Status lidského embrya a různé pozice ve vztah ke stupni jeho vývoje
V rámci tohoto směru můžeme definovat několik pozic.
Jednou z klíčových otázek při určování embrya člověka jako jednotlivce je, kdy lidský plod získává schopnost cítit. První pohyby plodu byly fixovány v 6. týdnu vývoje, současně plod reaguje na dotek, v míše najdeme synapse. V nervových vláknech míchy byly u plodu z 10. týdne vývoje identifikovány první neuromediátoři a byla zaznamenána aktivita mozku.[15]
Začátek života člověka je často spojován s okamžikem vzniku dýchacího systému. Ten se vyvíjí již na konci 4. týdne od okamžiku početí. Avšak nezávislé dýchání, a tudíž autonomní existence plodu mimo tělo matky, je možné pouze od 20. týdne.[16]
Za začátek je také považováno vytvoření kardiovaskulárního systému (20–40 dnů po oplodnění). Zpočátku je srdce embrya reprezentováno pulzující nádobou – hřbetní aortou. Nicméně nejedná se o přesnou kopii dospělého srdce. Teprve po uplynutí této dvacetidenní lhůty získává rysy současného čtyřkomorového srdce savců. A právě zde vzniká řada otázek. Pokud spojujeme okamžik vzniku srdce s prvním srdečním tepem, měli bychom zvážit pulzaci hřbetní cévy jako takové? Jak určit okamžik nástupu pulzace pro konkrétní embryo?
Další názor spojuje zformování člověka se začátkem fungování mozku. Nelze na to neupozornit zvláště kvůli principu symetrie. V moderním lékařství bylo stanoveno kritérium smrti člověka jako „mozkové úmrtí“. Je přirozené předpokládat, že pokud se konec lidského života spojuje se smrtí mozku, pak začátek lidského života musí být spojen se začátkem jeho fungování.
Řada odborníků, zejména embryologové a histologové, spojuje počátek lidského života s okamžikem vzniku primárního proužku – morfologického prekurzoru neurální trubice. Až do 14. dne po oplodnění embriologové považují lidské embryo za preembryo – mají za to, že před tímto obdobím jej tvoří buněčné vrstvy, které jsou embryonálními membránami, tedy materiálem, který se později nepodílí na konstrukci skutečného embrya.
Metropolita Antonij Surožskij (Anthony Bloom) na toto téma říká:
„Copak můžeme říci, že když Panna Maria počala Krista Spasitele, pak až do určitého bodu –14, 18 nebo 28 týdne – se ještě nejednalo o člověka a nebyl rodícím se Bohem? Ne, nemůžeme – v okamžiku početí je embryo dítěte již člověkem a jeho zničení představuje vraždu člověka. Na toto musí být pohlíženo přímo a vážně, v tomto ohledu neexistuje žádná výmluva“[17].
Přední ruský vědec a embryolog D. V. Popov tvrdí, že po prostudování veškeré odborné literatury nenašel odůvodněné a pozornosti hodné ospravedlnění skutečnosti, že by 14. den měl být považován za počátek kvalitativně nového období v životě lidského embrya[18]. Učinit právní rozdíl mezi čtrnácti a dvaceti dny věku embrya je stejné, jako dát kratší sazbu za vraždu pětikilového dítěte, než za zabití desetikilového, nebo určování práv lidí na základě rasy, povolání nebo toho, zda se jedná o praváka nebo leváka.
„Gradualistická“ pozice
Zástupci „gradualistické pozice“, kteří upřednostňují postupný vývoj, věnují pozornost skutečnosti, že jak spermie, tak vajíčko představují živé předměty ještě před procesem oplodnění a zdůrazňují, že oplodněné vajíčko se postupně stává člověkem. Hodnota embrya je významná, ale není absolutní. Co se týče práva na život, názory se liší v určitém rozmezí: někdo si může myslet, že embryo člověka má právo na život, jiní raději mluví o „právu na vývoj“.
Zástupci „graduálistické pozice“ věří, že se práva embrya rozšiřují společně s jeho vývojem. V důsledku toho mohou práva embrya převážit jiná právy a zájmy, například zdravotní hledisko matky v případech, kdy ty jsou silnější. Odpůrci této teoreie se, že by změna stupně ochrany embrya / plodu v rámci postupného vývoje mohla ohrozit respektování lidské důstojnosti a zásady stejných morálních hodnot všech jedinců. Gradualistická pozice tak říká, že pokud bude z nějakého důvodu třeba zvolit mezi embryi, pak výběr vyplyne ze skutečnosti, jaké zájmy budou silnější a prioritnější[19].
