Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Vyjádření českého prezidenta Miloše Zemana, že Rusko a Ukrajina by se mohly dohodnout na kompenzacích za Krym, bylo kategoricky odmítnuto politiky obou zemí. Dovolím si bez jakýchkoliv komentářů porovnat prohlášení ruských a ukrajinských občanů.

Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov: „Samotná formulace hovořící o tom, že by podobné záležitosti bylo možné vyřešit nějakým výkupným, není z našeho pohledu zcela správná, nebo přesněji řečeno, není správná vůbec.“

Předseda ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin: „Byly dodrženy všechny mezinárodní právní postupy, proto není nutné se k této záležitosti vracet.“

Poslanec ruské Státní dumy Ruslan Balbek: „Prohlášení Miloše Zemana je testovací sonda určená pro evropskou veřejnost, jíž se český prezident snaží vnuknout myšlenku, že špatný mír je vždycky lepší nežli válka.“

Předseda ukrajinské Nejvyšší rady Volodymyr Hrojsman: „Zdravý člověk nikdy nic takového neřekne, ale duševně nemocný – možná.“

Poslanec ukrajinské Nejvyšší rady Boryslav Bereza: „Féerický mizera! Lékaři nedávno Zemanovi doporučili, aby pil méně alkoholu. Ale odpověděl, že pít méně nebude. Po tomto prohlášení vidím, že tehdy nelhal.“

Další poslanec ukrajinské Nejvyšší rady Leonid Yemets: „Jen podlý ničema může říci, že návrat Krymu Ukrajině povede k válce v Evropě!“

Jak se říká:

Chytrému napověz, vola kopni

Není se čemu divit, že tiskový mluvčí českého prezidenta Jiří Ovčáček také nepoužil příliš diplomatické vyjádření:

„Sprosté útoky některých ukrajinských politiků na pana prezidenta považuji za skřeky z neandertálské jeskyně, které nepatří do moderní Evropy,“ napsal na svém Twitteru.

Toto prohlášení Ovčáčka je cenné tím, že člověk, jehož při nejlepší vůli nelze nazvat „ruským propagandistou“, ukázal na to, co se všem nezávislým pozorovatelům už dávno jeví jako absolutní zdivočelost, totiž na charakter politična současné Ukrajiny.

Navíc tiskový mluvčí českého prezidenta našel ta správná slova, která velmi přesně charakterizují stav věcí na Ukrajině.

„Neandrtálci“ v tomto případě neznamenají urážku, ale jasný poukaz na četné teorie ukrajinských pseudo-historiků o starověké Ukrajině, které lze krátce charakterizovat slovy: „Člověk přišel z Ukrajiny.“

Spektrum jejich „objevů“ je neobvykle široké – od anekdotických starověkých Ukrů, kteří vykopali jámu pro Černé moře, přes tvrzení, že Buddha a Kristus mluvili ukrajinsky, až po odhalení Tripolské kultury předcházející té ukrajinské.

Novodobý člověk neboli kromaňonec se objevil mnohem později, než neandertálský člověk, takže teorie, že současní Ukrajinci jsou vlastně neandertálci, se co do úrovně vědeckosti příliš neliší od teorie, že Ukrové vykopali Černé moře.

Platónovo podobenství o jeskyni

Pokud jde o zmínku o jeskyni, nelze nevzpomenout Platóna. Dovolím si poněkud delší citaci Platónova dialogu z podobenství o jeskyni, protože lépe to formulovat nelze:

„A nyní představ si rozdíl mezi duší vzdělanou a nevzdělanou na základě tohoto podobenství: Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jeskyni, jež má ke světlu otevřen dlouhý vchod zšíří celé jeskyně; v tomto obydlí již od dětství žijí spoutáni na nohou i na šíjích, takže zůstávají stále na témže místě a vidí jedině dopředu, ale nemohou otáčet hlavy, protože jim pouta brání; vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a uprostřed mezi spoutanými vězni jest nahoře příčná cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku na způsob překážek, jaké mívají před sebou kejklíři a nad kterými ukazují své kousky. Mysli si pak, že podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, přečnívající nad zídku, také podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak vyrobené, přičemž jedni z nosičů, jak se podobá, mluví, druzí pak mlčí.“

„Divný je ten tvůj obraz a divní vězňové.“

„Podobní nám, neboť takoví lidé jistě by neviděli ze sebe samých ani ze svých druhů něco více než stíny vrhané na protější stěnu jeskyně.“

„Docela nutně.“

„Nuže pozoruj, jak by to asi bylo s jejich vyproštěním a vyléčením z pout a nerozumnosti, kdyby se jim to přirozeně dostalo, a to takto: Jeden z nich jest vyproštěn z pout a přinucen náhle vstát a otočit šíji a jít a hledět vzhůru ke světlu. Z toho všeho by cítil bolest a pro mžitky v očích nebyl by schopen dívat se na ony předměty, jejichž stíny tenkrát viděl: co by asi řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tenkráte viděl jen přeludy, nyní však, že zří správněji, jsa mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším, a kdyby ho nutil, ukazuje mu na každý z předcházejících předmětů, odpovídat na otázku, co to jest? Nemyslíš, že by byl v nesnázích a domníval se, že věci, které tehdy viděl, byly pravdivější než ty, které mu jsou nyní ukazovány?“

„Mnohem pravdivější.“

„Nuže, a kdyby ho docela nutil hledět do světla samého, že by ho bolely oči a že by se obracel a utíkal k tomu, nač se dovede dívat, a měl za to, že toto jest skutečně zřetelnější, než co se mu ukazuje?“

„Tak jest.“

„Kdyby pak jej někdo odtamtud násilím vlekl tím drsným a příkrým východem a dříve ho nepustil, až by ho vyvlekl na světlo sluneční, zdalipak by při tom vlečení netrpěl bolestí a nevzpouzel se…?“

(Platón: Ústava, 514a – 515e)

Od přeludů k evropské integraci

Platón jako by osobně byl svědkem toho, jak ukrajinský národní duch vyhlédl z pohodlné jeskyně do současné Evropy, přičemž nebyl ve stavu pochopit, že předtím viděl jen „přeludy“, pročež se úprkem vrátil k „demokracii“ a „europeizaci“ ve svém neandertálském chápání.

A když se pak někdo, jako například Miloš Zeman, pokouší ukázat Kyjevu pravou skutečnost, trpí a vzpouzejí se před takovým „násilím“.

Pochopení toho, že Ukrajina v současné podobě nepatří do Evropy, postupně dochází více a více Evropanům. Je těžké si vybavit východoevropskou zemi, s níž by se ukrajinští politici, nebo aktivní veřejnost, nedokázali rozhádat.

A k tomu Nizozemí, které v referendu odmítlo Kyjevu právo na evropskou integraci (názor občanů byl však ignorován). A také Německo šokované proudem urážek proti Angele Merkelové v roce 2014.

Nicméně v chování ukrajinských politiků a aktivních občanů se nic nezměnilo: analogická neandertálská zdivočelost vždy vypluje napovrch během revolucí: kulturní v Číně, Říjnová v Rusku, Velká ve Francii.

Tak neandertálci, kteří nyní zastupují Ukrajinu ve vládě, dřív nebo později předají svá místa normálním lidem, nebo se civilizují na více či méně přijatelnou úroveň.

Prozatím ale představuje politický Kyjev temnou jeskyni, v níž se neandertálci, ukovaní národními komplexy, etnickými předsudky, teritoriálním revanšismem, progresivní xenofobií a banální nenávistí vůči sousedům, přimykají k lidem, jejichž stíny se jim míhají před očima.

Zdroj: protiproud.cz