Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Dlouho jsem si myslel, že některé myšlenkové stereotypy a z nich vyplývající krvavé historické události zůstávají po trpkých zkušenostech dvacátého století v rámci evropské civilizace omezeny jen na oblast Kavkazu a Balkánu.

A že jenom tam vždy každou třetí generaci vědomí minulých křivd nabyde na takové aktuálnosti, že se lidé mezi sebou začnou nenávidět natolik, aby si navzájem zase podřezávali krky. Vždy to začíná tím, že přestávají žít spolu, ale vedle sebe a pak proti sobě.

Zdá se, že se tato forma historicky motivované vražedné iracionality čas od času nevyhýbá žádné zemi. Politici, kteří se derou k moci pod heslem nápravy historické nespravedlnosti a křivd, existují po celém světě po celou moderní historii. Většinou jsou na samém okraji politického spektra, ale občas se dostanou do centra dění. Ve dvacátém století mezi lety 1914 – 1945 kvůli tomu přišlo o život více než sto milionů Evropanů ve dvou světových válkách a s nimi spojených revolucí.

Objev jaderných zbraní a hrůzná demonstrace jejich ničivého účinku paradoxně vedl k tomu, že v rámci západní civilizace na dlouhá desetiletí zavládl mír, ač se mu říkalo studená válka. Pak se bipolární svět změnil na monopolární a Spojené státy se ho snažily změnit k obrazu svému. Globalizace byl jen jiný název pro amerikanizaci. Její podstatnou součástí se staly tzv. Barevné revoluce, představující dosti sofistikovaný ideologický a logistický systém určený ke svržení nepohodlných režimů ve východní Evropě, Blízkém východě, severní Africe a Jižní Americe bez použití vojenské síly.

Barevné revoluce trochu připomínají poválečné komunistické puče ve východní a střední Evropě. Tenkrát Stalin určil, kdo se dostane do čela vazalských států a volební výsledky se tomu musely přizpůsobit. A protagonisty samotné revoluce  byli mladí nadšení lidé, kteří třeba na univerzitách odhalili stoupence starého režimu a starého myšlení. Protože genderismus ještě neexistoval, postižení profesoři ve svých pamětech zásadně mluví o „klukokracii“ (studenti a mladí asistenti), kteří ovládli vysoké školy a vyhnali z nich všechny, kdo neodpovídal jejich požadavkům na třídní původ a názory. Stejné dnešní zacházení motivované barvou pleti a mýtickou bělošskou nadřazeností považuji za ještě horší.

Zdroj: prvnizpravy.cz