Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Hamed Abdel-Samad rezignoval na svoje místo v německé islámské konferenci a kritizuje způsob její práce.

Hamed Abdel-Samad je kritik islámu žijící v Německu; pod policejní ochranou, jak už to u významných kritiků islámu bývá.

Abdel-Samad se narodil do rodiny imáma a za studií byl členem Muslimského bratrstva, takže toho o vnitřním fungování této organizace ví docela dost. O jeho životě pod policejní ochranou natočila německá veřejnoprávní televize ARD loni půlhodinový film, který je v němčině dostupný na YouTube.

* * *

Před pár dny vyšel s Hamedem Abdelem-Samadem dlouhý rozhovor v placené sekci německého Weltu. Mluví se v něm o spolupráci mezi německými úřady a velkými islámskými organizacemi jako Ditib (což je de-facto dlouhá ruka Ankary a jejího náboženského úřadu Diyanet). Podle Hameda Abdela-Samada to není spolupráce, ale naprosto průzračné vodění za nos.

Následující citáty z rozhovoru považuji za mimořádně důležité.

„Nechci už nadále sloužit jako zástěrka, že je nasloucháno i kritickým hlasům. Ve skutečnosti jim totiž nasloucháno není. V konečném důsledku rozhodují o tom, co se dohodne za zavřenými dveřmi, Ditib a další velké spolky.

V úterý se dohodli na tom, že školení imámů bude probíhat v Německu, ale ne na německých univerzitách, ale ve školících střediskách, které jsou pod vlivem velkých spolků. Školení imámů je od samého začátku islámských konferencí součástí programu. Daňoví poplatníci investovali miliony do kateder islámské teologie na mnoha univerzitách, aby tam bylo možno školit studenty v islámské teologii a vzdělávat je na imámy. Ale spolky je nechtějí zaměstnávat.

Když zástupce Ditibu roku 2018 na islámské konferenci oznámil, že tyhle studenty nechce zaměstnávat, protože neodpovídají standardům Ditibu, čekal jsem, že zástupci státu vstanou a ukončí rozhovory.“

(z kontextu je patrné, že se tak nestalo a vyjednávání běžela dál, pozn. MK)

A dále:

„Mám dojem, že ministr vnitra (spolkový, Horst Seehofer, pozn. MK) nemá žádný přehled o tom, jaké kruhy podporuje, a že dostává špatné rady. Ve výsledku získávají turečtí nacionalisté a Muslimské bratrstvo na vlivu. To není integrační politika, ale kapitulace.”

A konečně:

„Většina těchto spolků jsou prodloužené paže cizích vlád, jako té turecké, nebo hnutí jako je Muslimské bratrstvo, nebo salafistů ze států Perského zálivu.

Bohužel náš stát vlivové operace těchto organizací mezi zde žijícími muslimy ještě financuje. Deset let jsem se na to dobrovolně díval zpoza plotu, ale naše vláda si ve věcech islámu nenechá poradit.“

* * *

Tenhle článek mě zaujal zejména v kontextu sousední Francie, kde se prezident Macron vydal na tažení proti zhoubnému působení radikálů a chce po francouzských muslimských organizacích, aby přijaly republikánský islám.

Neříkám, že je to nemožné, ale bude to zatraceně obtížné, protože přitom musí počítat s tímtéž, co podle Hameda Abdela-Samada tak nešťastně či nepoučitelně ignorovali Němci. Totiž, že ty velké organizace jsou důkladně infiltrovány zvenčí lidmi, kteří jsou západnímu způsobu života bytostně nepřátelští. A že úsilí západních politiků se tito lidé pokusí nenápadně obrátit ve svůj vlastní prospěch.

Nevím, nakolik má smysl hrát tyhle politické šachy s podvratnými spolky, které jsou na případný tlak dobře přichystané. Je potřeba si uvědomit, že takové Muslimské bratrstvo působí nejen v Evropě. Má svoje pobočky všude po světě, i v zemích, kde představitelé opozice končí bez soudu v mělkých hrobech v poušti nebo po rychlém procesu na šibenici. Pokud dokázalo přežít a fungovat i v takových podmínkách, „hodná a civilizovaná“ Evropa na ně bude mít problém najít nějakou účinnou zbraň.

Ale zde, v České republice, bychom stále ještě mohli postupovat nejlepším možným způsobem. Prostě si ten problém nenechat rozbujet do nezvladatelných rozměrů.

Což, pane Bartoši, který chcete být premiérem – co kdybyste se nám k tomu vyjádřil?

Zdroj: kechlibar.net