Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor po Trumpově vítězství vysvětluje jeho „zákruty“, ale nepropadá při tom triumfalismu, protože vítězství lidí nad plastovými kreaturami z kaváren a močálů je ještě daleko.

V Americe proběhly nejdůležitější volby za několik posledních desetiletí. Svým způsobem ještě důležitější, než byly ty prezidentské před dvěma roky, v nichž k šoku Kaváren a Bažin celého euroamerického prostoru zvítězil Donald Trump. Všeobecně bylo nyní přijato, že jde o referendum o prezidentovi – po dvou letech jeho zápasu o totální změnu nasměrování Ameriky (a potažmo zbytku světa), který již neodvratně směřoval do katastrofy: politické, duchovní – a nakonec i válečné.

V minulých volbách si nový americký prezident souběžně zajistil těsnou republikánskou většinu v Senátu a relativně pohodlnou převahu v dolní komoře (Sněmovna reprezentantů). Od toho okamžiku vyvolaly washingtonské bažiny studenou občanskou válku, která měla jediný cíl: zbavit se nečekané „kuny v kurníku“. Tyto volby k tomu měly otevřít dveře.

Nepodařilo se, přestože pětadevadesát procent hlavních médií zběsile bušilo po dva roky do hlav Američanů své mystifikace a dezinformace. Vedla proti prezidentovi kampaň, jejíž pouze jako matný odlesk vidíme „opsanou“ u nás proti opětovně přímo zvolenému prezidentu Zemanovi či jednoznačnému vítězi voleb parlamentních premiéru Babišovi. Děje se to vždy jako přes kopírák, protože bolševik je internacionalista a nic jiného neumí. Proto mají (a budou mít) právě skončené kongresové volby v USA dosah na celý západní svět. 

Sen o impeachmentu skončil

Výsledky především potvrdily, nejen to, co víme: že normální lidé ve Spojených státech už mají plné zuby nastupující totality symbolizované rodinným klanem Clintonových, respektive černým revolucionářem v Bílém domě. Ale především, že jsou již ochotni a připraveni „zvednout zadky“. Již se nenechat manipulovat mediálními kolosy, ale opětovně spolehnout na svůj vlastní rozum – a začít se bránit. Dokud to ještě jde, pak tedy metodami, které jim při hře na demokracii zatím ještě „elity“ ponechaly v dosahu – tedy volbami. A to je pro sociální inženýry na obou stranách Atlantiku další zdrcující zpráva.

Ráno, když Donald Trump (při ještě neúplných výsledcích) zveřejnil svůj vítězný výkřik, zazníval mu v odpověď (i z našich anitrupovských médií) především posměch: Jaképak vítězství, vždyť přece Republikáni ztratili většinu ve Sněmovně reprezentantů. Jo, sice si udrželi – a patrně ještě posílí – většinu v Senátu, ale teď to bude mít kuna v kurníku těžké. A kdoví, jestli nedojde k impeachmentu (žalobě na prezidenta a jeho odvolání).

Je to jako vždy: přání otcem myšlenky vládne v naší Kavárně (pupeční šňůrou napojené na bruselskou a washingtonskou) jako řídící idea jejich ponurých životů. Z nějakých důvodů, které si ve svém revolučním ghettu neumějí vysvětlit, normální lidé jejich bolševické nadšení pro dobrovolné otroctví nesdílejí. A tak to nejdůležitější, co měly volby přinést, se jim před očima opět rozpadlo na prach. Odvolat Donalda Trumpa nepůjde. Žalobu (impeachment) sice podává Sněmovna (kde mají Bažiny nevelkou většinu), ale hlasuje o ní daleko důležitější těleso – Senát. A tam na třípětinovou většinu pro odvolání mohou zcela zapomenout.

Trumpovo magické kouzlo?

Je to dokonce ještě horší. Ziskem většiny ve Sněmovně Trump neztratil – ale paradoxně získal. Nejde jen o to, že v americkém systému je důležitější (na rozdíl od nás, kde je to naopak) Senát. Ve Sněmovně se posty volí každé dva roky zcela kompletně, takže při prezidentských volbách 2020 může být opět všechno jinak, zatímco Senát se obměňuje po třetinách šest let. Socialisté s chabou sněmovní většinou tak budou mít pouze dva roky na to, aby se pokoušeli házet Trumpovi klacky pod nohy ještě intenzivněji, než činili dosud. Jenže to se ukazuje zcela kontraproduktivní. Ve skutečnosti nic nedokážou – neboť prezident může své hlavní politické cíle dosahovat dekrety. A pakliže opětovně usedne do Bílého domu, nebude, kdo by je zrušil.

