Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Úspěchy moderního lékařství – zejména reprodukčních technologií – člověka nutí stále více se zamýšlet nad tím, kdy vlastně začíná lidský život či v jaké fázi nitroděložního vývoje se embryo stává člověkem se všemi právy a ochranou zákona. Autor tohoto článku se snaží tento problém analyzovat s využitím vědeckých údajů, nabízí ovšem také biblický a patristický pohled.

Status embrya je konceptem, který vznikl v souvislosti s úspěchy moderních reprodukčních technologií a vyvolal otázku morálně-etických kritérií a překážek spojených s manipulacemi prováděnými na lidských embryích. Moderní reprodukční technologie nevyhnutelně předpokládají a provádějí určité manipulace s lidskými pohlavními buňkami a embryi.

Neexistují však žádné konkrétní předpisy týkající se přípustných limitů takových manipulací.

K řešení tohoto problému se navíc aplikují dva zcela opačné přístupy.

První je založen na morálních principech a vyžaduje zákaz jakékoliv manipulace s lidskými embryi v jakékoliv fázi jejich vývoje, protože lidský život, podle příznivců tohoto pohledu, začíná okamžikem početí.

Přívrženci opačného názoru na postavení embrya – včetně většiny lékařů a odborníků – připouštějí a dokonce vítají nejen využití lidských embryí in vitro fertilizace (IVF), ale obecně rozšířené zavedení asistované reprodukce jako alternativního způsobu rozmnožování člověka. Opět se tak vynořuje otázka, jak se vypořádat se statusem zárodku, tedy od kterého okamžiku vlastně hovořit o počátku lidského života: v jakékoliv fázi vývoje plodu již můžeme na embryo pohlížet jako na člověka s určitými právy, která jsou chráněna zákonem?

Problematika statusu embrya vyvolala bouřlivé diskuse o legálních a etických hranicích, která jsou na těchto pokusech přípustné. V tekutém dusíku jsou uloženy miliony „zbytečných“ embryí, které byly připraveny k implantaci do dělohy v případě selhání předchozích pokusů. Co s nimi po uplynutí jejich „trvanlivosti“? Mohou být lidská embrya používána pro výzkumné, terapeutické nebo průmyslové účely? Je přípustné uchýlit se k předimplantační diagnóze k identifikaci možných genetických vad nebo k určení pohlaví nenarozeného dítěte v případě, že by manželé chtěli například chlapce, a nikoliv dívku? Je možné připustit určité genetické manipulace s cílem narození dítěte s vlastnostmi žádoucími pro rodiče? (teoreticky takový výběr vlastností může být proveditelný). Mají takzvaná „reprodukční práva“, to znamená právo mít děti, tedy tolik, kolik chcete, vztah k nezcizitelným lidským právům? Je embryo člověkem a máme právo rozhodnout o jeho osudu?

Technologie IVF zahrnuje oplodňění „velkého množství“ vaječných buňek^[1] a následnou likvidaci velkého množství embrií při každé provedené proceduře. Při každém cyklu se zpravila využívá 7–8 vaječných buňek a zničí se 6–7 získaných embrií.

Když byl Robert Edwards v roce 2010 oceněn za vývoj technologie in vitro fertilizace (IVF) Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství^[2], římsko-katolická církev ihned vydal veřejné odsouzení rozhodnutí Nobelova výboru. Vatikán a katolická církev jako celek považují za klíčovou otázku etiky, jaký status moderní techniky asistované reprodukce přisuzují lidskému embryu. Oficiální dokumenty Vatikánu, vycházející z Papežské Rady pro rodinu (Pontifical Council for the Family), nebo Papežské rada pro život (Pontifical Council for Life), kategoricky tvrdí, že se oplodněné vajíčko – přírodní, umělé nebo naklonované – stává od početí lidským embryem, a to i v případě, že sestává z jediného oplodněného vajíčka (zygoty), a má tedy stejnou lidskou důstojnost jako jakákoliv jiná lidská bytost^[3].

Vzhledem k tomu, že jsou moderní technologie asistované reprodukce spojeny s produkcí nadměrného počtu lidských embryí, z nichž většina je z různých důvodů zničena, římskokatolická církev považuje za eticky nevhodné různé metody in vitro fertilizace, klonování a podobných reprodukčních technologií, související s produkcí a usmrcováním lidských embryí.

