Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Odpovědí na tuto otázku mohou být stovky, nicméně historická zkušenost říká, že zlomový moment přichází v okamžiku, kdy erudovaní zastánci a obránci určité politiky či institucí začnou používat argumentaci jejich dlouholetých nesmiřitelných kritiků.

Stačí si vzpomenout na Michaila Gorbačova a jeho kritiku sovětského režimu, kdy ho hodnotil slovy, za která dříve ti, kteří je vyslovovali, putovali na popraviště, do gulagu nebo do vyhnanství či emigrace. Toto prozření však nepomohlo, protože přišlo pozdě a Sovětský svaz se rozpadl.

Obávám se, že podobná historická zákonitost začíná fungovat i v případě dvou nejvýznamnějších institucí Západu, tedy Evropské unie a NATO. Proroky jejich zkázy se stali dvě osobnosti, od nichž bych to opravdu nikdy nečekal – americký miliardář, filantrop a zákulisní organizátor mnoha barevných revolucí George Soros ohledně EU a George Friedman, zpravodajský expert, zakladatel „stínové CIA“ Stratfor a bezpečnostní analytik, jenž ve svém posledním rozboru možné budoucnosti světové politiky zpochybnil další existenci NATO.

Poměry v českých médiích a politice velmi dobře charakterizuje skutečnost, že obě zásadní vyjádření lidí, které jinak citují jako nezpochybnitelné autority, až na čestné výjimky nikdo nezmínil. To dle mého názoru potvrzuje hloubku naší současné krize. George Soros již 12. 2. letošního roku poskytl rozhovor britskému levicovému deníku The Guardian, v němž Evropskou unii přirovnal k Sovětskému svazu v roce 1991, tedy na hraně kolapsu. Poměrně přesně popisuje úpadek eurofilních tradičních politických stran a vzestup euroskeptických až protiunijních hnutí a za viníka označuje současné vedení EU, zejména Evropskou komisi, kterou přirovnal k někdejšímu politbyru Komunistické strany Sovětského svazu v druhé polovině roku 1991, tedy pár měsíců před zánikem.

Ve své kritice se zřejmě inspiroval názorem bývalého sovětského disidenta Vladimíra Bukovského, který tuto analogii vidí zejména ve výrazném demokratickém deficitu celé Unie, která svoji původní inspiraci opravdu nezapře. Evropský parlament bez zákonodárné iniciativy odpovídá Nejvyššímu sovětu SSSR, protože jeho úkolem je jen schvalování. Název komisaři evokuje vzpomínky na Lenina a jeho vládu lidových komisařů. Jen ta Mimořádná komise (Čeka, pak NKVD, posléze KGB) zatím chybí. George Soros mezi faktory, které způsobily současnou krizi počítá nezvládnutou migraci a poněkud opomíjí svá vyjádření před pěti lety, kdy doporučoval, aby EU přijímala minimálně tři miliony afrických migrantů ročně. Nahlédnout vlastní chybu pozdě, je lepší, než na ni trvat. K budoucnosti Unie je dosti skeptický.

To George Friedman rovnou označil existenci NATO za přežitý a zbytečný anachronismus. Po letech tak dává za pravdu názoru Václava Havla, který původně zastával názor, že Severoatlantická aliance se měla sama rozpustit tak, jako to udělala Varšavská smlouva. (Posléze rychle ustoupil na kompromisní pozici: „NATO by potřebovalo nový název a reformu“, aby se poté stal podporovatelem jeho rozšíření na Východ). Americký analytik dnes bez obalu říká, že Severoatlantická aliance je špatný pakt ve špatnou chvíli.

Friedman se domnívá, že Ruská federace je v současné době příliš slabá na to, aby mohla ohrožovat evropské členské státy, což znamená, že historické poslání NATO skončilo. Naopak, Aliance tím, jak se snaží znovu vyhrát další studenou válku (kterou sama vyvolává), se stává opakem svého původního poslání. Již není garantem míru, ale naopak zvyšuje nebezpečí vzniku válečného konfliktu jak pro Evropu, tak pro Spojené státy. Lze jenom doufat v to, že po nejbližší vážné krizi dojde k rychlé nápravě a NATO bude nahrazeno něčím příhodnějším, co bude více odpovídat modernímu světu a novému rozložení sil.

S většinou tezí hubatého analytika souhlasím, chtěl bych však upozornit na jeden velmi politováníhodný důsledek nalezení úhlavního nepřítele v Ruské federaci. Zdá se mi totiž, jako by se propagandisté Aliance shlédli v Orwellově tezi o ovládání minulosti. Nejprve se dodatečně prohlásili za vítěze Studené války. Poté začali na události II. světové války nahlížet z dnešního úhlu pohledu. V jejich nové verzi dějin nepřítelem Západu nebylo hitlerovské Německo a jeho spojenci, ale Sovětský svaz, tedy dnešní Ruská federace.

Proto se popírá, že Německo z větší části porazila Rudá armáda, proto slýcháme že v roce 1945 nás Sovětský svaz neosvobodil, ale okupoval. Takto je nutné číst onen propíraný dějeBIS – pokud se na školách bude učit, že při osvobozování Československa padlo 140 000 sovětských, československých a rumunských vojáků, jde o sovětskou verzi dějin. Jediné oběti hodné zmínky jsou vedle Američanů příslušníci Ruské osvobozenecké armády, tedy Vlasovci. V tomto ohledu se zatím o padlých vojácích Wehrmachtu a příslušnících jednotek SS nemluví, ale v duchu propagandistické logiky k tomu brzy dojde. Protože nepřítel našeho nepřítele je náš přítel. I v té minulosti.

Proto Západ (a EU zejména) toleruje neonacistická hnutí, pokud mají protisovětské či protiruské kořeny. Proto mohou na Ukrajině a v Pobaltí veteráni a jejich vnuci pochodovat v esesáckých uniformách. Na Ukrajině už je zařadili mezi veterány II. světové války, takže za své angažmá v hitlerovských uniformách budou pobírat penzi. Ono to ani jinak dopadnout nemohlo, jak před více než sedmdesáti lety geniálně předvídal George Orwell.

Já osobně jenom doufám, že se naplní optimistická očekávání G. Friedmana – totiž že přijde krize, my ji přežijeme a svět se stane bezpečnějším, protože NATO a EU ve své současné podobě bude jen nepříjemnou vzpomínkou.

Zdroj: prvnizpravy.cz