Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Po přečtení článku „Globálna sexuálna revolúcia. V mene slobody strácame slobodu!“jsem si opět uvědomila, k jakým následkům přivádí naši civilizaci uvolnění mravů bez pevného křesťanského řádu.

Je mi na duši úzko, když se ohromným tempem legalizují strašlivé věci, které byly ještě před pár lety tabu, a masové protesty proti propagandě uvolňování mravů není vidět ani slyšet. Evropská elita, vnucující nám amorální způsob života, pokračuje nadále sedět na svých postech, a my se postupně přizpůsobujeme životu pod jednou střechou s mravně zvlčelými národy starých západních zemí. Stejně jako kdysi oni i my dneska přijímáme prostřednictvím mediální manipulace nové mravy, abychom srostli v jednu velkou rodinu, jež bude ctít společně nové hodnoty – převrácené k těm původním s dvoutisíciletou platností. 

Ztratili jsme to nejdůležitější – schopnost vzdorovat. Stále slyším jedna a tatáž pasivní slova: ano, je to hrozné, ale co naděláme? Každý však může podle vlastních možností něco udělat! Třeba to, že nebude koukat na televizi a nebude tak podporovat svými penězi amorální sdělovací prostředky. Jiný se zase může účastnit zákonných způsobů protestu.

Dnes se ze všech stran propaguje sexuální osvěta. Naše děti chtějí „osvítit“ sexuální výchovou. Rodiče si však musí uvědomit, že tato výchova není nic jiného než vědomá destrukce psychiky jejich dětí. Je to vědomý útok na pocit studu, který je u dětí vrozený. Zničíme-li v člověku stud, mravní výchova se stává nesmyslnou. Není ztráta této důležité vnitřní obrany příčinou nekonečného růstu agrese, zločinů či různých forem psychických onemocnění v celém západním světě?

Sexuální výchova byla uzákoněna na Západě před několika desítkami let. Mnozí její absolventi jsou dnes již dospělí lidé, někteří z nich obsadili vysoké společenské posty, a jsou zaneprázdněni bouráním dalších morálních bariér. Ve sjednocené Evropě tak sklízíme stále obscénnější plody této moderní osvěty: v podobě gay průvodů a v hlavním městě blahobytného Norska už dokonce i dětských gay průvodů! V Německu masově rozšiřuje Ministerstvo pro rodinu incestně pedofilské příručky, strana Zelených požaduje zrušení trestnosti incestu! Mimochodem, před několika desítkami let byla tato sexuální porucha fixována psychiatry jen mezi lidmi s těžkým psychickým onemocněním – dnes je rozšířena u úplně obyčejných lidí. A takových je v současné době mnoho, tak mnoho, že jsou vlády nuceny řešit otázku dekriminalizace incestu. OSN chce uznat sexuální práva nezletilých, vážně se hovoří o zákazu používat slova „máma“ a „táta“. V tomto výčtu nenormálností bych mohla pokračovat ještě dlouho.

V  zemích, které neuznávají sexuální tabu, narůstá nejenom množství sexuálních požitků duchovně nemocných lidí, ale zároveň i neštěstí zcela nevinných obětí, a to včetně dětí. V Německu se oficiálně hovoří o více jak 20 tisících případů násilí na dětech ročně. V mateřských školkách se instalují speciální zámky, které nelze uzavřít zevnitř. Pedofilie se stává pohromou Evropy. Lhostejní spoluobčané si neuvědomují, že po legalizaci homosexuálních svazků a možnosti adopce dětí těmito páry bude následovat legalizace samotné pedofilie, incestu, zoofilie (v Německu byla dekriminalizována v r. 1969) a dalších sexuálních zvráceností, které si normální člověk nemůže ani představit.

„Otcové nevěnují náležitou pozornost klitorisu a vagíně vlastních dcer. Jejich něha velmi zřídka dochází do těchto částí, zatímco je to jediný způsob, jak u dívek rozvinout pocit hrdosti k vlastnímu pohlaví,“ tvrdí brožurka pro děti ve věku od jednoho do tří let. Autor to odůvodňuje takto: ,,Dítě se dotýká všech částí otcova těla, občas ho vzruší. Otec by měl dělat totéž.“ (viz článek: Německá vládní publikace podporuje incestní pedofilii jako zdravou sexuální osvětu). Když jsem seznámila svou kamarádku s tímto textem, byla šokována, divila se, jak je možné, že se ti Němci naprosto zbláznili. Její reakce je zatím reakcí normálního člověka. Nicméně už více jak dvacet let patříme do rodiny „civilizovaných západních národů“ a obávám se, že za 10–15 let, možná i dříve, neboť mediální technologie jsou velmi sofistikované, se budou podobné brožurky rozesílat i našim ministerstvem. My přece mlčíme!

V těchto dnech si připomínáme první výročí od úmrtí člověka, jenž naši zemi připojil k vymírající a mravně degradující civilizaci. Uctít památku exprezidenta V. Havla přišlo několik stovek lidí. Nehledě na ohromné úsilí liberálních mainstreamových médií, jež se vždycky snažila zveličit slávu tohoto muže, národ intuitivně pocítil, jakou újmu způsobil národní kultuře a samotné vlasti.

Evropa vymírá a náš národ je součástí tohoto tragického procesu. Možná je to dobře, že vymírají národy neschopné odporovat nemravnostem? Co mohou ještě jiného pozitivního přinést tomuto světu, nežli smrtelnou nákazu amorální kulturou jiným národům?