Trump je na tuto situaci ostatně zvyklý. Ani Sněmovna, ani Senát mu zatím nebyly příliš nakloněny – navzdory tomu, že v nich měl formálně republikánskou většinu. Zvláště v Senátu měl vyslovené nepřátele i ze „své“ strany, typicky (dnes již nebožtíka) válečnického senátora McCaina, neblahé paměti. To se nyní změnilo. Všichni noví senátoři a absolutní většina poslanců Sněmovny jsou skuteční Trumpovci. S hrůzou si to uvědomila i česká mainstreamová média, když v první reakci přinesla také toto typické „svědectví“ plné „kyselých hroznů“:

„Za posledních 105 let se stalo jen pětkrát, že stávající prezident vyhrál křesla v Senátu v mezidobí mezi prezidentskými volbami,” stojí na Trumpově twitterovém účtu. „Pan Trump má kolem sebe kouzlo. Kouzlo vychází tomu chlapovi snad i z uší. Je úžasný, jak získává hlasy a vede kampaň.“ Až v dalším tweetu se ukázalo, že nejde o jeho vlastní slova, nýbrž že cituje devótní paján Bena Steina (známý komentátor, ekonom a spisovatel, pozn. PP): „Republikáni mají neuvěřitelné štěstí, že ho mají, a já právě žasnu, jak dobře to udělali. Všechno je to v Trumpově kouzlu. Trump je magický muž. Neuvěřitelné. Má proti sobě všechna média, napadali ho a on dosáhl těchto neuvěřitelných vítězství.“

Bohužel už neuvedl, proč jeho kouzlo nefungovalo i ve volbách do sněmovny, v nichž uspěli demokraté,“ meditoval zachmuřeně autor.

Lkaní a naříkání

Postupně jim to však začalo docházet: Je to ještě horší porážka Kavárny, než byla v prezidentských volbách. Právě tím, že již nešlo o šok a překvapení, ale o potvrzení Trumpova mandátu. Kongresové volby po dvou letech prezidenti v USA obvykle prohrávají. Přímo katastrofou byly pro Baracka Obamu, který ztratil obě komory, především Senát. To se nyní nestalo, ba právě naopak, jak řečeno výše. Protože dneškem začala současně kampaň o Trumpovo znovuzvolení za dva roky, má dnes prezident v rukou argument, který by neměl, kdyby opětovně ovládl i sněmovnu: Chci vládnout, jak jsem vám slíbil, ale Sněmovna se to snaží blokovat. Teď je argument v opačném gardu.

Po pár hodinách to přiznala i obvyklá antitrumpovská „popravčí“ sestava v ČT. Soudruh Klvaňa (někdejší „pan Radar“) se zoufalou grimasou dokonce připustil, že Trump v „referendu“ zvítězil. A že Demokratická strana nemá nyní ani jedinou tvář a téma, kterým by se mohla Trumpovi postavit s nadějí na vítězství v prezidentských volbách (možní protivníci ve volbách zcela propadli). A jestli to prý není tím, že se Demokraté příliš spoléhali pouze na boj proti Trumpovi a na své voliče a jakákoli jiná témata zapomněli. Snad to neslyšel soudruh Kalousek, jehož televizní seskupení TOP 09 právě umírá na svém jediném tématu antibabiš-antizeman. 

Vrcholné číslo však předvedl „vždy optimistický“ Igor Lukeš, takřečený profesor z Bostonu, zapřisáhlý Clintonovec, jenž má tudíž pochopitelně místo na obrazovkách ČT předplaceno. Jeho věčný křečovitý „americký úsměv“ mu zamrzl. Na snahy moderátorky, aby alespoň trochu vlil české kavárně sílu nějakou krkolomnou interpretací Trumpova vítězství, odpověděl, že je skeptický. Pokus o impeachment by prý byla ztráta času. A dokonce s obdivem mluvil o Trumpově „zásobárně energie“, s níž zvládl „ve svých letech“ kampaň. Prostě chmura kam seš podíváš.