Jeden ze zastánců této pozice uvádí následující příklad:
„Představte si, že dvouměsíční dítě leží uvězněno v nemocnici a vy můžete buď zachránit dítě, nebo 100 embryí, ale nikoliv obojí. Zaváhal by vůbec někdo předtím, než by zachránil dítě? Určitě ne! Jenže v případě, že by byla embrya skutečně morálně ekvivalentní kojencům, volba mezi záchranou jednoho kojence a záchranou mnoho embryí a pouze byznamenala rozhodující příčinu záchrany embryí“[20] .
Když zanalyzujeme tento příklad musíme říci, že naše chování v různých situací neubírá embryu jeho status. To, že se tak zachováme, pramení z našeho chápání a chování, nikoliv z tohot, zda je embryo již člověkem nebo není.
Závěry
Všechny uvedené pozice, které hovoří o zvýšování hodnoty a právních jistot embrya tím, že získává vnější znaky charakteristické pro člověka, jsou přímými protiklady druhého pravidla svatého Basila Velikého. Vnější podoba nebo odlišnost určuje druhovou příslušnost embrya. Člověk je ovšem uspořádán tak, že nemůže být člověkem pouze nejprve z jedné desetiny, pak z poloviny a pak jako celek. I během prenatální existence probíhá vývoj. Embryo je tak natolik uzavřeno, že zvenčí, tedy z těla matky, přijímá pouze vodu, kyslík a živiny.
Každý jedinec, ať už novorozenec nebo starý muž, embryo nebo zygota, jím zůstává bez ohledu na to, kolik kdo váží, nebo jakého je věku. Dokonce i termín „vývoj“ sám není docela přesný, protože předpokládá změnu z jednoduchého, primitivního stavu ke stavu složitějšímu. V případě embrya lze spíše hovořit o projevu již existujících, ale skrytých vlastností. V zygotu, oplodněném vajíčku, tedy u člověka po početí, je vše, co má dospělý, pouze ovšem v jedné buňce. Tuto myšlenku lze doložit následujícím srovnáním: po početí začíná dělení buněk. Nejprve se vytvoří dvě buňky, pak čtyři, osm a tak dále – až do samotné biologické smrti.
Když se z jedné buňky vytvoří buňky dvě, žádná z nich nebude nikdy složitější než buňka, ze které byly vytvořeny. Dochází pouze k diferenciaci, specializaci buněk: ze zygotu se vytvoří tukové buňky a buňky pojivové tkáně, a všechny ostatní. Žádná z nich však nebude uspořádána složitěji, než ta úplně první. Dokonce i chromozómy somatických buněk s miliardami genů budou shodné s chromozomy, které vznikly v době početí. Proto není možné dělit embrya na hodnotnější a méně cenná. Každý postoj, který zahrnuje možnost zabití osoby v jakémkoli věku, počínaje početím, vede k ospravedlnění vraždy.
Lidský život začíná od okamžiku početí. Jedná se o vytvoření jedinečné sady genů (genomu), které jsou klíčem k formování plodu. Co se týče buněčného mikroprostředí, je důležité nejen samo o sobě, ale pouze jako pozadí, na němž je genetický program realizován.
(překlad vlastní, upraveno)
Poznámky:
[15] “Проблема определения статуса эмбриона“,dostupné z: https://articlekz.com/article/6166 (20.10.17).
[16] Силуянова И.В., Першин М.С., Ляуш Л.Б., Макеева И.М., „Статус эмбриона“, in: Человек 2 (2007), s. 98-108.
[17] Антоний Сурожский, митрополит, „Ответы на вопросы“, in: Альфа и Омега 3 (29) 2001, s. 318-319
[18] Citováno z: Максим Обухов., прот., „Этический аспект манипуляций над эмбрионами“, in: Православие и проблемы биоэтики. Сборник работ, Moskva 2017, s. 84.
[19] Obhajoba člověka IN VITRO. Zpráva Pracovní skupiny pro obranu embrya a lidského plodu, Štrasburg 2003, s. 6.
[20] The Oxford Handbook of Bioetics, New York 2007, s. 444.
Zdroj: bogoslov.ru
Lucenko Vladimir