Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Nabízíme našim čtenářům zamyšlení na konec Velkého půstu.

„Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.

Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.

Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech.

Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého.

Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘

Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.“

                                                                                                  Římanům: 13,11 – 14,12

Půst je vzácný Boží dar, prastarý zákon, který se zachoval jako dědictví Otců a existuje dodnes. Přijměte jej tedy s radostí. Chudí, přijměte svého společníka. Služebníci, přijměte svůj odpočinek. Bohatí, přijměte půst, který vás ochraňuje od nebezpečí přesycenosti. Nemocní, přijměte matku zdraví. Zdraví, přiměte bezpečí tělesného zdraví.

Když se podíváme na půst z historického hlediska, vidíme, jak byl oceňován světci, a kolik dobrého přinesl. Mojžíš se po čtyřiceti dnech půstu odvážil vystoupit na vrchol hory Sinaj, aby přijal desky s deseti přikázáními. Neměl by odvahu přiblížit se k vrcholu, pokud by se neozbrojil půstem. Postil se a proto mohl hovořit s Bohem.

Samuel byl plodem půstu. Jeho matka Anna, když skončila půst, se modlila takto: „Pane, pokud se nade mnou smiluješ a daruješ mi dítě, zasvětim ho Tobě.“

Půst učinil velikého hrdinu Samsona nepřemožitelným – dokud žil půstem, vítězil.

Půst rodí proroky a posiluje mocné. Ozbrojuje hrdiny a odráží pokušení.

Také Eliáš se stal po čtyřicetidenním půstu hoden vidět Pána.

Prorok Daniel, jenž dvacet dní nejedl a nepil, naučil půstu dokonce i lvy. Půst učinil tělo proroka nedostupným zubům šelem.

Půst posilňuje modlitbu. Stává se křídly na cestě k nebesům. Ať učiní malou přestávku břicho, které, když je hladové, přemýšlí o zdrženlivosti, ale když se nasytí, zapomíná, co slíbilo.

Půst činí jídla chutnými tak, jako žízeň činí nápoj sladkým a hlad pokrm příjemným. Proto nám Stvořitel daroval v životě různorodost, abychom vyzkoušely všechna Jeho požehnání. Tak jak je slunce po noci zářivější a spánek sladší po nočním bdění, tak i pokrm se stává příjemnějším poté, co půst skončí.

Vzpomeňme na bohatého člověka z podobenství. Tento člověk nebyl odsouzen za nějaké bezpráví, ale kvůli pohodlí a hýřivosti, které si vychutnával, a kvůli nezájmu o chudého Lazara. A naopak, byl to půst a trpělivost, skrze které Lazar dosáhl stavu blaženosti. Tyto dvě ctnosti ho jako dvě křídla donesly do lůna Abrahamova. I my si máme dát pozor, zda nepijeme neustále jen příjemné nápoje a nepohrdáme vodou, abysme později netoužili po kapičce vody, jako onen boháč.

Život Jana Křtitele byl rovněž neustálým půstem. Nevlastnil žádný majetek, nehromadil potraviny ani nic z toho, co se považuje za nezbytné pro život.

Půst vynesl do třetího stupně Nebes apoštola Pavla.

Avšak ze všech nejvyšším příkladem pro nás je sám Pán, ktery po čtyřicetidenním půstu započal své pozemské dílo. Nejprve ozbrojil a opevnil své tělo, které přijal kvůli nám, půstem a potom bojoval s pokušeními ďábla. Podobně se i mi půstem připravme na zápasy s duchovními nepřáteli. Půst je silnou zbraní proti démonům!

Neomezujme však půst jen na jakousi dietu. Opravdový půst nespočívá v tom, že se odřekneme různých jídel, ale v tom, že se vzdálíme vašním a hříchům. Abychom například někomu nekřivdili, odpustili bližnímu, který nás zarmoutil nebo nám něco dluží. V opačném případě sice nejíme maso, ale pojídame svého bratra, sice nepijeme, ale zesměšňujeme svého bližního. Svaté Písmo říká: „Běda těm, kteří se opíjejí bez vína.“

Svého druhu opilstvím je také hněv, strach, každá touha, která šálí rozum. Ten, kdo se rozčiluje, opájí se vášní, nemyslí na to, koho má před sebou, nadává, hrozí, křičí, zapřísahá se. Pokud se chceme opravdově postit, musíme se vyhýbat všem vášním.

Půst neovlivňuje jen jednotlivce, ovlivňuje celou společnost. Pokud by všichni naslouchali postním doporučením, zavládl by na světě dokonalý mír. Stát by nepovstal proti státu, nedocházelo by k válečným konfliktům, ani k výrobě zbraní. Neexistovaly by soudy ani věznice. Náš život by neznal nemoci. Půst by nás naučil úplnému vyhýbání se hrabivosti, mamonářství a chamtivosti, naučil by nás, jak unikat před touhou po slávě a před smyslností. Kdybysme se osvobodili od toho všeho, žili bychom v pokoji a posvěcení.

Když nám tato královna ctností předkládá taková požehnání, přijměme ji bez mrzutosti a reptání. Všichni ochotně přivítejme duchovní stůl, který nám prostírá půst, protože půst nás morálně očišťuje a připravuje pro věčné potěšení v Ráji. Amen.