Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Když jsem si jako vždy koupil ráno všechen denní tisk, což je můj šílený a drahý zvyk, ale zajímají mě názory komentátorů ze všech stran, i když z 90 % s nimi nesouhlasím, očekával jsem, že někde na hlavní stránce bude palcovými titulky nějaký nadpis ať již kladný či záporný typu: Putin zvítězil, nebo Trump to dal Putinovi zadarmo atd… Ale nic. Jen takové ušmudlané, bezbarvé komentáře, jako by se nic nestalo.

Vysvětluji si to tím, že naši novináři, kteří už třicet čerpají své živobytí a tedy i existenci z adorování Západu, USA, NATO i EU, nejsou schopni, respektive odmítají svými mozky zachytit to podstatné: Svět dominance Západu v geopolitických otázkách, budovaný po roce 1989 skončil. Vedení, nikoliv přímo vládnutí (a to je velký rozdíl) se ujal prezident Ruské federace, okopávaný pária našich čučkařů či naopak démonizovaný ďábel všeho zlého, Vladimír Vladimirovič Putin…

Zřejmě si namlouvají, že jde vlastně jen o okrajovou záležitost Sýrie, ale jinak, že my tomu parchantovi nandáme.

Nenandají…

Nuže pojďme si ten příběh přiblížit…

Co se stalo?

Především každý ví, že po vstupu Putina do operace na záchranu Bašára Asada, se mu Obama smál, že to bude jeho definitivní porážka a kde všude chodil, všude opakoval, že je Putin zcela izolovaný. Ovšem skvělým nasazením zejména leteckých a kosmickým sil docílil Putin záchrany svého chráněnce, a tím i stabilizace režimu, který byl určen k likvidaci.

Je třeba na tomto místě konstatovat, že si Západ k likvidaci vybral režimy v arabském světě, které zajisté měly autoritativní vůdce, ale opírali se o sekulární politické formace, nikoliv formace fanatického islámského džihádu… Bašár Asad i Saddám Husajn byly šéfové sekulární – Asad řídil lehce socialistickou BAAS a Muhammad Kaddáfí měl podivnou formu autokraticko-samosprávného uspořádání země. Mimochodem i svržený egyptský prezident Husní Mubárak byl rovněž v čele egyptské strany BAAS.

Rozhodně by to jednou měli skutečně neutrální historici prozkoumat.

Bašár Asad se tak stal a je jediným vůdcem, kterého barevná (prozápadní) arabská revoluce nesmetla. Jeho udržení ve funkci má tak mimořádný symbolický význam.

Co na to Trump?

O další část příběhu se postaral Donald Trump. Od předchozích voleb opakovaně prohlašoval, že chce ukončit ty nesmyslné války, se kterými nesouhlasil a chce odejít. A je třeba jej na za tento postoj ocenit. Války v Iráku, Libyi, Sýrii, byly jednoznačným hrubým porušením mezinárodního práva, ale USA byly pánem světa a nemusely se ohlížet na názory ostatních.

Trump coby prezident je výjimkou z pravidla. Rád vyhrožuje ekonomickými sankcemi, rád fabuluje, jak někoho rozdrtí, ale nakonec z něho vypadne, že války nechce. Tím se zcela vymyká všem svým předchůdcům, pro které zahájení a války pokud možno co nejdál od amerických hranic bylo zaručeným zdrojem volebních preferencí a posilování amerického imperialismu, který mnohým Američanům tak imponuje…

A tak se Trump po dalším telefonátu Erdogana rozhodl pro urychlené stažení amerických vojsk ze Sýrie. Vždyť už to zcela jasně sdělil nejméně dvakrát. Argumentoval, že nevidí důvod, proč by vlastně měl bojovat za Asada, když je to pro Američany nepřítel a pokud jde o Kurdy, že s nimi nic nedohodl. Navíc avizoval, že je věcí těch, kteří mají zájem na dalším vývoji včetně Rusů a Asada či Turků, ať si věci zařídí podle svého. Prostě odmítal být americkým četníkem a patří mu za to dík…

A potom už to šlo ráz na ráz, průběh znáte. Turci vystartovali s protikurdskou ofenzivou, svět se rozhořčil a volal po exemplárním trestu, přišlo jednání s viceprezidentem Pencem, kterého nejprve vůbec nechtěl Erdogan přijmout a trval na tom, ať nakluše do Ankary přímo Trump a následně milostivě uzavřel přerušení bojů na pět dnů s tím, že když se kurdské milice nestáhnou, bude boj Turecka tvrdě proti „teroristům“.