Podobného hlediska se drží i text dokumentu Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve:

„Mravně nepřípustnými jsou z pravoslavného pohledu také nejrůznější druhy mimotělesného oplodnění, které předpokládají přípravu, konzervaci a zničení ,zbytečných‘ zárodků. Právě na uznání lidské důstojnosti i pro embryo je založeno morální hodnocení potratu, odsouzeného církví“.^[4]

Svatý synod řecké pravoslavné církve vydal ze stejných důvodů prohlášení „Klonování embryonálních buněk“, v němž důrazně odsuzuje experimenty zahrnujících zničení embryí:

„Názor, podle něhož se lidská osobnost začíná formovat až 14. den po početí, nemůže britské vědce ospravedlnit. Jedná se o subjektivní a svévolné rozhodnutí scholastického druhu, které není založeno na vědeckých údajích. Církev a křesťanské svědomí od samotného okamžiku početí vidí člověka jako člověka obdařeného věčným a nesmrtelným potenciálem. ... Zlepšení života ostatních se nemůže opírat o zničení milionů lidských bytostí v embryonálním stadiu vývoje“^[5].

Helsinská deklarace Světové lékařské asociace uvádí, že „zájmy a životní podmínky jednotlivce musí převažovat nad zájmy společnosti a vědy“.  Jak to však může být využito při výzkumu lidských embryí, pokud není určen jejich statut?^[6] Akademik L. F.  Kurilo správně poznamenává:

„Většina ze zúčastněných odborníků na tento problém došla k závěru, že v současné době nelze problém stavu lidského embrya vyřešit a nelze také zastavit používání asistované reprodukce... Všichni se drží spíše umírněných pozic. Podle jejich názoru leží v základech počátku lidského života povaha sekvenčních biologických procesů, a ochrana lidského embrya odpovídá stupni jeho vývoje“^[7].

V posledních desetiletích se ke všem těmto problémům vyjadřují lékaři, právníci, filosofové i teologov v různých zemích světa, stejně tak jako různé mezinárodní organizace. Dosáhnout shody se však nedaří. Na výše uvedené otázky obsahují protichůdné odpovědi dokonce i právní předpisy evropských zemí, například Francie, Itálie a Švýcarska.^[8] V jiných zemích, včetně Ukrajiny, prakticky neexistuje legislativní úprava činností v oblasti reprodukčních technologií a výzkumu.

Biblický a patristický pohled na status embrya

Početí a narození dítěte je dle křesťanské víry darem Božím: „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: „Získala jsem muže, a tím Hospodina“, říká Eva po narození syna (Gen, 4,1). O neplodné Anně, která později porodila proroka Samuela je psáno, že „Hospodin uzavřel její lůno“ (1 Sam 1,6). Když po dlouhých modlitbách porodí dítě, říká: „Vždyť jsem si ho vyprosila od Hospodina.“ (1 Sam 1,20)

Autor žalmu popisuje vývoj embrya a plodu jako tvůrčí akt samotného Boha:

„Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal… Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal .“ (Ž 139, 13, 15–16

Něco podobného říká také Jób, když se obrací k Bohu: „Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš… Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna!“ (Jób 10, 8, 18)

Proroku Jermijášovi Hospodin říká: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky , znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ (Jer 1,5)

Vycházeje z této pozice pravoslavná církev trvá na posvátnosti života lidského embrya a plodu v kterékoli fázi vývoje. „Ten, kdo bude člověkem, jím už je“^[9], napsal Tertullian.

Ve 2. a 8. pravidlech sv. Basil Veliký říká:

„Ten, kdo záměrně zahubí plod v lůně, má být odsouzen za zabití ... Ti, kdo dávají prostředky k tomu, aby počaté dítě bylo zabito v lůně, jsou vrazi, stejně jako ti, kdo přijímají léky k zabití dítěte“^[10].

Zároveň Basil poukazuje na to, že závažnost provinění není závislá na délce těhotenství: „Nerozlišujeme mezi plodem již zcela vytvořeným a neutvořeným“.^[11]

Kdy začíná život?

Někteří otcové (svatý Makarios Veliký – nebo autor, jemuž jsou jeho díla připisována, svatý Jeroným, Theodorétos z Kyrrhu, Jan Bulharský a Cyril Turovský) nicméně věřili, že vlastní život embrya nezačíná bezprostředně po početí, nýbrž až po určité době. Stejně tak, jak Bůh stvořil prvního člověka: nejprve vytvořil Adamova tělo, a pak „vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem“ (Gen 2,7). Stejný postoj se odráží i v Pravoslavném vyznání z roku 1643): „Duše je od Boha vložena v době, kdy je tělo formováno a schopno ji vnímat“^[12]. Z těchto názorů je jasné, že existoval diferencovaný postoj ortodoxních teologů k různým metodám, které jsou k dispozici v dnešní době, kdy je užíváno anomální technologie plození dětí.

