Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Známý německý žurnalista Matthias Matussek (nar. 1954) poskytl rozhovor do nejnovějšího čísla časopisu ECHO24 (01/2019). Hovoří v něm o stavu současné německé společnosti, oportunismu kancléřky Angely Merkelové a nejisté budoucnosti, která Německo čeká.

Na otázky novináře Daniela Kaisera Matussek odpovídal zcela otevřeně, ostatně si tuto otevřenost velmi pochvaloval, protože v Německu momentálně není možná. Citlivost ke změnám, které směřují k „normalizaci“ a ideologickému manipulování většinou společnosti, podle něj západní Němci ztratili, nicméně ti východní jsou v tomto případě zvláště ostražití. Jeho manželka pochází z NDR a zřetelně vnímá všechny posuny:

„V Německu se musíme bránit proti fenoménu zglajšchaltování, který už začal nabírat totalitární rysy. Opravdu skličující je pro mě zglajšchaltování novin. Pracoval jsem ve velké redakci, ve Weltu. A tam už si dnes musíte dávat pozor, abyste nepřekročil linii. Moje žena vyrostla v NDR… pocházela z komunistické rodiny, její rodiče byli členové strany, měli strach z nových časů a taky strach o svou dceru, o kterou se ucházel ten ničemný novinář ze Západu. Nicméně říkám to proto, že předtím studovala slavistiku na Lomonosově univerzitě v Moskvě, a když přišla revoluce, bylo jí dvacet. Moje žena říká, že má dnes stejný pocit, jaký zná z NDR.“

K čemu tedy vlastně došlo?

„V Německu se politika a média spojily a v jednom šiku pracují na novém světovém řádu. Existuje studie Nadace Otto Brenera o psaní médií během uprchlické krize. Osmdesát procent článků a příspěvků bylo na podporu vlády. Jako čtvrtá mocnost, jako kritický pozorovatel, jako kontrola vlády tisk kapituloval. Je to jakýsi studený puč shora, puč horních vrstev proti nižším vrstvám. K tomu patří i omezování svobody názorů, což mi připadá obzvláště nebezpečné.“

Dominantní postavou německé politiky je po dlouhá léta právě Angela Merkelová. Původně pravicově a křesťansky zaměřená politička se však během let u moci posunula směrem k levici, přičemž tento posun zásadně usměrnil také směřování země. Její nový „zelený projekt“ ovlivňuje dění v zemi:

„Takhle CDU vzala a otočila naruby… Tato dáma se za třináct let u vlády enormně proměnila. Celý svět překvapilo, jak během uprchlické krize naráz vyhlásila, že hranice už neexistují a že všechny lidi se složitým životním osudem zveme do Německa. Bez ohledu na třenice, které to vyvolává v obyvatelstvu.“

Tato proměna se udála před zraky celého národa:

„Všechno, co je drahé konzervativcům – armáda, policie, vnitřní bezpečnost, ale i rodina a manželství – , obětovala na zelený oltář. Německo už dnes prakticky nemá armádu. Policie hlásí podstav. Manželství je takzvaně pro všechny.“

Kancléřka tedy zjevně souhlasí s názory, které sice dnes tvoří „mainstream“, jenže ještě před několika málo desetiletími představovaly ty nejradikálnější levicové utopické sny:

„Současně mají být náboženství i tradice nahrazeny příslibem moderny, náboženstvím globalizace. To je projekt velkokapitálu. Velkokapitál má zájem o svět, kde už nejsou hranice, ale který sestává ze Starbucksů a obchodů Adidas. Celý svět se stane jedním trhem a místo národů ho budou obývat konzumní kmeny, vyznavači té či oné značky. V tomto smyslu je trvání na hranicích a na vlastních kořenech podvratná činnost proti dnešnímu kapitalismu. Kancléřka chce uskutečnit utopii, usiluje o nový světový řád.“

Podle Matusseka se Němci počátkem 21. století začali pomalu emancipovat, opět se objevila hrdost na vlastní národ, dějiny, umění atd. Šanci, že se národ vymaní z neustále připomínaných vin Druhé světové války, však rázně ukončily právě kroky Merkelové:

„… postupně přišel zase zvrat. Kancléřka dnes už nemluví o vlastním národu. Uprostřed migrační krize prohlásila: Pokud teď ukážeme nepřátelský obličej vůči uprchlíkům, pak už to není moje země. Jednou místo „Němci“ řekla „ti, kdo zde žijí už déle.“ Asi nás považuje za nějaký nomádský kmen, který odtáhne dál a udělá místo dalšímu kmeni. Z pohledu konzervativce to jsou samé strašné věci.“

Kancléřka Merkelová se navíc dle žurnalisty dokonale přizpůsobila mediální podobě současné politiky a velmi ji záleží na tom, v jakém světle se o ní hovoří.

„… kancléřka si každý den nechá předkládat průzkumy veřejného mínění k jednotlivým politickým tématům. Víme to z dobře vyzdrojované knížky mého kolegy Robina Alexandera (kniha se jmenuje Die Getriebenen a vyšla v roce 2017, pozn. red.) V ní je také zaznamenána ta neuvěřitelná otázka, kterou měla Merkelová položit svému ministrovi vnitra, když deset dní po otevření hranic chystali, že hranice zase zavřou. Věta: A můžete mi zaručit, že v televizi nebudou nepříznivé záběry z hranic? je pro mě geniální zkratkou šílenství, jehož jsme poslední tři roky svědky.“

A dodává:

„Udělat rozhodnutí ve fatální věci podle toho, jak to vyzní večer ve zprávách, je skandální. Otevřít hranici na pár dní jako rychlé řešení humanitární krize, to se dalo pochopit a hájit. Ale jak se Merkelová potom vzpírala myšlence hranici zase zavřít, je prostě nepochopitelné.“

Podle Matusseka však tato nepřijatelná situace trvá i nadále:

„Loni na podzim a letos na jaře, když se u nás skládala vláda a vedla debata o zavedení stropu pro migraci, Merkelová dělala, jakoby s tím stropem neměla problém. A teď se ukáže, že po celou tu dobu vyjednávala v OSN pakt o migraci. A sice jako jeho hlavní iniciátor. Tím pádem jsou debaty o horní hranici pro azylanty zbytečné, protože se k nám může přistěhovat, kdo bude chtít. Je to zrada spáchaná ve světle reflektorů“.

Poslední slova citátu svědčí o tom, že migrační krizi roku 2015 s jejím „německým řešením“ zdaleka není konec. Českému čtenáři se „selským rozumem“ zní Mattusekovo hodnocení situace v Německu jako střízlivé a uvážlivé, otázkou ovšem zůstává, zda ještě existují společenské a politické síly, které dokáží tento stav v největší zemi EU zvrátit.

(přepracováno, vlastní zpráva)

Zdroj: časopis ECHO24