Volby do Kongresu jako další signál

Nemělo by samozřejmě smysl zabývat se Českou televizí. To je jako snažit se vysvětlit „fake“ vysílání CNN v Americe. Zajímavé je to pouze proto, že tím Kavčí hory stanovují „tóninu“ interpretací, výkladu amerických kongresových voleb, onoho referenda o Trumpovi. Jejich spojené „ideové ocelárny“ k.p. (kavárenský podnik), to již budou jen rozválcovávat. 

S hrůzou zjišťují (jak rovněž pravil s. Klvaňa), že nejde jen „o výkyv“, jak se snažili doufat po Trumpově ovládnutí Bílého domu, ale o trend. Trend, který nechápou, kterému nerozumějí – prostě proto, že ve svých luxusních sklenících nerozumějí lidem ve svých zemích. Většině veřejnosti, kterou opovrhují, a jež je ovšem již také zcela ignoruje – a volí podle svých opravdových autentických zájmů.

Tupí skleníkáři nepochopí, proč i Andrej Babiš nyní přiměl svou vládu, aby odmítla „Pakt“ OSN o migraci (tradiční způsob, jak celosvětově salámovou metodou instalovat imigranty do euro-americké civilizace), když jej předtím úředníci vlády, v níž Babiš také seděl, schválili a podepsali. A dnes už jej sněmovna odmítne – stejně jako Trumpova Amerika, Maďaři, Rakušané či Poláci – prostě všude tam, kde se vlády ujali „populisté“ (přeloženo ti, co respektují vůli lidu). Andrej B. má (americké) poradce, a každým svým činem teď míří výhradně ke zřejmě nejdůležitějším volbám v dosavadních dějinách EU – k jarním volbám do takzvaného europarlamentu. Pán Bůh za ten „populismus“ zaplať!

Co bude dál?

Babiš se totiž od Trumpa (respektive od Miloše Zemana) přece jen poučil – a pro českou národní věc se stává postupně užitečným (otázka samozřejmě dokdy). Naše Kavárna v soudružské jednotě s washingtonskými (a bruselskými) bažinami jakékoli skutečné reflexe však – naštěstí – není a nikdy nebude schopna. Česká televize a spol. (stejně jako bratrská CNN a spol.) dál pojedou stejně jako dosud: Nešlo to silou? Půjde to ještě větší. Změnit se nemohou. Bolševika nezměníš. Toho můžeš pouze porazit. Ničemu jinému nerozumí.

V tom je paradoxně „naše“ naděje. Ona „vzpoura bílého heterosexuála“, kterou započali naplno američtí Trumpovi voliči, je stejně tak vzpourou Britů (Brexit), Italů, východních Němců a zemí střední Evropy dnes včetně Rakouska (Slovensko bude lavírovat) – tedy i vzpourou naší. 

Té která znovu posadila Miloše Zemana na Hrad a Babiše do křesla premiéra. Té, která – pokud to Okamurovci a spol. úplně „nezvořou“ – bude na jaře také u nás provázet volby do europarlamentu. A pokud „zvednou zadky“ příslušníci probouzející se mlčící většiny v ostatních zemích EU, vstoupíme na trumpovskou vlnu „legálního odporu“. Odtud je pak už jen krůček k říčce, která má šanci učinit nás jednou opět svobodnou a suverénní zemí. Až se změní v proud, který smete konstrukci bruselského vězení národů.

K tomu je ale ještě dlouhá cesta – a protivníci (disponující především médii a neomezenými finančními zdroji mamutích koncernů, Rockefellerů a spol.) nesmírně silní. Berme proto vítězství v „referendu o Trumpovi“ střízlivě a nepropadejme předčasnému triumfalismu. Boj za svobodu bude ještě hodně bolet a bude stát spoustu obětí. Jako tomu bylo vždy.

A především nezapomínejme, že kdykoliv – budou-li zahnány do kouta – mohou ještě Bažiny a Kavárny zmáčknout červený knoflík s nápisem VÁLKA. Po těchto volbách k němu mají sice o několik centimetrů dál – ale stále ještě na něj umějí pohodlně dosáhnout.

Takže bděme. Lidé.

Zdroj: protiproud.cz