Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor přibližuje absurdní sešlost sebestředných lídrů na summitu „Velké sedmičky“, která už dávno ani vzdáleně neplní svůj někdejší smysl.

Hlavním výsledkem summitu G7 v Biarritzu bylo prohloubení neshod mezi jeho účastníky, zejména mezi USA a evropskými zeměmi, o prakticky všech klíčových otázkách. Otázka o kolektivním vztahu „sedmičky“ s Ruskem způsobila v klubu pozdvižení, přičemž USA a Evropa si ve srovnání s rokem 2014 prakticky vyměnily role.

Setkání vedoucích politiků západního světa bylo organizátorem summitu Emmanuelem Macronem zamýšleno jako jeho osobní benefit, ale navzdory veškerému úsilí se francouzskému prezidentovi nedostalo potlesku ze žádné strany. Summit v Biarritzu nevejde do dějin ani jako mezinárodní premiéra nového předsedy vlády Velké Británie Borise Johnsona. Ačkoliv poutal pozornost svými manýrami, zůstal ve stínu Donalda Trumpa i hostitele summitu.

Trumpova nesmlouvavost

V centru pozornosti byl již potřetí na po sobě jdoucích setkáních americký prezident, který vždy rád řekne svým partnerům v G7, co sám chce a co považuje za důležité, a ne to, co by od něho chtěli slyšet. Tentokrát se USA rozešly s Evropou téměř ve všech bodech, ale nejostřeji se to projevilo při debatě o Rusku.

Záměr, že návrat Ruska do klubu, čili obnovení skupiny G8, bude jedním z hlavních témat na summitu „sedmičky“, byl dán ještě před jeho začátkem. Nikoli však z Trumpova podnětu, nýbrž přičiněním Macrona, který se tři dny před summitem nedaleko od téhož Biarritzu setkal s Vladimírem Putinem. A to navzdory faktu, že Rusko se o žádnou „osmičku“ neprosilo, protože mezi účastníky „sedmičky“ je už tak dost neshod i bez ruské přítomnosti.

A vskutku, ať už se v Biarritzu mezi sedmi muži a jednou ženou („sedmička“ totiž ve skutečnosti sestává z osmi účastníků, protože zahrnuje také Evropskou unii, jejíž hlava Donald Tusk se summitu také zúčastnil) mluvilo o čemkoli, dohodnout se nemohli.

Obchodní války? Evropa je znepokojena americkou politikou protekcionismu – Trump ale nemá v úmyslu s ní počítat a neustále naznačuje, že se nebojí vést válku na dvou frontách a po obchodní válce s Čínou je v případě potřeby připraven zahájit celní souboj také s Evropskou unií.

Situace v Sýrii? Trump přímo řekl, že pokud si Evropané nepřeberou Američany zajaté bojovníky ISIS, kteří přišli z Německa, Francie a dalších zemí, nechá je propustit, aby se vrátili do svých malých evropských domovů.

Írán? Způsob, jakým na něho Američané tlačí, vede k tomu, že Evropané nevědí, jak uspokojit potřebu udržovat rozsáhlé vazby s Peršany (a prostě si uchovat právo na nezávislou zahraniční politiku) a přitom nespadnout pod americké sankce. Zde Emmanuel Macron zchytrale pozval do Biarritzu íránského ministra zahraničí Džaváda Zarífa, jenomže Trump se s ním odmítl setkat a následně Američané popřeli zprávu, že „sedmička“ údajně pověřila francouzského prezidenta, aby zahájil rozhovory s Íránem. Pochopitelně, úkol najít „nejúčinnější způsob dialogu s Íránem“ uložený Francii lze jen stěží nazvat mandátem pro jednání.

Trump nesnáší jakékoliv prostředníky – dokonce i Šinzó Abe se už pokusil nabídnout své služby na íránské frontě. A teď v Biarritzu „nevděčný“ Trump nesdílel jeho obavy ohledně nejnovějších testů raket na území Severokorejců – nejsou prý mezikontinentální.

Spor o obnovu formátu G8

Pokud se Evropané společně snažili přimět Trumpa, aby se připojil k postojům „kolektivního Západu“ v jistých otázkách (k čemu by pak byla G7, pokud ne pro rozvíjení společných přístupů, nebo alespoň usilování o ně, v nejhorším případě alespoň pro předcházení neshodám?), potom americký prezident jako by si nedokázal upřít to potěšení znovu popíchnout své „partnery“, aby souhlasili s americkým postojem. Nejostřeji se to projevilo v průběhu jednání o otázce návratu Ruska do „Velké osmičky“.

