Georgios Roilos (řecky Γεώργιος Ροϊλός, 1867‒1928) byl jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších řeckých malířů konce 19. a počátku 20. století. Patřil k tzv. mnichovské škole, k níž dále počítáme mimo jiné Nikolaa Gyzise a Theodora Vryzakise. Věnoval se, stejně jako jeho kolegové, především historickým tématům, neopomíjel však také portréty a výjevy z každodenního života. K jeho nejslavnějším obrazům patří „Básníci“ ‒ v několika portrétech na něm zachycuje některé z nejvýznamnějších představitelů tzv. nové aténské školy poezie, také známých jako „generace 1880“.
Roilos se narodil ve městě Stemnitsa na Peloponésu a původně studoval malířství na Vysoké škole umělecké (později Škole výtvarných umění v Aténách), kde jej učil mj. slavný řecký malíř Nikiforos Litras. V roce 1888 získal vládní stipendium a odejel do Mnichova, aby pokračoval ve studiu u Nikolaa Gyzise. Po dvou letech odcestoval do Paříže, kde dále pokračoval ve svém vzdělávání v okruhu Benjamina Constanta a Paula Laurenta. V roce 1894 se vrátil do Atén. Zde byl o rok později ‒ po smrti pedagoga Spyrose Proselantiho ‒ jmenován profesorem na Škole výtvarných umění v Aténách (vyučoval mj. sochařství).
Toto prestižní místo opustit v roce 1903, kdy odcestoval na pozvání do Londýna. V anglické metropoli se stal členem místního uměleckého sdružení; působil také v Liverpoolu, kde byl rovněž zvolen členem městské Akademie umění. Ve Velké Británii žil uměleckým životem a zúčastnil se také několika výstav. Do Atén se Roilos vrátil v roce 1908. Později, v letech 1910‒1927 vyučoval olejomalbu na Aténské škole výtvarných umění.
Ve svých obrazech malíř ztvárnil řadu témat. Z historických námětů to byla především řecko-turecká válka v roce 1897 a balkánské války z let 1912 a 1913 (patřil k průkopníkům novodobého zobrazení válečných scén), dále maloval portréty, krajiny a další rozličné náměty včetně zátiší. Pro své válečné obrazy čerpal ze svých vlastních zkušeností a skic, které si pořizoval. Byl také prvním umělcem, kdo do Řecka přinesl ozvuky impresionistického umění, s nímž ve svém díle experimentoval, přestože se sám impresionistou nikdy nestal. Příležitostně se také věnoval kresbě ilustrací, karikatur, ba dokonce kresleným anekdotám, jež se objevovaly v tehdejším řeckém, ale také anglickém tisku.
Literatura
Χρύσανθος Χρήστου, Η ελληνική ζωγραφική 1832–1922, Athens 1982.
Ιστορία της Τέχνης, in: Larousse, Νεοελληνική Ζωγραφική, sv. 5, s. 28.