Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor si všímá neumětelských metod, jimiž zdejší armády totality prosazují záměry tvůrců Operace Covid a má za to, že se jim to nakonec stejně nepovede.

Cvičení k mocenskému prosazení válečného stavu vstoupilo do další fáze: Od půlnoci (jak případné!) jsme uzavřeni do zatím nejtěsnějších kleští, jaké tu nebyly od německé okupace 1939–1945. Kromě ztráty všech ostatních zbytků občanských svobod, které si na nás režim salámovou metodou zkouší již rok, nyní nesmíme opustit již ani hranice okresu. Komické na tom je, že okresy jako územně správní celky již dvacet let neexistují. Stát by je musel nejprve znovu zavést – a teprve pak rozhodovat o pohybu v jejich rámci. Pokud někoho stihne drakonická pokuta (nejméně 20 000 korun), má reálnou šanci vyhrát soud. Ale o to vlastně vůbec nejde.

To, co se stalo, je jen špička ledovce tyranie. Případná ukázka metod totality odvozené od bruselské mašinérie. Ta je zase odvozena od příkazů globalistického centra, které již dávno není definováno uvnitř hranic nějakého konkrétního státu. Dosáhlo sice významného úspěchu politickou vraždou Donalda Trumpa a dosazením dementní loutky na trůn ve Washingtonu, ale pozdě. Amerika je tak jako tak ztracena. Právě se propadá do revolučního bolševického šílenství, které nemůže skončit jinak než nějakou podobou občanské války. 

Na světovládu už tento typ globalismu nemá (dokonce ani rozpoutáním světového jaderného konfliktu), a tak se pokouší alespoň upevnit svou totalitní moc v euroamerickém prostoru. Paradoxně je proto vlastně dobře, že se také u nás – ač chaoticky a „stydlivě“ – konečně natvrdo odhalila pravá tvář tohoto Molocha. Selhává, a proto musí sahat k metodám, jež donedávna jeho propaganda vydávala za nepřípustné, odpudivé – neb „nedemokratické“. Je skvělé, že trapná hra na demokracii skončila, a nastoupila obyčejná klasická represe. Pro naše dobro, jako vždy. Největší zločiny se vždy páchají ve jménu DOBRA (co dobro je, určí tyran). Chceme vědět, jak vypadá západní demokracie 2.1? Rozhlédněme se kolem sebe.

Strach

Není na tom nic originálního. Strach (a naděje) jsou tradičně vždy základní metody ospravedlňující teror nelegitimní moci. V západním pojetí k jeho formální legitimaci slouží ještě parlament. Ten přijme patřičnou legislativu: Hitlerovi zmocňovací zákon, u nás třeba ústavu s vedoucí úlohou KSČ, Patriot act v USA po podvodném divadle s 11. zářím (dnes totéž po jeho druhém dějství zvaném „volby“), příkladů je nepočítaně. Aby něco takového bylo možné, musí režimní propaganda vytvořit v dostatečně velké části veřejnosti hysterickou atmosféru strachu z bezprostředního ohrožení. Tak to bylo vždy. Standart. Ta západní na tom maká dvacet čtyři hodin denně už rok.

Nové je to v tom pouze to, že dnes poprvé existuje možnost, aby se prostřednictvím internetu dostávaly ven také „neřízené“ informace. A to je jistá komplikace. Ti, kteří chtějí, najednou vědí, že třeba čísla a statistiky, na nichž je výroba strachu stavěna, jsou cinknutá a lživá. V našem případě třeba počty nakažených koronavirem v ČR a Německu se do statistik zanášejí jinak. V Německu, kde nemají s ovládáním veřejnosti tradičně problém, registrují pouze ty „testované“, kteří mají příznaky nemoci Covid-19. U nás, kde je historickými zkušenostmi veřejnost mnohem skeptičtější, je nutné uvádět do statistik všechny pozitivně testované bez ohledu na příznaky. 

