Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Navzdory očekávání některých alarmistů velká válka na Blízkém východě ještě nezačala. Napětí mezi Spojenými státy a Íránem, které dosáhlo nové úrovně po odstranění generála íránské armády Kásima Sulejmáního, však v dohledné budoucnosti pravděpodobně nebude klesat.

Jedná se tedy o jednu z geopolitických realit, s níž budou muset všichni v nejbližší době počítat. Současná situace ovšem může kupodivu hrát do rukou Ruska. K tomu je však nutné získat z ní prospěch.

Za prvé zde existuje ekonomický aspekt. Nestabilita na Středním východě neznamená jen rostoucí poptávku po ruských zbraních, ale také dražší ropu. Po íránských raketových útocích došlo k dalšímu nárůstu cen, které jsou podle nejoptimističtějších předpovědí schopny dosáhnout letošního roku 75 až 90 dolarů za barel (ruský státní rozpočet počítá zhruba s poloviční cenou). Po několika krizových letech by potenciální dodatečný příjem pro ruskou ekonomiku představoval značný přínos.

Geopolitika

Pokud jsou ekonomické přínosy a způsoby, jak jich vyžívat, více či méně zjevné, pak situace s geopolitickými otázkami je poněkud složitější. Musí se teprve umět využít.

Ve skutečnosti totiž situace kolem vraždy Sulejmáního připomíná, dalo by se říci, americký případ á la Skripal. Jen mnohem závažnější. Zatímco Rusko bylo obviněno zcela bez důkazů z otrávení Skripalových, krev íránského generála leží na rukou americké armády. Sám Donald Trump se tím veřejně pochlubil. Kromě toho nebyl zavražděný Sulejmání nějaký vysloužilý přeběhlík, nýbrž aktivní vysoce postavený důstojník, který přijel do jiné země s diplomatickou misí.

Také v tomto případě je tedy možné a nutné rozpoutat velký mezinárodní skandál, jak to udělaly svého času Spojené státy a Velká Británie. Nehovořit pouze o „obavách“ a „znepokojení“, nýbrž na všech diplomatických úrovních – od bilaterálních kontaktů s jednotlivými zeměmi po OSN a další mezinárodní organizace – přímo obviňovat Washington ze zjevného porušení mezinárodního práva a svrchovanosti jiné země, jakož i ze zabití politika nezávislého státu, mimochodem člena OSN. Což by mohlo být zcela oprávněně považováno za válečný čin nebo sabotáž či terorismus. Kromě toho by měly být Spojené státy pohnány k odpovědnosti za takovou agresi proti jinému státu.

V Radě bezpečnosti OSN budou samozřejmě rezoluce tohoto typu blokovány Spojenými státy (protože Rusko opakovaně blokovalo rezoluce o Gruzii, Ukrajině, Krymu, Sýrii atd.), nicméně samotná skutečnost jejich přítomnosti vytváří důležité informační a politické pozadí.  V očích mnoha lidí totiž utvrzuje obraz Ameriky jako agresora a porušovatele mezinárodního práva. V tomto ohledu jsou ještě užitečnější různé regionální organizace nebo naříklad Rada Evropy.

V některých z nich mohou být takové dokumenty dokonce schváleny. Valné shromáždění Organizace spojených národů stojí stranou, Západ jej pravidelně využíval ke schvalování různých druhů protiruských rezolucí. Nyní má Moskva šanci oplatit USA vše stejnou mincí.

Mezinárodní podpora odsouzení kroků USA

Naskytla se pro to situace více než vhodná – většina zemí má ostře negativní pohled na likvidaci Sulejmáního. Patří mezi ně nyní navíc i většina tradičních satelitů USA, zejména v Evropě, již tak pobouřené obchodními válkami a sankcemi za „jadernou dohodu“ a „Nord Stream“.

Tím spíše to platí o Číně, nebo – navzdory členství v NATO – také o Turecku. Moskva tedy může počítat s mezinárodní podporou odsouzení akcí Washingtonu. Mnoho z těch, kteří nemohou souhlasit veřejně, pak navíc projeví solidaritu v zákulisí. Rusko je schopno dosáhnout společného vyhoštění amerických diplomatů (ve spolupráci s několika zeměmi) – jako špionů, kteří pomohli zorganizovat vraždu generála. Ano, samozřejmě, nejedná se o společné vyhlášení sankcí, ale o vytvoření jiného geopolitického pozadí, jiného postoje vůči Spojeným státům a oslabení jejich autority. Většina amerických protiruských opatření se přeci nese v duchu přesně stejných symbolických kroků.

Tak proč nepoužít jejich metody proti nim samým?

Íránský odvetný úder proti americkým základnám v Iráku tento obrázek nijak nemění. Podívejme se na reakci západních zemí. V zásadě došlo k výzvám k deeskalaci a nenásilí. Někteří Írán odsoudili, ale jen lehce. Tedy nikoliv to, co obvykle dělají USA a její spojenci, tj. obviňují všechny ze všech hříchů, označují je za agresory, teroristy, „říši zla“ a vyhrožují strašlivými tresty.

Jedná se ovšem také o státy, které mají možnost uchýlit se k pátému článku Severoatlantické smlouvy (ten povoluje zásah všech členů aliance v případě napadení jednoho z jejích členů, pozn. překl.). Taková reakce hovoří zcela jasně: v tomto případě je zřejmé i americkým satelitům, že útoky Teheránu nebyly jen neopodstatněnými akty agrese, nýbrž pouze reakcí na kroky Washingtonu. Tyto kroky navíc mezi jeho spojenci nedošly porozumění.

Kromě toho stojí za zmínku, jakým způsobem Írán odvetu vykonal. Rakety totiž dopadly na základny, které byly odpovědné za zabití Sulejmáního. A předem o tomto aktu varoval Irák, na jehož území se tyto základny nacházejí. Přesně stejným způsobem často postupovaly samy USA, například při ostřelování tomahawky letecké základny Šairat v Sýrii. Podobná taktika není cizí ani Izraeli. Právě to lze také použít jako argument k zahájení mezinárodní kampaně proti agresivní politice Washingtonu.

(překlad vlastní)

Originál: Никита Коваленко - Москва могла бы превратить Сулеймани в американского Скрипаля vyšel 9. ledna 2020 na vz.ru.

Zdroj: vz.ru