Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Dne 9. dubna 2003 američtí vojáci svrhli sochu Saddáma Husajna v Bagdádu. O patnáct let později víme, že tato válka stála stovky tisíc životů, uvrhla Blízký východ do chaosu a byla založena na lžích.

Socha Saddáma Husajna v Bagdádu byla svržena a také na milionech televizních obrazovek, méně než tři týdny po zahájení invaze vedené USA do Iráku. Ty záběry ze dne 9. dubna 2003 jsou vryty do naší kolektivní paměti. Dokonce i po patnácti letech zůstává mnoho otázek nezodpovězeno. Pořád ještě nevíme, kolik Iráčanů zemřelo důsledkem války a následného chaosu.

Většina zdrojů odhaduje počet mrtvých na něco od 150.000 do 500.000. Některé spolehlivé výzkumy došly k závěru, že počty byly ve skutečnosti mnohem vyšší. Uznávaný lékařský časopis The Lancet už v roce 2006 vypočítal, že bylo více než 650.000 „dalších úmrtí“. Tyto počty vycházejí jak z případů přímého násilí, tak berou v úvahu oběti bombardování infrastruktury a kolapsu zdravotního systému.

Jistě víme pouze to, že důvody k válce byly založeny na lžích. Existuje ještě druhý obrázek, zarytý do naší kolektivní paměti, který máme spojen s iráckou válkou: americký ministr zahraničí Colin Powell, přednášející svůj projev v Radě bezpečnosti OSN dne 5. února 2003. Šest týdnů před válkou začal Powell svých 76 minut ovlivňování veřejného mínění ve prospěch války. Jádrem jeho projevu bylo to, že Saddám Husajn disponuje biologickými a bakteriologickými zbraněmi hromadného ničení, že jeho režim podporuje mezinárodní terorismus a že se zaměřuje na vyvíjení jaderných zbraní.

„Mobilní laboratoř chemických zbraní“

Prezentace vyvrcholila tvrzením doloženým detailními ilustracemi, že Irák přeměnil vozový park na mobilní chemické a biologické zbrojní laboratoře, aby se vyhnul přísným kontrolám ze strany inspektorů OSN. Powellovu řeč si připomínáme především proto, že se všechna tato tvrzení ukázala jako nepravdivá.  V roce 2005 sám popsal tento projev jako „skvrnu“ na své kariéře.

Ray McGovern je veterán zpravodajských služeb. Pro CIA pracoval 27 let a zastával v ní vysoké funkce. V roce 2003 založil spolu s některými svými kolegy z CIA a dalších zpravodajských služeb organizaci Veteran Intelligence Professionals for Sanity (VIPS), která kriticky zkoumá politiku USA. McGovern řekl DW: „Informace od rozvědky nebyla mylná, byla podvodná – a věděli to.“ A významná část prezentace Powella byla založena na zpravodajských informacích poskytnutých Německem.

Kódové označení „Curveball“

V roce 1999 přišel do Německa jako uprchlík irácký chemik Rafid Ahmed Alwan al-Janabi. To zalarmovalo německou zpravodajskou službu BND, která ho vyslechla. Doufali, že dostanou informace o zbraních hromadného ničení Saddáma Husajna. Al-Janabi, zmiňovaný pod kódovým označením „Curveball“ si uvědomil, že čím více informací poskytne, tím více si vylepší vlastní status. Dostal německý pas, peníze i vlastní byt.

To pokračovalo, dokud BND nevystopovala bývalého šéfa al-Janabiho, který naboural jeho síť lží. Německé zpravodajské služby poté své americké partnery o tomto vývoji informovaly. Nicméně po útocích z 11. září 2001 opětovně došlo k zájmu o „Curverballa“. V srpnu 2011 deník Die Weltinformoval, že bývalý šéf BND August Hanning řekl, že Američané požadovali od Němců ujištění, že prohlášení Curveballa byla pravdivá. Hanning jej odmítl poskytnout. Místo toho napsal šéfovi CIA George Tenetovi, že „pokusy ověřit informace byly neúspěšné“ a že „musí být považovány za nepotvrzené“.

Navzdory dalším, jasnějším upozorněním na věrohodnost výpovědi Curveballa, se jeho svědectví stalo centrem Powellovy válečné propagandy. Ray McGovern si je jistý: „nestarali se o to co Curveball ví, nebo o čem mluví, zajímalo je to, co mohou použít do záznamu a dát mladým a nápaditým grafikům pracujícím pro CIA a mohli tak přeměnit v nákresy neexistujících mobilních laboratoří pro chemické zbraně, což samozřejmě udělali a se kterými Colin Powell vystupoval během svého projevu.“

Británie má pochybnosti, ale nic z toho není

Spojenci Spojených států v Británii byli srovnáni do latě předčasně. V květnu 2005 The Sunday Times of London oznámily obsah toho, co bylo do té doby přísně důvěrné. Předmět: schůzka s tehdejším britským premiérem Tony Blairem ze dne 23. července 2002 k diskusi o Iráku. Mezi přítomnými byli nový ministr zahraničí Jack Straw, ministr obrany Geoff Hoon, generální prokurátor lord Goldsmith a vedoucí zahraniční zpravodajské služby MI6 Richard Dearlove, tradičně označovaný za „C“. Tajná schůzka vešla ve známost jako „Downing Street Memo.“

Dearlove později hovořil o setkání ve Washingtonu s šéfem CIA Georgem Tenetem: „vojenská akce byla nyní považována za nevyhnutelnou. Bush chtěl Saddáma odstranit prostřednictvím vojenské akce, ospravedlněné spojením terorismu a zbraní hromadného ničení. Ale zpravodajské informace a fakta byly zmanipulovány v zájmu politiky“. Ministr zahraničních věci Straw oprávněně namítnul, že ta kauza „je slabá“. Saddám neohrožoval své sousedy a jeho schopnost ohledně zbraní hromadného ničení byla menší než ta, kterou měla Libye, Severní Korea či Írán.“

A generální prokurátor Goldsmith na nahrávce poznamenává, že „touha po změně režimu není právním základem pro vojenskou akci.“ Žádná z těchto výhrad však Blaira nezastavila od pochodu do války v zájmu „zvláštních vztahů“ mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím.

Zdroj: messin.cz