Jak je to se „smrtností“ jsme psali již mnohokrát. Kdo chce jít hlouběji, měl by si přečíst třeba náš včerejší článek). Pouhá fakta, nic víc. I proto je ČR ve statistikách na tom tak „špatně“. Pro výrobu strachu základní „materiál“ v těžko ovladatelné české společnosti. Ti, kdo na sebe pouštějí jen mainstreamové informace, jsou vyděšeni k smrti: a stres je opravdu jedním z nejvýznamnějších faktorů zvýšené úmrtnosti (vedle odkládání standardní zdravotní péče pro lidi s vážnými chorobami).

Krása nechtěného

Je jasné, že při tak rozsáhlých propagandistických operacích vznikají kouzlem nechtěného hluchá místa. Příklad z BBC, která 11. září vysílá dramatické události a moderátorka reportuje o tom, že právě v New Yorku spadla třetí budova (č. 7), přičemž ta za ní na obrazovce ještě dvacet minut stojí, patří již mezi klasické. Těmito případy se již nikdo dále nezabývá, jsou umrtveny a pohřbeny, v archivech je nenajdete (naštěstí si je mnozí stačili uložit). I v dnešní Operaci Covid-očkování, očkování, očkování, je jich plno. Hlavní média plní úkoly, které jim zadávají tři hlavní světové agentury („shodou okolností“ patří přímo či nepřímo buď Rockeffelerům či Rotschildům), které stanovují „agendu“. 

Jenže „praktické provedení“ je již na jejich místních „pažích“. Vznikají tak ty krásné okamžiky, kdy si třeba v pátek v Událostech pozve ČT do studia primáře z významné nemocnice. Moderátorka si s ním chce pohovořit o strašlivých dilematech, která prý řeší lékaři v údajně přecpaných nemocnicích, když na JIPkách rozhodují, koho nechat žít, a koho nechat umřít. A protože ten člověk nepatří mezi hysterické „spiklence“ typu Kubek (šéf lékařské komory), opakovaně ji ujistí, že nic takového se v našich nemocnicích neděje. Že jde jen o mediální blouznění. Že provoz na JIPkách probíhá standardně – stejně jako před Covidem.

Úderníci

Mezi hlavní „úderníky“ covidové paniky v tištěných médiích patří Lidové noviny. Pánové Zvěřina či Kamberský již dávno mají nárok na zlatý odznak Brigády socialistické práce (O. Neff na „lidovkovém“ Neviditelném psu je usilovně, leč marně stíhá). V tomto případě jde o „dělníky“, kteří svému poslání uvěřili. Museli. Jinak by se ráno nemohli podívat do zrcadla, nebo by museli zvracet (to svědomí je mrcha). A tak dochází k rozčarování. Pan Kamberský to tuhle popsal sám:

„Ale stejně tak leckteří internisté, včetně primářů oddělení nemocí vnitřních, považují státní reakci na epidemii přehnanou. „Pan apokalyptik Kamberský, představitel té největší paniky a toho nejhoršího selhání českého žurnalismu,“ pravil jeden takový špičkový lékař, zatímco očkoval nejstarší členku mé rodiny. Jak se v tom má ubohý žurnalista vyznat? (…) Zvláštní a tajemná věc je, jak se ani lékaři nad covidovými lůžky neshodnou. Většinově asi ano, ale ta většina rozhodně není drtivá.“ 

Jinými slovy: Jak je možné, že při takovémto zadání existují vůbec ještě lékaři, kteří si odváží říkat pravdu? Jak k tomu my, nešťastní loajální (a skvěle placení) propagandisté, přijdeme? 

