Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Nikolaos Gyzis (též Gyzés, řecky: Νικόλαος Γύζης, 1842 – 1901) je považován za jednoho s nejvýznamnějších řeckých malířů 19. století. Je znám především pro své žánrové malby (rekordní částku vynesl v roce 2006 jeho obraz „Eros a malířka“ v londýnské dražební síni Bonhams), ale také pro svá témata historická a náboženská. Komplexní zhodnocení jeho díla proběhlo v Řecku při jeho velké výstavě v roce 1928: od té doby zájem publika o umělcovy práce neopadá. Gyzis byl jedním z prvních skutečně významných umělců v novodobém Řecku, které po získání nezávislosti z mnohasetletého tureckého područí orientovalo své kulturní a společenské snažení výrazně na evropské země. Gyzis tak byl typickým představitelem tzv. mnichovské školy v řeckém umění (podle místa, kde její představitelé studovali).

Gyzis se narodil na malém ostrově Tinos (též Týnos) v Egejském moři, který sám o sobě měl bohaté a slavné umělecké tradice. Spolu se svou rodinou se v roce 1850 přestěhoval a natrvalo usadil v tehdy bouřlivě se rozrůstajících Aténách, kde také brzy začal navštěvovat Aténskou školu výtvarných umění. Přestože jako vše v tehdy mladé řecké republice ‒ nezávislost získala v roce 1829, a to jen na části dnešního území ‒ neměla tato aténská škola dlouhou tradici ani příliš významné mezinárodní renomé, poskytla mladému umělci dobrý základ, a zdejší pedagogové skvěle rozvinuli Gyzisův kreslířský talent.

Když v roce 1865 získal stipendium řecké vlády ke studiu v zahraničí, odcházel do Mnichova již jako umělec, jenž nalezl svůj vlastní umělecký styl. V Mnichově malíř zůstal – žil zde s přestávkami až do konce svého života a působil zde jako pedagog. Snad i proto, že se v roce 1886 stal profesorem na zdejší slavné Akademii umění. Zařadil se tak do německého umění 19. století, nicméně nikdy nepřestal být také umělcem řeckým. Do své vlasti se často vracel nejen fyzicky, ale i ve svých námětech; stal se rovněž otcovským rádcem a učitelem všem mladým řeckým umělcům, kteří tehdy cestovali za poznáním západního umění. Maloval však také přirozeně obrazy s náměty německými, jako je jeho obraz „Novinky o vítězství z roku 1871“, tedy z prusko-rakouské války či jeho „Apotheosis neboli Triumf Bavorska“. Mezi jeho nejslavnější mnichovské žáky patří Anna May-Richterová a jeden z nejslavnějších rumunských umělců Stefan Popescu.

Do Atén se na delší čas vrátil v roce 1870. Začal zde malovat obrazy s řeckými náměty, mj. „Karneval v Aténách“ nebo „Arravoniasmata“ (zásnubní obřad). Zejména po roce 1890, tedy na sklonku života, se ve svém umění výrazně přiklonil k náboženským, zejména evangelijním, ale také obecně alegorickým námětům, z nichž si proslulost získal například „Triumf víry“. Zemřel ve svém bytě v Mnichově 22. prosince 1901.

Umělcovo dílo je zastoupeno v mnoha muzeích i v soukromých sbírkách především v Řecku a Německu, jeden z jeho námětů se také dostal na řeckou bankovku v hodnotě 200 drachem (z let 1996–2001).

Literatura:

Dostálová R. (a kol.), Dějiny Řecka, Praha 2004, s. 359.

Bruckmanns Lexikon der Münchener Kunst, Münchener Maler im 19. Jahrhundert. Band 2: Gebhardt – Küstner. Bruckmann, München 1982, s. 68–70.

Max Freiherr von Wangenheim, „Gysis, Nikolaus“, in: Neue Deutsche Biographie, Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966, s. 364 n.

Οι Έλληνες Ζωγράφοι, Α΄ τόμ, Εκδ. Γεώργιος Ραγιάς. Κείμενα: Γιάννης Χ.

Παπαϊωάννου Παναθήναια Α΄ τεύχ. 11, 15 Μαρτίου 1901, „Αφιέρωμα στον Νικόλαο Γύζη“, s. 403‒440.

Χρήστος Λάζος, „Νικόλαος Γύζης“, in: Ιστορία Εικονογραφημένη, τχ. 76 (Οκτώβριος 1974), s. 96‒105.