Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V dnešní době, kdy slovy Karla Kryla „je hrozný ten stát, kdy zakázali psát a zakázali zpívat“, člověka povzbudí, že v zemi, která je lídrem světové koalice proti Rusku, tedy Bidenově USA, se může svobodně myslet a svobodně psát.

A tak pro sebe i pro vás s pocitem ulehčení, ocituji z portálu nejvyváženějšího amerického liberálně-konzervativního portálu The National Interest skvělý článek jednoho z nejčtenějších amerických analytiků Teda Galena Carpentra, vedoucího pracovníka v oblasti obranných a zahraničněpolitických studií na Cato Institute a přispívajícího redaktora v Cato Institute National Interest, který je autorem dvanácti knih a více než 950 článků o mezinárodních záležitostech:  „Hlasování v OSN signalizuje potíže pro globální koalici Washingtonu proti Rusku“:

„Bidenova administrativa se chlubí výjimečnou jednotou mezinárodního společenství v odporu proti moskevskému ukrajinskému dobrodružství. Hlasování OSN je však dalším náznakem na rostoucím seznamu, který naznačuje, že tvrzení o takové jednotě jsou přehnaná.

Dne 2. března 2022 schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu a požadující okamžité stažení ruských vojenských sil. Bidenova administrativa byla s výsledkem spokojena a na povrchu měli američtí představitelé důvod ke spokojenosti, protože hlasování bylo drtivou většinou pro. Pro rezoluci hlasovalo 141 zemí, zatímco jen pět hlasovalo proti. Záporné hlasy přišly z Ruska, tří spolehlivých států – Běloruska, Sýrie a Severní Koreje – a Eritreje. Zkoumání pod povrchem hlasování však odhaluje některé zajímavé a znepokojivé výsledky pro cíl Washingtonu vytvořit nedobytnou globální koalici, která by způsobila finanční a politickou bolest vládě Vladimira Putina za její agresi proti Ukrajině.

Jedním z faktorů, který okamžitě vyniká, je velký počet těch, kteří se zdrželi hlasování. Vzhledem k vysoké prioritě, kterou Washington přikládá vytvoření drtivé koalice proti Moskvě, je zapotřebí určité odvahy, aby ostatní vlády odmítly souhlasit. Snadnějším postupem by bylo hlasovat kladně, zejména proto, že nezávazná rezoluce byla čistou symbolikou, která nevyžadovala žádné významné kroky ze strany členů OSN. Přesto třicet pět zemí odmítlo uklidnit Spojené státy a místo toho se rozhodlo zdržet se hlasování.

Některá jména na seznamu těch, kteří se zdrželi hlasování, nebyla až tak velkým překvapením. Středoasijské státy Kazachstán, Tádžikistán a Kyrgyzstán jsou pod silným vlivem Moskvy od rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991. Podobná zásada platí pro Arménii. Kuba je dlouholetým klientem sovětské éry a novější latinskoamerické levicové režimy v Nikaragui, Bolívii a Salvadoru usilují o ruskou finanční a politickou podporu. Moskva usilovně pracuje na rozšíření svého vlivu na tyto a další země v regionu. Někteří další ruští klienti, zejména Turkmenistán, Uzbekistán a Venezuela, se rozhodli nehlasovat vůbec – což byl funkční ekvivalent zdržení se hlasování.

Jiné národy na seznamu však byly mnohem překvapivější a jejich zdržení se hlasování naznačuje meze vlivu Washingtonu. Bylo tam několik vzpurných států z širšího Středního východu, zejména Alžírsko, Írán a největší šok ze všech, Irák! Vzhledem k rozsáhlé vojenské a ekonomické závislosti Bagdádu na Spojených státech by si člověk myslel, že irácké hlasování bude pevně v kladné kolonce.

Dalším velkým překvapením byl velký blok afrických členů, kteří se zdrželi hlasování. Do této skupiny patřilo Burundi, Středoafrická republika, Kongo, Rovníková Guinea, Mali, Mosambik, Madagaskar, Namibie, Senegal, Súdán, Jižní Súdán, Zimbabwe a možná největší ekonomický a politický hráč na kontinentu, Jihoafrická republika. Několik dalších diskrétně nehlasovalo vůbec.