Po veškeré dělostřelecké přípravě, kterou na toto téma provedli Macron a Trump, přičemž každý vycházel se své představy, americký prezident jednoduše ruské téma Macronovi sebral. A prohlásil, že s Ruskem bude lépe než bez něj a že je nutné obnovit formát G8, a vůbec, že „určitě možná“ pozve Vladimíra Putina jako hosta na příští summit, který se má konat v USA během května příštího roku (hostitel summitu vždy sám vybírá hosty – nečleny „sedmičky“).

Při sobotní večeři v Biarritzu sedm mužů a jedna Frau zaníceně rozebírali, zda jim všem stojí za to setkat se s Putinem. Nelze samozřejmě říci, že „Putin jim zkazil večeři“ (nebo snad dokonce, že „Trump jim zkazil večeři Putinem“), zato západní tisk se bodře vyžíval v pojmech jako „tvrdá debata“ či dokonce „hádka“.

Tak píše The Guardian (v článku „Trumpova žádost o návrat Ruska vyvolala hádku v Biarritzu“ se plátek odkazuje na diplomaty – přímé účastníky summitu):

„Trump trval na tom, že Vladimír Putin musí být znovu pozván, pět let poté, co bylo Rusko vyloučeno z tehdejšího G8 kvůli anexi Krymu. Z ostatních lídrů nacházejících se za jednacím stolem pouze Giuseppe Conte, odstupující italský premiér, projevil Trumpovi v této záležitosti podporu. Šinzó Abe z Japonska zůstal neutrální. Ostatní – Boris Johnson z Velké Británie, Angela Merkelová z Německa, Justin Trudeau z Kanady, Donald Tusk, předseda Rady EU a francouzský prezident Emmanuel Macron – proti tomuto návrhu důrazně vystoupili.“

Zajímavé rozdělení: USA a Itálie na jedné straně, Velká Británie, Německo, Francie a Kanada na straně druhé a neutrální Japonsko (Abe nemá nic společného s NATO). Francie přitom otevřeně hraje na dvě strany. 

Macron ztratil vítr z plachet

Co je podstatou neshod? Macron, který sám vnesl na summit téma návratu Ruska (ačkoliv nebyl první – před rokem, v předvečer posledního summitu, totéž učinil Trump), si uvědomil, že ho Trump předběhl, a začal vysvětlovat, že předčasný návrat Ruska by byl špatný. Nejprve je nutný „pokrok v minském urovnání“, čili vyřešení ukrajinské krize, a teprve poté návrat Ruska do G8.

Tak mluvil veřejně, ale neveřejně, během večeře, uvedl upřímnější argumenty: Návrat bez podmínek by byl katastrofou pro Ukrajinu, morální a geopolitickou kapitulací Západu před Ruskem a uznáním Putinova úplného vítězství. Slovy The Guardian:

„Většina ostatních lídrů trvala na tom, že jsou rodina, klub, společenství liberálních demokratů, a proto se shodli na tom, že nelze připustit návrat prezidenta Putina, který nic takového nesdílí."

Pro Trumpa jsou pochopitelně slova o liberálním klubu směšná – on dělá skutečnou geopolitiku. Jak píše The Guardian: „Pro Trumpa to není tak důležitá věc. On toto stanovisko rovněž nesdílí“:

„Trump tvrdil, že v otázkách, jako je Írán, Sýrie a Severní Korea, má smysl, aby v sále bylo také Rusko. Pro něho se jedná o zásadní okolnost.“

Přitom podle všeho Trump jako první na večeři vyzdvihl ruské téma a „překvapil své kolegy nadšením pro tuto věc“:

„Trump trvá na ruském návratu od loňského summitu G7 v Québecu a zdá se, že byl odhodlán tento požadavek obnovit tím, že ho vznesl v diskusi o politice vůči Íránu... Neshody vedly k horečné slovní potyčce při sobotní večeři... V tomto ohledu ... se situace stala napjatou, přinejmenším – sdělil nám evropský diplomat.“

Po vyslechnutí námitek svých kolegů Trump nejspíš všechny zpravil o tom, že se budou muset s příjezdem Putina smířit:

„Příští rok bude na Trumpovi, aby si vybral hosty, protože bude na něm, aby pořádal summit G7 uprostřed své volební kampaně. V neděli evropští diplomaté sázeli na to, že Putin bude na vrcholu jeho seznamu hostů.“

Tak píše The Guardian, ale americký WSJ cituje zástupce americké administrativy, který říká, že „Trump to odmítl a všichni lídři se nakonec shodli na tom, že je příliš brzo vracet se k formátu G8,“ a připomíná, že „Trump později řekl, že nebylo učiněno žádné rozhodnutí.“

Jak neztrapnit evropskou sešlost?

