Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Od 23. září je v pražské Valdštejnské jízdárně otevřena výstava významného moravského malíře Joži Uprky. Rozsáhlá retrospektiva nese název „Evropan slováckého venkova“ a potrvá do 22. ledna 2012. Výstava je pořádána Národní galerií spolu s Nadací Moravské Slovácko k 150. výročí umělcova narození. Záměrem tvůrců výstavy, jimiž jsou kurátorka Helena Musilová a spoluautor Tomáš Vlček spolu s dalšími spolupracovníky (mezi nimiž je například bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák) je představit tohoto významného malíře dnešnímu publiku v poněkud jiném světle, než býval v minulosti prezentován.

Joža Uprka (1861–1940) pocházel z Kněždub, malé jihomoravské vesničky, kde se narodil 26. října 1861. Jeho otec, drobný rolník, byl malířem samoukem a své syny zřejmě vedl k lásce k umění od nejútlejšího věku. Mladší malířův bratr František se stal později sochařem.

Umělec chodil do školy ve Strážnici a poté v Olomouci, kde navštěvoval nejprve německý učitelský ústav a posléze Slovanské gymnázium. V roce 1881 nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Františka Čermáka. Odtud v roce 1884 odešel do Mnichova – na místní slavné akademii získávalo v té době první zkušenosti mnoho českých studentů umění. Zde také spolu s Alfonsem Muchou, Antonínem Slavíčkem a Luďkem Maroldem spoluzaložil spolek „Škréta“. V roce 1887 se vrací na krátko do Prahy a v následujícím roce 1888 se stěhuje zpět do rodného kraje. Právě zde, na Moravském Slovácku, vznikají jeho stěžejní díla zobrazující především události ze života prostého lidu umělcova milovaného kraje. Jeho dílo má tak mimo své nepopiratelné kvality umělecké i značnou hodnotu dokumentární, neboť malíř za svého života vytvořil rozsáhlou obrazovou kroniku obyčejů, svátků, slavností, ale i pracovních postupů a každodenního života prostého lidu jihovýchodní Moravy.

Na přelomu let 1892 a 1893 získává stipendium, díky němuž navštěvuje Paříž, kde se seznamuje s tehdejší uměleckou avantgardou, zejména s impresionismem. Rok nato – zejména díky pomoci svého přítele Alfonse Muchy – obesílá pařížský Salon svým obrazem „Pouť u sv. Antonínka“ a získává zde cenu Mention honorable. Právě období umělcovy tvorby po jeho návratu z Paříže ovlivněné součastným francouzským uměním je považováno za nejvýznamnější.

První větší samostatnou výstavu absolvoval Uprka v roce 1897 v Praze a ve stejném roce maluje i jeden ze svých nejznámějších obrazů – „Jízda králů“.

Patnáctého května 1899 se umělec oženil s lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou. V jeho rodném kraji jej navštěvuje mnoho významných osobností kulturního života, mj. Leoš Janáček, bratři Mrštíkové a při své cestě jihovýchodní Moravou v roce 1902 i velký francouzský sochař Auguste Rodin, kterému byl Uprka představen jako nejvýznamnější moravský umělec.

V roce 1904 si nechává přestavět svůj malý domek v Hroznové Lhotě na vilku s ateliérem. Jeho obrazy se prodávají za stále vyšší ceny. Malíř se stěhuje v roce 1922 do Klobušic na Slovensku, kde žije v malém zámečku s ateliérem až do roku 1937, kdy se vzhledem k politickým událostem uchyluje do svého domu v Hroznové Lhotě. O několik let dříve – v roce 1928 – však ještě navštěvuje Dubrovník.

Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 v Hroznové Lhotě. Pochován je vedle svého bratra Františka u kostela v rodném Kněždubu.

Uprka je na právě probíhající výstavě představen jako velký umělec evropského formátu, a ne jako pouhý dokumentarista folklorního života na Moravském Slovácku, jak býval v minulých letech často chápán. Rovněž jsou zde zdůrazněna dříve opomíjená, avšak významná náboženská témata v jeho rozsáhlém díle. Barevnost a krása Uprkových děl a jejich dobře zvládnutá prezentace ve Valdštejnské jízdárně jistě rozhodně stojí za zhlédnutí. Samotný název výstavy umělcovu osobnost více než dobře charakterizuje – tento vpravdě moderní evropský malíř čerpající své náměty z venkovského prostředí rodného kraje patří k nejvýznamnějším osobnostem českého umění konce 19. a počátku 20. století.

Výstava je rozčleněna podle témat, která jsou pro Uprkovu tvorbu charakteristická. Sám umělec charakterizoval pilíře života svého rodného kraje jako „prácu“, „radosť“, „zbožnosť“, k čemuž se na výstavě přidružují ještě oddíly „Portrét“, „Kroje“ a „Alba“.

Výstavu provází i kritická monografie o jeho díle; návštěvníci mají k dispozici i bohatě ilustrovaného tištěného průvodce.