosti s vlastnictvím domu na Hradčanech. Mezi léty 1375 až 1380 Mistr Theodorik umírá.



Díla autora