Samozřejmě, kolegové z G7 nemají, jak Trumpa o čemkoli přesvědčit, a to nejen proto, že ruské téma je pro něho skvělou příležitostí, jak jim brnkat na nervy. USA ještě v roce 2014 v osobě Obamy tvrdě naléhaly na Evropu, aby uvalila sankce a připojila se k politice izolace a blokády Ruska. Zvláště Berlín a Paříž se nechtěly v plné míře připojit k americké kampani proti „regionální mocnosti“, ale tehdy ještě na ně měla magický účinek atlantická solidarita.

A teď najednou, nebo spíše s příchodem Trumpa do Bílého domu, se ukazuje, že Spojené státy se chtějí vrátit ke staré podobě kontaktů mezi Západem a Ruskem. Ale Evropa, na níž od doby, kdy se Trump dostal k moci, visí rovněž odpovědnost za „opatrování hodnot liberálního společenství Západu“, na něco takového nemůže jen tak přistoupit, aniž by zvážila řadu ideologicky důležitých procedur. Jak by to vypadalo? USA nařídily potrestat Rusko – tak trestáme, USA nařídily vše vrátit – tak vracíme?

Přitom přítomnost Vladimíra Putina na květnovém summitu G7 v Americe by pro Evropany znamenala skvělý dárek – snáze by se jim vysvětlovalo, proč atlantická centra moci v jejich vlastních zemích obhajují pokračování politiky tvrdého zadržování Ruska: Ale co, to ne my, to ten šílený izolacionistický Trump, on ho pozval, my s tím nemáme nic společného.

Ale takovou příležitost už nemusejí dostat – Trump možná pozve Putina v květnu příštího roku do USA, ale ruský prezident na summit „sedmičky“ přijet nemusí. Ledaže se před tím americký prezident ukáže na Rudém náměstí u příležitosti vojenské přehlídky na počest výročí Vítězství, neboť budou nastoleny dvoustranné vztahy a oboustranné přátelství. A žádná kolektivní nezodpovědnost.

Putin již naznačil formát vztahů s kolektivním Západem: pokud chcete, přijeďte do Ruska na vámi zrušený summit z roku 2014. Pouze v takovém případě může být uskutečněn nikoliv ve formátu „osmičky“, ale jako „sedm“ plus „jeden“.

Aktuální zpráva z Macronovy Francie

Neuplynul ani den od summitu G7 a francouzský prezident Macron vystoupil před francouzskými velvyslanci s projevem, který je možné nazvat překvapivým až přelomovým. Význam jeho řeči lze shrnout do pěti bodů:

1. Západní dominance ve světě se chýlí ke konci.
2. Partnerství s Moskvou je nezbytné pro novou architekturu důvěry a bezpečnosti v Evropě.
3. Nelze vytlačit Rusko z Evropy a dovolit USA, aby ji proměnily v divadlo strategické konfrontace s Ruskem.
4. Je nutné vypracovat společnou strategii s Ruskem v oblasti kosmu a kybernetické bezpečnosti.
5. Obrození samotné evropské civilizace je nemožné bez hlubokého přehodnocení vazeb s Ruskem.

Takový obrat postoje za jediný den je možný pouze u politika, který nemá vlastní názor a je pouhou loutkou francouzské elity. A ta si zjevně uvědomuje, že pokud se má Evropa zachovat jako mocenský pól v rozpadajícím se světovém pořádku, nezbývá jí nic jiného, než se spojit s vojensky silným partnerem, jakým Rusko určitě je. Dřív, než ji Trump předběhne. A to tím spíše, že USA se rozhodly jít svojí vlastní cestou a opírat se o ně v rámci NATO se jeví nadále jako neperspektivní.

Ukazuje se, že Trumpova nesmlouvavost na summitu G7 přinesla nečekané plody: 

Francie musí hluboce přehodnotit a vybudovat nové vztahy s Ruskem, uvedl ve svém projevu prezident Macron, který se kál za politiku Evropy posledního desetiletí vůči Rusku.

„Nacházíme se v Evropě. Pokud nevybudujeme nové vztahy s Ruskem, budeme zaostávat napětím, vleklým konfliktem a následky studené války. Musíme hluboce přehodnotit naše vztahy a znovu je vybudovat. Je nutné každý den dělat kroky v tomto směru.“

Tak uvidíme, k jakému prozření, navzdory Trumpovi, dospějí další evropští lídři, a to především v Německu. České politické a mocenské garnitury jsou pod značným vlivem USA, tak jim patrně bude trvat ještě hodně dlouho, než při své servilnosti převléknou kabát.

Zdroj: protiproud.cz