Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Dámy a pánové, opravdu žijeme v době střetu civilizací?, ptá se název této konference. Obávám se, že nejlépe by nám dokázali odpovědět lidé, kteří nemají to štěstí, aby mohli žít v České republice, ale narodili se v Německu, Francii, Velké Británii, Švédsku, Belgii a dalších zemích bývalého Západu a kteří nejsou dost bohatí, aby se mohli odstěhovat do luxusních čtvrtí s rozsáhlými bezpečnostními opatřeními hrazenými z daní právě těch lidí, kteří si tam pobyt nemohou dovolit. Ti zažívají střet civilizací každý den, na vlastní kůži.

Nicméně zdá se mi, že je naší povinností postoupit od této základní reflexe, v jejímž rámci může civilizační střet splynout s nezvládnutím běžné kriminality nebo rozpadem sociální struktury. To znamená dívat se na věci více analyticky a především je uchopit způsobem, který umožní věcnou debatu nejen v tom smyslu, že proti sobě stojí různé příběhy, ale že budou existovat hypotézy, které se dají porovnávat, verifikovat či falsifikovat.

Pokud bychom se chtěli spokojit s určitou povrchností, mohli bychom zůstat u konstatování, že alternativní teorie byly 10 let od smrti Samuela Huntingtona vyvráceny reálným vývojem až do té míry, že nemohou být brány vážně. Tím myslím především Fukuyamovu vizi světa, v němž totálně převládá liberální demokracie jako jediná a jednotící ideologie. Když Fukuyamu čteme, působí to dojmem, že má na mysli spíše určitou umírněnou formu neomarxismu. Ale o to nejde. Dnes zřetelně vidíme, že islámský svět se vrací ke svým kořenům. Vidíme, že Rusko se od odvrací od modelu západního liberalismu, a ať se nám to líbí nebo ne, tamní vláda v tom má masovou podporu obyvatelstva. Vidíme také, že Čína se vydává civilizačně zcela vlastní cestou. Dokonce i v západním světě vzbuzuje počínání elit takovou nevůli a globalistická ideologie vyvolává takový odpor, že se vládnoucí režimy dokáží udržet u moci jenom za cenu stupňování represí, čím liberální demokracie popírá sama sebe. Dnes, v roce 2018 tedy můžeme konstatovat, že Francis Fukuyama formuloval intelektuálně zajímavou hypotézu, nicméně její doba skončila.

Další alternativní hypotéza dosud nebyla tak pregnantně zformulována, ale pravidelně na ni narážíme v politických projevech a novinových komentářích. V českém prostředí mě napadá třeba kniha Erika Taberyho Zapomenutá společnost. To, co píše Tabery o české společnosti, by mohlo být v podstatě stejnými slovy řečeno o kterékoliv zemi Západu či bývalého Západu.

Tato hypotéza předpokládá, že západní společnosti si vedou skvěle a že se neobjevily žádné významné sociální ekonomické, politické a už vůbec ne bezpečnostní problémy. Přesto si lidé připadají bezmocní a hromadí se nespokojenost. Lidé jsou nespokojení s řadou oblastí života, ale na prvním místě je jednoznačně bezpečnost a stav civilizace. Lidé mají za to, že do Evropy přichází miliony lidí z civilizačního okruhu, který se na Evropany dívá nepřátelsky. Mají pocit, že se dramaticky zvyšuje zločinnost. Že vznikají non-go zóny. Že demografické trendy vedou k tomu, že během jedné až dvou generacích budou ve své vlastní zemi menšinou a že mají jen velmi malou naději, že budou menšinou tolerovanou. Podle pana Taberyho se nic takového ve skutečnosti neděje. Jak je tedy možné, že jsou o tom lidé přesto přesvědčeni? Tím důvodem má být propagandistický aparát Ruska, který vytváří jakési falešné vědomí a toto vědomí dokáže vštípit stovkám milionů lidí, i když je v radikálním rozporu s jejich životní zkušeností.