Toho tedy docílila Trumpova administrativa. Do toho Erdogan zlověstně prskal, že nedopustí, aby ho Američané zdržovali… Když mu po telefonu sdělil Putin Macronovu žádost na posunutí přerušení bojů, smetl to se stolu s poukazem, že je to návrh teroristů, který nepřijme. Když mu volala Merkelová, aby zastavil invazi, řekl, že ne… A do toho přišly výzvy EU, Ligy arabských států po okamžitém zastavení bojů. Nezájem.

Putinova převaha

A pak přišel včerejší den…

Dvanáct hodin středoevropského času, úvodní konference, přátelský a laskavý Putin, přátelský a slušný Erdogan. A Putin laskavě říká, že rozhovory budou velmi dlouhé, protože je třeba vyřešit velmi složité otázky…

A pánové je vyřešili:

To, co Erdogan odmítl splnit Macronovi, Merkelové, EU, Lize arabských států, tj. zastavení bojů, či alespoň prodloužení lhůt k odchodu Kurdů od tureckých hranic, bylo naplněno na 150 %. Ale pro seriózní čtenáře připojuji celý text memoranda, který dokazuje Putinovu důkladnost a snahu po jednoznačné vyváženosti.

Zcela nesporně si Putin s Erdoganem EU i NATO vychutnávají a zcela nesporně ví, že jak EU, tak NATO jsou vůči nim bezmocné. Poslanci všech parlamentů členských zemí EU a NATO, stejně jako europoslanci mohou přijímat jakákoliv usnesení a mohou vymýšlet další sankce, ale to je tak všechno. Navíc je složité je vyhlašovat, když samo NATO i EU prezidenta Asada jako válečného zločince odmítá uznat a bývalí „umírnění rebelové“ se nyní přidali k Erdoganovi a stali se rovněž zločinci. Evropské struktury se nemají s kým dohodnout.

Ale NATO i EU má velkou obrazotvornost.

Když německá ministryně obrany a jinak nová předsedkyně CDU-CSU, která chce být budoucí kancléřkou a která několikrát vyhlásila Putinovi boj, chce tvořit mezinárodní bezpečnostní pásmo, pak je zřejmé, že to odmítne Erdogan, když se tak proti němu v Bundestagu poslanci postavili. A Putin ten návrh vlídně přijme a zřejmě ji odkáže, aby si nejprve vyžádala souhlas od Bašára Asada. A toho samozřejmě není schopna. Ale uvidíme. Každá ruka vojáka bude potřebná.

Náš Babiš se na schůzce generálního štábu rovněž rozčiloval na armádu: „Jak to, že tam nejste?“ Trochu nepostřehl, že o tom má rozhodovat vláda a ne generálové…

A přejdu tím k poslednímu důsledku. Kromě dnes již v podstatě zapomenutého geopolitického střetu ve Venezuele, kde před několika měsíci Bolton zuřil a vyhrožoval Rusům i Číňanům, že tam nemají co dělat a kterýžto konflikt se komicky, jak se dalo předpokládat, vyvíjí v tom smyslu, že přes odpor USA a přes nasazení Kostariky jako protikandidáta, Venezuela získala místo ve Výboru pro lidská práva. Stejně tak se poznamenává, že Rusové zřejmě převezmou do své správy největší světové zásoby ropy ve Venezuele… A ticho… Nikdo už to nekomentuje. A i těch pitomoučkých 50 států, mezi nimi přeochotná Česká republika, které uznali samozvaného prezidenta Guaida bude mít trvalý problém, protože onen muž v zemi neovládá prakticky nic…

Ach jo.

A dobře, zůstává to, čím Obama, Merkelová a spol. rozpoutali konflikt přímo s Ruskem ohledně Ukrajiny… Angela se nevzdává a chtěla vědomě (vše dělá vědomě) před několika dny dostat Putina trochu do úzkých a volajíc ohledně sice Sýrie a připomenula mu potřebu svolat jednání normandského formátu ohledně Ukrajiny… Putin dnes už rozhodně není v situaci, aby panáčkoval na to, co si Merkelová a spol. vymyslí. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov však včera prohlásil, že příprava summitu normandské čtyřky se „komplikuje kvůli požadavkům jedné ze stran“, která podle jeho slov neustále mění svoje pozice.

Změna je život a dovede být nádherná!

(mezititulky redakční)

Zdroj: vasevec.cz