Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Křesťanský svět si v tomto roce bude připomínat 960 let od rozdělení církve (1054) na její západní a východní část. Pro tento bod zlomu se později v historickém povědomí vžil pojem „Velký církevní rozkol“ či „Velké schisma“.

Následky této tragické události jsou patrné dodnes. Přesto, že dialog na různých úrovních (teologické, pastorační aj.) mezi západní církví (zejména římsko-katolickou) a církvemi východními pravoslavnými probíhá již nejednu desítku let, výsledek je více než skrovný. V nejnovější době se o jeho oživení zjevně pokouší jak papež František, tak konstantinopolský patriarcha Bartoloměj.

Kniha ruského historika Borise Nikolajeviče Florji nám přibližuje náboženskými vztahy ve slovanském světě bezprostředně po církevním rozkolu. Věnuje se církevní unii Bulharska a Srbska s Římem v první třetině 13. století a jejich následné cestě ke konfrontaci s latinským světem a příklonu k Byzanci, česko-ruským vztahům v raném středověku či roli Uherského království v papežské politice. Analýze rovněž podrobuje postavení Rusi ve středověké Evropě, a to v širším kontextu vztahů se západními sousedy a Vatikánem, ale také s přicházející tatarskou hrozbou.

Kniha vychází jako 27. svazek edice Pro Oriente (překlad Michal Téra) a dále obsahuje podrobný výkladový rejstřík a unikátní obrazovou přílohu.

Až do konce září t. r. je kniha k dispozici pouze u nakladatele.

Zde přinášíme našim čtenářům s laskavým svolením nakladatele text předmluvy knihy:

Předmluva

Postupně se vyostřující antagonismus dvou hlavních křesťanských konfesí se nejpozději od poloviny 11. století velmi negativně odrazil na rozvoji vztahů mezi různými částmi středověkého křesťanského světa. Obzvláště tragické a dlouhodobé následky měl tento antagonismus pro slovanský svět, neboť národy, které si dříve byly blízké jazykem i kulturou a rozvíjely se ve stejných historických podmínkách, postavil na různé strany přísně vymezené bariéry. Není divu, že se tímto tématem zabývala celá řada prací, jejichž závěry označují 13. století jako zlomové období, kdy došlo v oblasti konfesionálních vztahů mezi slovanskými národy k rozhodujícímu přechodu od pokojného soužití k vyostřené konfrontaci. Zároveň byla v odborné literatuře geneze tohoto antagonismu dosud sledována buď na lokální úrovni ve vztahu k jednotlivým zemím, anebo příliš obecně bez zohlednění rozdílných představ a pozic jednotlivých složek společnosti. Badatelé správně obraceli pozornost na to, jak se zesilování náboženské konfrontace odráželo na rozvoji politických vztahů mezi sousedními státy, ale přitom zůstávala v pozadí otázka, jak se narůstající konfesijní konflikty promítaly do společenského vědomí, jaký vliv měly na existující chápání „obrazu světa“ a jaké faktory působily na rozvoj vzájemného odcizení.

Při zkoumání tohoto tématu obraceli badatelé pozornost především k papežské politice. Významná role, kterou papežství sehrálo při prohloubení a vyostření náboženské nesnášenlivosti ve slovanském světě, je ve světle dosavadních vědeckých prací nepochybná. Zároveň však (a níže uvedené se týká především sovětské historiografie) vystupovalo papežství nejednou jako síla, jehož cíle, metody a představy zůstávaly prakticky neměnné po celé 13. století. Kromě toho neexistuje jasná odpověď na otázku, proč byla papežská politika tak efektivní a proč společenské vědomí katolických zemí právě v tomto století podléhalo ideovému vlivu, který vycházel z Říma.

Významným badatelským úspěchem je představa o složitosti mezikonfesijních vztahů v 13. století, kdy se vedle vzájemného vzdalování projevovaly i tendence ke vzájemnému sblížení, které se odrazily ve snahách o uzavření církevní unie s Římem ze strany celé řady slovanských pravoslavných států. Jestliže jsou motivy, jež probouzely k životu podobné projekty, v současné době zřetelné, pak si hlubší analýzu zasluhuje otázka po příčinách neúspěchu těchto projektů a růstu nepřátelství slovanských pravoslavných zemí k latinskému světu. Nejasná místa a mezery ve zkoumání tématu jsou pochopitelně z velké části svázány s jednostranností pramenů a plně osvětlují pouze jednu část historického procesu, o jiných obsahují jen kusé a nahodilé zprávy. Pokus o zkoumání zvolené historické problematiky v rámci celého slovanského světa podle našeho názoru pomůže na jedné straně překonat tyto obtíže díky srovnání jevů, které se rozvíjely v různých historických podmínkách, a na straně druhé vytvořit si jasnější představu o omezenosti dosavadního poznání a závěrů, které jsou na něm založené.