Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Je známo, že bílý muž je delegitimizován. Genderová studia a studia zaměřená na černošskou populaci, Hispánce a politiku identity od 80. let minulého století démonizují a vedou k nenávisti bílých mužů. Ale odkud získávají tyto speciální zájmové skupiny, které jsou plné nenávisti, moc? Odpovědí je, že jim ji předali slabí a neschopní bílí muži.

Byli to právě bílí muži, pracující jako administrativní pracovníci na univerzitách, kdo vytvořil studijní obory, zaměřené na propagandu proti bílým mužům – genderová studia a studia černošské populace. Jsou to právě bílí muži v řadách Demokratické strany, kdo podporuje politiku identity – ideologii, která na bílé muže klade zodpovědnost za veškeré zlo ve světě.

Nejnovější zhroucení obrazu bílého muže předvedl rektor univerzity Notre Dame (ve státě Indiana, USA). Katolíci, kteří byli sami kdysi přehlíženi ve Spojených státech a Velké Británii, se podle duchovního Johna Jenkinse, rektora této univerzity, provinili tím, že si v hlavní budově univerzity Notre Dame nechali od Luise Gregoriho vytvořit v roce 1880 nástěnnou malbu. Z hlediska politiky identity, která nyní vládne dokonce i katolickým univerzitám, je na malbu z roku 1880 v 21. století nahlíženo jako na vyobrazení domorodých indiánů ve stereotypních submisivních pózách před bílými evropskými průzkumníky. Zde.

Vsadil bych se, že většina Američanů by na tuto malbu nepohlížela tímto způsobem. Ale v Americe vše určuje jen hrstka lidí.

Rektor univerzity Notre Dame se rozhodl, že univerzita vyřeší tento „přestupek“ tím, že nechá nástěnnou malbu zakrýt.

Jedinou inteligentní osobou na univerzitě Notre Dame je student práva Grant Strobl, který řekl, že „pokud přijmeme kritérium pro posuzování předchozích generací na základě současných norem, můžeme dosáhnout bodu, kdy již nezůstanou žádné úspěchy, které by bylo možné oslavovat“.

To je dobrá myšlenka, ale šel bych ještě dál. Malba Luise Gregoriho nebyla zamýšlena jako zobrazení podřízenosti domorodých Američanů bílému muži. Jedná se jen o další případ vyobrazení skutečné historie, kterou s tichým souhlasem rektora univerzity Notre Dame nahradí falešná historie.

Chvíli o tom přemýšlejte. Je malba Luise Gregoriho jediným obrazem, jediným uměleckým dílem, které může být chápáno nebo mylně interpretováno tím způsobem, že je urážlivé?

Co potom taková ikonická fotografie, na níž je zachyceno vztyčování vlajky v bitvě o Iwodžimu? Není snad tato oslava amerického triumfu nad Japonskem necitlivá a urážející pro Japonsko?

Kolik existuje vojenských památníků, které nelze chápat jako urážku někoho jiného?

Kolik existuje obrazů, zachycujících válečné nebo náboženské scény, které nemohou být z hlediska politiky identity či nějaké chráněné skupiny urážlivé?

Co se stane s historií a literaturou, když budeme muset předstírat, že se události nestaly, protože jsou pro někoho urážlivé?

Je všem westernovým filmům předurčeno, že upadnou v zapomnění? Kolik skladeb přežije, když je začneme podrobně zkoumat – například píseň „Baby Its Cold Outside”? A co třeba „Let’s Spend the Night Together“ od Rolling Stones nebo „Why Don’t We Do It In the Road?“ od Beatles? A co raperské písně? Jelikož černoši jsou díky kategorii „upřednostňovaná menšina“ řazeni výše, než bílé ženy, proč není považováno za rasistické, když bílá žena vzdoruje sexuálním návrhům černého muže? Víte, kam tím mířím. Nebere to konce. Mnoho z těch lidí, kteří silně prosazují politiku identity, se budou divit, až se to obrátí proti nim.

Západní civilizace je vystavena útoku urážek. Kolaps je viditelný všude. Dokonce ani nejprestižnější katolická univerzita v Americe neumí ubránit historickou nástěnnou malbu. Bude Ježíš další na řadě? Ježíš vyhnal z chrámu židovské kupce a směnárníky. Neznamená to, že je antisemitský nebo sebenenávistný Žid?