Dobrovolníci

Fascinující však je, jak se mezi úderníky totalitní covidové propagandy globalistů občas dobrovolně včlení i lidé, kteří si dosud udržovali (zvláště pokud jde o migrační invazi muslmanů) relativně zdravý rozum. Například takový Petr Hampl (autor skvělé knihy Prolomení hradeb) se do propagandy nejen pohroužil, a stal se její obětí, ale už jí i aktivně pomáhá. V jednom svém posledním textu se dokonce dovolává Gustáva Husáka, který by to prý skvěle zvládl (což má asi pravdu):

„Protiočkovací hnutí by si mělo dát pohov. Jejich činnost může být užitečná, když upozorňují na nežádoucí vedlejší důsledky běžného očkování. Dost možná, že bez jejich tlaku by se některé věci neřešily. Ale tohle je mimořádná situace. Covid zabíjí stovky lidí denně a může to ještě růst. Bezpečnostní informační služba by měla přestat podporovat konspirační servery. Na rozbíjení patriotické opozice bude čas po epidemii. A lidé, co šíří protiočkovací lži, aby prodali své bylinné preparáty, ti by měli být odkázáni do patřičných mezí. Nikoliv cenzurou, ale důsledným používáním mozku. Kdyby dnes vstal z mrtvých Gustáv Husák a převzal moc, udělal by přesně tohle. Pro ústřední výbor by to byl úkol číslo jedna. Sehnali by vakcínu kdekoliv, odkudkoliv a za jakoukoliv cenu. A bez jakýchkoliv diskusí by provedli plošné očkování.“

Mám Petra Hampla rád a vážím si ho. Slouží však jako živý důkaz, že proti této smrtící chorobě – nemluvím o Covidu – nejsou chráněni ani ti nejlepší z nás. On si to opravdu myslí – právě tak, jako pan Kamberský a spol. Když jsem tato jeho slova četl, vzpomněl jsem si na jistého zprvu vzdorného Winstona Smitha (Orwell, 1984). Tento pozoruhodný muž je však vystaven takovému trápení, že nakonec „uvěří“, že 2 + 2 = 5. A (opravdově, vnitřně) miluje Velkého bratra. Kolik Smithů již O'Brienové (agenti ideo-policie) vytvořili? A kolik jich ještě vytvoří? Není vlastně právě toto jedním z hlavních cílů Operace Covid?

O’Prezident

Na podporu zatím posledního dramatického omezení občanských práv a svobod vystoupil i prezident Zeman. Také on se včlenil do hlavního proudu. Nikoli ovšem jako prostý občan Hampl, ale spíše – vzhledem ke své funkci a dosahu na veřejné mínění – jako O'Brien. Zakázat, očkovat, pokutovat! Pro naše dobro, pochopitelně. Je to sice hrůza, ale když se podřídíme, již na podzim (!) bude dobře. To bylo obsahem jeho sdělení. 

Miloš Zeman se tak na sklonku svého desetiletého mandátu zvolna „ideo-policejně“ vrací na jeho počátek. Tehdy nechal na Prvním nádvoří vztyčit modrý hadr se žlutými pěticípými hvězdami (tzv. vlajka EU, přestože podle Lisabonské smlouvy EU vlajku ani hymnu nemá), kterou jeho předchůdce Václav Klaus nad Hradem vztyčit nedovolil. V mnoha ohledech (také migrantských) se pak proti Bruselu postavil. Jenže zřejmě pochopil, že to má své nenulové náklady – a po skončení mandátu bude muset on (a jeho nejbližší okolí) s vlky žíti. Je tedy na čase s nimi občas zavýt. 

A možná je to ještě jednodušší. Zeman je bezpochyby vlastenec – ale také socialista (a tedy unijní federalista). A má několik „slepých skvrn“ na politické „sítnici“ (jak o tom ostatně svědčí i jeho kniha Jak jsem se mýlil v politice). Operace Covid totiž není primárně zdravotní, ale výsostně politická záležitost. Třeba jednou na tuto epizodu vztáhne svůj vlastní bonmot, že „jen blbec nezmění názor“. 