Ještě znepokojivější pro Spojené státy bylo, když klíčové země v jižní Asii a východní Asii – zejména Indie a Čína – odmítly pro rezoluci hlasovat. Rozsah nespokojenosti Washingtonu se stal zřejmým, když Biden osobně kritizoval obě země za jejich rozhodnutí.

Nejen, že si Indie zachovala neutralitu, ale také si s sebou vzala Srí Lanku a Bangladéš. Dlouholetý protivník Nového Dillí – a smluvní spojenec Washingtonu – Pákistán se navíc připojil k řadám zemí, které se zdržely hlasování. Vietnam a Mongolsko odmítly rezoluci podpořit.Hlasování bylo značným zklamáním, protože Washington se Hanoji aktivně dvoří jako ekonomickému a bezpečnostnímu partnerovi už léta.“

Ve vztahu k Číně autor konstatoval, že „existuje dostatek náznaků, že neohrabaná, antagonistická politika Washingtonu přivedla Rusko a Čínu do úzkého strategického partnerství hraničícího s otevřenou aliancí. Peking je skutečně v pozici, kdy může pomoci zmírnit Rusku dopad jakýchkoli sankcí, které koalice vedená USA uvalí, a získat tak vliv v bilaterálních vztazích.“

Autor zdůrazňuje dále, „že hlasování pro rezoluci by bylo pro Peking snadným způsobem, jak si udržet obraz určité rovnováhy ve své politice vůči Rusku, stejně jako zdůraznit Moskvě, že jeho sympatie a podpora mají určité limity. Rozhodnutí čínské delegace vyhnout se schválení tohoto usnesení naznačuje, jak úzké se staly bilaterální vazby. Je pravděpodobné, že Čína bude hlavní překážkou při zavádění smysluplných sankcí s cílem dotlačit na Rusko, aby upustilo od války na Ukrajině.“

Autor shrnuje: „Bidenova administrativa se chlubí výjimečnou jednotou mezinárodního společenství v odporu proti moskevskému ukrajinskému dobrodružství. Hlasování OSN je dalším náznakem na rostoucím seznamu, který naznačuje, že tvrzení o takové jednotě jsou přehnaná. Když více než 20 procent členů Valného shromáždění odmítá přijmout čistě příjemné opatření, které Washington prosazuje, globální koalice sponzorovaná USA vypadá skutečně křehce“ a dodává: „Politologové často poznamenávají, že koalice mají tendenci být míle široké, ale jen centimetr hluboké. V tomto případě, vzhledem k rozsahu zběhnutí, může být koalice vedená USA proti Rusku jen půl míle široká a méně než centimetr hluboká.“

K tomu mám za sebe jen dvě poznámky. Autor nezmiňuje Brazílii, ale budiž konstatováno, že i když hlasovala pro okamžité zastavení palby, v bezprostředním prohlášení po hlasování brazilský velvyslanec při OSN Ronaldo Costa Filho konstatoval, že „Usnesení nelze chápat jako něco, co umožňuje nevybíravé uplatňování sankcí. Tyto iniciativy nevedou k rekonstrukci diplomatického dialogu a přináší důsledky přesahující současnou situaci,“ uvedl.

Jinými slovy na straně Ruska ve vztahu k odmítání západních sankcí je celé uskupení BRICS, tj. Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Všechny čtyři státy se dnes nachází v první desítce států s největší ekonomikou (dle HDP parity kupní síly). Zahrnují 43% světové populace a tvoří 23 % světového HDP. Připočteme-li Pákistán či Vietnam a další státy o kterých byla řeč, bez nadsázky můžeme konstatovat, že státy zahrnující nejméně polovinu světové populace sankce proti Rusku nepodporují…

Tento závěr zcela koliduje s nadšeným zpravodajstvím našich médií.

A ještě jedna poznámka na závěr. Články z uvedeného portálu The National Interest často citoval dnes zakázaný portál První zprávy, portál, na kterém kromě kvalitních zpráv z ciziny pravidelně psali autoři typu místopředsedy Poslanecké sněmovny za ODS Jana Skopečka, či bývalého předsedy vlády za ČSSD Jiřího Paroubka. Zdá se, že našim cenzorům v BIS pouze vadilo, že se na tomto portálu přemýšlelo…

Kryle, Kryle, scházíš nám tady…

Zdroj: vasevec.cz