Jedním z problémů této nové teorie je to, že nemá falsifikátory a z principu nemůže mít. Jakákoliv nová skutečnost může být jednoduše vysvětlena tím, že se jedná o tzv. fake news. Tím je zcela eliminován empirický korelát myšlení. Není už zapotřebí nic analyzovat, není zapotřebí diskutovat, stačí zakazovat konkurenční názory. Myslím, že dobrou ilustrací je událost z poslední doby, kdy vedení Univerzity Karlovy nechalo provést cenzurní zásah proti mé knize, ke které napsal předmluvu tady pan profesor Keller. Zajímavé je, že lidé se podíleli na cenzurním zásahu, se shodli na tom, že nikdo z nich zakazovanou knihu nepřečetl. Což dává smysl. Pokud vím předem, že se jedná o falešné vědomí, není žádný důvod tu knihu číst.

Kdybych tu měl více prostoru, pokusil bych se ukázat, že současná teorie ruského zasahování je v zásadě shodná s teorií o čarodějnicích, která byla ve vědeckých kruzích tak populární od 16. do 18. století. Je shodná co do logické struktury, způsobu argumentace, vztahů, které se v rámci té diskuze vytváří, výkonu autority… všechno je replikováno až neuvěřitelně přesně. Ale to by bylo na samostatnou konferenci.

To, že Hungtintonovo paradigma je jediné, které zbylo, pro nás totiž není argumentem, který by byl plně uspokojivý. Navíc Huntingtonův výklad nepokrývá řadu skutečností, které hrají v dynamice současného vývoje zásadní roli. Jedná se zejména o následující skutečnosti:

1) Vyhrocení třídního konfliktu ve většině zemí Západu, kde se nám téměř před očima formuje z roztříštěných nižších tříd relativně jednotná opoziční masa, a kde ve vyšších třídách rychle roste odhodlání sáhnout k jakémusi konečnému násilnému řešení třídního konfliktu.

2) Absolutně iracionální jednání západních elit, resp. nové vyšší třídy, které vede k tomu, že pokročilé válečnické technologie nejsou používány pro obranu vlastní civilizace, ale proti ní.

3) Změna způsobu vedení válek. Dalo se logicky očekávat, že zbraně budou čím dál rychlejší, ničivější a přesněji řízené.

Jenže vedle toho se objevily úplně nové trendy:

a) Pokud někdo usiluje o ovládnutí cizího státu, postupuje velmi často tím způsobem, že financuje a řídí různé nátlakové skupiny, tzv. NGO, jejich prostřednictvím pak prosadí své lidi na klíčová místa státní správy napadeného státu a fakticky promění státní správu v okupační správu. Bez jediného výstřelu.

b) Jako nesmírně efektivní se ukazují řízené migrační proudy. Dnes můžeme mít tendenci vnímat migrační vlny valící se na Evropu jako něco unikátního. S odkazem na Kelly Greenhill ale mohu připomenout, že od skončení druhé světové války došlo k více než 50 případům, kdy byl nějaký konflikt vybojován tak, že jedna ze stran rozvrátila určité území a proud uprchlíků nasměrovala na území nepřítele.

Otevřené nasazení armády je až poslední možností, buď jako vyčišťovací operace nebo v případě, že se napadená země dokáže těm dvěma předchozím ubránit. Bude zajímavé sledovat, zda se euroelity odhodlají k otevřené vojenské intervenci vůči rebelskému Maďarsku.

Ale zpět k Huntingtonovi. Myslím, že klíčové myšlenky Střetu civilizací můžeme shrnout do čtyř jednoduchých tezí.

Teze první. Konflikty nově neprobíhají mezi bloky států sdílejících stejnou politickou ideologii, ale mezi civilizačními okruhy. Jakkoliv každý nadále sleduje vlastní zájem, v případě konfliktů existuje silná tendence stát na straně těch, kdo sdílejí stejné civilizační hodnoty.

Teze druhá. Zatímco v uplynulých staletích měly neevropské civilizace tendenci osvojovat si západní technologie i západní hodnoty a do značné míry životní styl, nyní je tomu jinak. Tendence akceptovat západní technologii trvá, ale západní hodnotový rámec je odmítán. Ostatní civilizační okruhy se vrací ke svým historickým kořenům.

Teze třetí. Hranice islámu jsou krvavé hranice. Kdekoliv je v kontaktu islámská a neislámská populace, tam propuká násilí, přičemž islám je stranou aktivnější a agresivnější.

Teze čtvrtá. Vznikne tendence dalších civilizačních okruhů spojovat se proti Západu.
Podívejme se o jakési jednoduché otestování uvedených čtyř tezí.

Celý text je ve sborníku 10 let od smrti Samuela Huntingtona

Zdroj: stret-civilizaci.cz