Jeho poněkud dětinská víra, že když fungovaly vakcíny jeho mládí, bude fungovat i tato, je trochu hrozivá (a podobná té Hamplově). Ty někdejší způsobily „jen“ to, že do té doby téměř neznámé pojmy jako alergie či autismus, dnes postihují o několik tisíc procent (!) více lidí než před plošným očkováním dětí. A to ještě o současných „genetických“ vakcínách nebylo ani vidu. Nemluvě o tom, že jsme žili v té polovině světa, kde myšlenka na „omezení světové populace“ byla pokládána za nepřátelskou. 

Poslední mohykán

Po čtrnáctidenní strkanici tedy nyní parlament schválil jak epidemický (zmocňovací) zákon, tak další měsíc nouzového (výjimečného) stavu. Nebylo by strkanice, kdyby se neblížily volby a takzvaná opozice nezazmatkovala. Přinutil ji k tomu zásadový postoj Tomia Okamury (SPD), který odmítl hrát hru na ztrátu zbytku občanských svobod „pro DOBRO“. A toho se Failové a Bartošové lekli, protože pak by to vypadalo, že „v tom jedou s Babišem“. Takže couvli. Propaganda musela spustit ještě hlučnější údery do bubnů, ještě více fixlovat s čísly a statistikami, ještě více vyděsit vyděsitelné. Teprve za tu cenu byli ochotni spolupracovat.

Při schvalování (nikoli projednávání) pandemického zákona, který dává vládě do rukou totalitní moc i bez vyhlášení výjimečného (nouzového) stavu se k Okamurovi přidal už jen Klaus junior (Trikolóra) a někteří nezařazení poslanci. Poslední Mohykáni? Ne, spíše se soudruzi z „demobloku“ (ODS, lidovci, Topkaři) a z bloku lupičů svobody (Piráti, STANaři) mýlí. Předpokládají, že to propaganda zvládne. Že až začne na jaře korona a její bratříčci (vypuštění do prostoru na pomoc výrobcům strachu pod lživým označením „mutace“) slábnout – protože takový je osud umělých virů obecně – budou to vysvětlovat jako důsledek očkování. 

Jak na tyrany? 

Zoufalec plukovník Prymula, kterého si jako bezprizorného teď chce vzít k sobě na Hrad prezident Zeman, to původně odhadoval na konec června. Domníval se totiž, že jeho kámoši z mezinárodního vakcinačního průmyslu stačí vyrobit dost dávek, aby jimi bylo možné pokrýt většinu populace. A že pro „odmítače“ zavedou výjezdní doložky do zahraničí neblahé paměti, které protentokrát nazvou „očkovací pas“. 

Jenže ono se to komplikuje, kromě jiného proto, že většinu látek nezbytných pro jejich výrobu dodává Čína. Tedy bude-li chtít. Však se také už Kamala Harrisová (tzv. Biden) patřičně snaží. O Mutti Merkelové nemluvě.

Ale ani o to vlastně nejde. I to jsou jenom kulisy velkého pochodu chcípající globalistické kobyly na ekonomické zničení západních států – a jejich dluhové podmanění Bruselem. Ten plán samozřejmě nevyjde. Dokonce ani těžce poškozená populace své historické státy nakonec islámským nájezdníkům nevydá. Okamura (a nyní už skoro i Klaus jr.) říká: Pryč od Bruselu! Uvidíme, kolik lidí to do podzimních (možná už posledních) všeobecných voleb vezme za své natolik, aby mu (jim) dali sílu, kterou nepůjde v parlamentu ignorovat. Jinak…

Na internetu koluje závěrečná scéna z prastarého (geniálního) českého filmu Vyšší princip. Doporučuji si to pustit. Ukazuje směr, který nutně následuje, pokud covidové cvičení vezmou jeho architekti jako „úspěšný model“ pro potlačení lidového hněvu. Spojené státy jsou od toho krůček.

Ostatně soudím, že czexit je podmínkou nutnou (ač nikoli dostatečnou), abychom zůstali lidmi a ubránili se. Nikoli chřipce, která je (a vždy byla) vážná nemoc. A nikoli jen z hlediska vyššího principu mravního.

Zdroj: protiproud.cz