Kategorie, které se dnes používají a jsou spojeny s tak velkou autoritou, nedávají žádný smysl. Neexistuje nic takového, jako bílá a černá rasa. Existuje mnoho různých bílých národností a etnik, jako např. Němci, Italové, Francouzi, Skandinávci, Slované, Holanďané, Řekové, Angličané, Irové, Skotové a další. Podobné je to i pro černochy. Masajové nejsou Zuluové. Tutsiové nejsou Hutuové.

Není pochyb o tom, že evropské národy napáchaly mnoho zvěrstev, především proti sobě navzájem, a stejné je to i s černošskými kmeny. Není to tak dávno, kdy v roce 1994 Hutuové povraždili milion Tutsiů (70% populace) během genocidy ve Rwandě.

Stejně tak, jako není protiamerické kritizovat Spojené státy, tak také není antisemitské kritizovat Izrael, není sexistické kritizovat ženu, a není to rasistické, když je kritizován černoch.

Otroctví není problém černých/bílých. Během historie bylo zotročeno více bělochů, než černochů. Jak zdokumentoval Karl Polanyi ve své knize Dahomey a obchod s otroky, zotročování černochů má původ v otrokářských válkách černých králů Dahomey. Evropané si kupovali otroky z tohoto černošského království.

Politika identity obrátila západní civilizaci proti sobě samé. Ti, kteří uplatňují status oběti, získali mnoho práv, která však porušují rovnost před zákonem. Jsou jim přidělovány kvóty v rámci přijetí na univerzitu, jmenování do funkce, přijetí do zaměstnání a povýšení. Mohou vznést obvinění vůči osobám evropského původu za necitlivost a rasismus – když si špatně vyloží jazyk, určité výrazy, řeč těla, výrazy obličeje, umělecká díla a vědecké teorie, a budou to chápat jako projev rasismu. Ženy získaly podobnou moc nad muži. Genderová studia a studia zaměřená na černošskou populaci přepisují historii, aby prezentovali bílého muže jako hrozivější a nenávistnější postavu.

Feministické a rasové menšiny mohou učinit štvavá prohlášení, volající po smrti bílých mužů, aniž by z toho byly vyvozeny jakékoli důsledky. Jistá prohlášení nepodporují přívětivé vztahy mezi rasami a pohlavími:

• například prohlášení Rudyho Martineze, studenta Texaské státní univerzity – „běloši jsou ohavní,“ „Nenávidím vás, protože byste neměli existovat,“ „smrt bělochů bude znamenat osvobození pro všechny“;
• Lisa Anderson-Levyová, děkanka univerzity Beloit College uvedla, že „bílá rasa představuje existenciální hrozbu pro společenský, politický a ekonomický život v USA“;
• profesorka Christine Fairová na Georgetownské univerzitě, která s největší pravděpodobností chtěla urazit komisi Senátu a Kavanaugha (soudce Nejvyššího soudu Brett Kavanaugh, pozn. překl.), řekla: „Podívejte se na ten sbor kompetentních bílých mužů, ospravedlňujících uzurpující nároky sériového sexuálního násilníka. Všichni z nich si zaslouží bídnou smrt, zatímco feministky se budou smát, až budou naposledy lapat do dechu. Bonus: vykastrujeme jejich mrtvoly a nakrmíme jimi prasata? Ano.“

Navíc tato prohlášení svědčí o privilegovaném postavení žen a „preferovaných menšin“, kterého dosáhly vůči bílým mužům. Každý bílý student, děkan nebo profesor, který by učinil takové prohlášení o černoších a ženách, by byl propuštěn a zavržen. Vzpomeňte si například na vedoucího inženýra Googlu, který byl propuštěn za prohlášení, že muži a ženy mají odlišné vlastnosti a jsou dobří v různých úkolech. Jednoduché sdělení očividné pravdy se stalo přestupkem, za který byl vyhozen.

Spojené státy byly jedinečnou zemí, ve které se tradiční evropští nepřátelé asimilovali jako Američané. Avšak asimilace se již nezdůrazňuje, dokonce už není povolena. Oslava rozmanitosti a multikulturalismu rozdělila populaci na diskriminující a diskriminované skupiny – s tím, že ti prvně jmenovaní se učí nenávidět ty druhé. Místo jednoty byl vytvořen nesoulad. Americká budoucnost není slibná.

Originál: The Delegitimization of the White Male vyšel 28. ledna 2019 na paulcarigreberts.org.

Zdroj: zvedavec.org