Kde se tento názor vzal? Z patristické tradice známe tři teorie svoření lidské duše:

1) názor o preexistenci lidských duší (Órigenés)
2) názor o stvoření lidských duší Bohem (Jeroným, Jan Zlatoústý, Cyril Alexandrijský)
3) názor o rození se lidských duší (Tertullian).^[13] 

Aby Tertullián vysvětlil původ prvotního hříchu, vycházel z předpokladu, že nejen dítě, ale i duše jsou předávány dětem od rodičů. Aby mohli tuto teorii vyvrátit, navrhli svatí otcové – a potom třeba také Tomáš Akvinský – teorii „následného vdechnutí duše“. Tato teorie tvrdí, že duše, která je určena k podstatné jednotě s tělem, je ontologicky odlišného původu a je vytvořena přímo Bohem. Tato hypotéza navíc naznačuje, že vdechnutí duše vyžaduje určitou organizaci těla, jakýsi druh „formy“, která v podobě duše formuje tělo. Akvinský je přesvědčen, že duše rostlin a živočichů existuje už od okamžiku oplodnění. Chronologický problém tak získává ontologický význam.^[14]

Okamžik „vdechnutí“ duše se vztahuje k období mezi 30. a 40. dnem po oplodnění, podobně jako biblické předpisy spojené s očistou ženy po porodu. Musíme ovšem obratem dodat, že ne všichni otcové církve měli takový názor, zvláště to platí pro řecké otce a světce. Svatý Řehoř tvrdil, že duše vzniká právě v okamžiku početí – v tomto názoru ho následovali další otcové, zejména svatý Maxim Vyznavač. Současně však morální a kanonické normy (ukládající přísné sankce) zůstaly beze změn a trvaly na nepřípustnosti potratů – a to ve všech případech.

Poznámky:

^[1] Акушерство и гинекология, Г.М. Савельевa, Л.Г. Сичинава (ed.), Moskva 1997, s. 454.

^[2] K držiteli Nobelovy ceny za lékařství z roku 2010 viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_G._Edwards.

^[3] Аксенов Игорь., прот. „Прогресс и современное человеческое достоинство. Этические вопросы современных вспомогательных репродуктивных технологий“, in: Православие и проблемы биоэтики. Сборник работ, Moskva 2017, s. 403.

^[4] Základy sociální koncepce Ruské pravoslavné církve, přel. M. Téra, Červený Kostelec 2009, s. 101.

^[5] Балашов Николай, прот., „Геном человека, «терапевтическое клонирование» и статус эмбриона (точка зрения православного)“, in: Церковь и время 2 (15)  2001, s. 58-76.

^[6] Курило, Л.Ф., „Этико-правовые аспекты использования стволовых клеток человека“, in: Человек 3 (2003), dostupné z: http://vivovoco.rsl.ru/vv/papers/men/cells.htm (20.10.17).

^[7] Курило, Л.Ф., „Развитие эмбриона человека и некоторые морально-этические проблемы методов вспомогательной репродукции“, in: Проблемы репродукции 3 (1998), dostupné z: http://www. rusmedserv.com/problreprod/1998/3/article_90.html (20.10.17).

^[8] Балашов Николай., прот., „Репродуктивные технологии: Дар или искушение?“, in: Православие и проблемы биоэтики. Сборник работ, Moskva 2017, s. 73.

^[9] Тертуллиан, „Апология“, in: Богословские труды 25 (1984), s. 176.

^[10] Правила Святых Отцов Православной Церкви с толкованиями Епископа Никодима (Милоша), dostupné z: http://seminaria.accanto.ru/pravo/milosh/canons_fathers_nikodim_milosh.htm#_Toc86275502 (20.10.17).

^[11] Tamtéž.

^[12] Шалкинский, С., свящ., „О времени одушевления зачатых младенцев“, in: Миссионерский сборник 4 (1909), s. 240.

^[13] Давыденков Олег., прот., Догматическое богословие, Мoskva 2005, s. 122.

^[14] Сгречча, Э., Биоэтика: учебник, Moskva 2002, s. 167.

(překlad vlastní, upraveno)

Originál: Луценко Владимир, священник - Морально-этические проблемы определения статуса эмбриона vyšel 17. ledna 2018 na bogoslov.ru.

Zdroj: bogoslov.ru