Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Petr HAMPL - Otevřeně mluvit o výhodách a nevýhodách etnické rozmanitosti je správné
Exprezident Václav Klaus otevřel další místo bolavé pro většinu příslušníků mediální fronty. Jako obvykle, problém existoval již delší dobu, ale dařilo se vytlačit z veřejného prostoru všechny, kdo se o tom pokoušeli mluvit. Jenže bývalého prezidenta nelze umlčet tak snadno.
Chtěl jsem napsat, jak mne zlobí, že velké mezinárodní firmy, včetně provozovatele této lodi, provozují multikulturalismus v praxi – každý číšník a číšnice je z jiné země a jiného světadílu. Večer se mi zdálo, že dominují Filipínci, Indové, Malajci, pak mne oslovila Slovenka a když píši tyto řádky, Ruska. Víno mi teď nalévá Srbka Katarina. Já v tom vidím záměr kosmopolitů – hranice mezi státy a národy co nejvíce zlikvidovat.
Z pohledu nové mocenské elity není špatné takové věci provádět a organizovat, špatné je o nich mluvit. Což je obecný princip uplatňovaný na všechny oblasti života. Třeba brutální skupinové znásilnění malé holčičky není pokládáno za nijak významný problém. Významným problémem by bylo, kdyby se o tom zločinu začalo mluvit. A tak je to se vším.
Nicméně dopusťme se té nekorektnosti a pojďme se zabývat uměle vytvářenou „diverzitou“ – tedy mícháním různých národů, ras a etnik.
Za prvé. Taková „různorodost“ je nepřirozená. Každý člověk na Zeměkouli má přirozenou tendenci vyhledávat a přáteli se s lidmi, kteří mu jsou podobní – vzhledem, kulturou, jazykem. To je přirozený základ vzájemné důvěry a solidarity. Vytvořit smíchané prostředí vyžaduje značnou energii a značné zdroje. Pokud by se v systematickém úsilí polevilo, lidé se zase rozpadnou do svých „kmenů.“ To nijak nezpochybňuje fakt, že můžeme s chutí zajít do kubánského jazzového klubu nebo že zaměstnáme cizince – pokud od něj čekáme nějaké přednosti, jaké naši lidé zpravidla nemají.
Za druhé. Taková „různorodost“ snižuje kvalitu života pro všechny. K normálnímu přirozenému světu patří to, že můžeme jít do zmíněného kubánského klubu či maďarské restaurace. Můžeme navštívit čínskou čtvrť (nebo v Praze nakoupit ve vietnamské čtvrti). Když se nám podaří našetřit, můžeme třeba navštívit nějakou exotickou zemi. Ale to vše je možné pouze za předpokladu, že na každém tom místě jednoznačně převládají lidé stejného etnika, jazyka, kultury a společné minulosti. Jakmile proběhne diverzitní smíchání, už nebude žádná restaurace maďarská, žádný klub argentinský, žádné místo malajské, žádná osada kmene Zulu. Všude jen stejná globálně korporátní šeď.
Za třetí. I ono cílené míchání lidí prováděné vládami a korporacemi ve skutečnosti vyžaduje, aby přežívaly etnicky jednotlivé světy. Aby mohl na lodi pracovat Filipínec, k tomu musí existovat filipínské Filipíny, ve kterých mohu Filipínci vyrůstat. Totéž platí o Srbsku, Slovensku, Rusku a všech ostatních zemích či národech. Pokud bude současný trend pokračovat (to znamená, že do něj bude dále masivně investováno), pak nebudou žádní Filipínci, Srbové ani Malajci. Jen bytosti bez kořenů, kultury, jazyka a minulosti. Takový člověk vám může bez problémů podat balíček v MacDonaldu (než ho časem nahradí robot), ale asi byste nechtěli, aby vás obsluhoval ve stylové restauraci. Těžko by si ho kdo vybral za společníka do podnikání, přítele nebo dokonce partnera. Svět složený z takových lidí by nebyl k životu.
Jenže ve skutečnosti je to ještě horší. Je tu něco, co se integraci totálně vzpouzí – islám. Sám nepřijme z jiných civilizací nic, tvrdě hlídá dodržování všech vlastních zvyklostí a kulturních prvků, nelítostně trestá povrchnost nebo dokonce odpadlictví – a to své naopak velmi agresivně vnucuje všem. Z původního záměru smíchat všechny kultury se velmi rychle stává podřízení islámu. Z původního záměru smíchat všechna etnika je velmi rychle likvidace těch etnik, která nepřijala islám včas. To si nedokázal představit Kalergi ani žádný jiný teoretik multikulti.
Kdyby si mocenská elita (a intelektuálové, kteří jí slouží) zachovala alespoň základní zbytky zdravého rozumu, tak by dnes Knihovna Václava Havla a Respekt pořádaly diskuzní večery na téma „Můžeme udržet kulturní diverzitu v kontaktu s Islámem?“. Jenže dnes je to prostředí natolik degenerované, že kdyby kavárna své guru svolala, každý z nich by jeden po druhém řekl, že se otázkou odmítá zabývat a vyzval by k represím vůči každému, kdo by se jí snad chtěl věnovat.
I proto je nesmírně důležité, aby mimo patologickou skupinu označovanou jako „pražská kavárna“ byl udržen prostor pro svobodnou diskuzi. Aby normální slušní lidé nepřijímali ani okrajově měřítka stanovená mainstreamovými médii. Jak to nedávno vyjádřil Tomáš Břicháček: „Psaní článků ani členství ve spolcích nesmí být projevem odvahy. Jsou to jedny ze základních občanských práv, které máme. Nebojme se je využívat a nedovolme nikomu, aby nám je vzal. V této věci není prostor pro kompromis.“
Je tedy legitimní, aby ve veřejné diskuzi někdo zastával stanovisko, že je prospěšná podvolit se islámu. Je také legitimní, aby někdo hlásal, že bílá rasa má vymizet z povrchu zemského nebo že všechny kultury a etnika mají být smíchány. Ale v té stejné diskuzi musí být prostor i pro názory, že etnicky jednolitá společnost je významnou hodnotou. Je legitimní požadovat, aby byly otevřeně a veřejně stanoveny cíle co do budoucího etnického složení populace, a od toho, aby se odvíjela přistěhovalecká a azylová politika, stejně jako systém sociálních dávek a systém podpory rodiny.
Není špatné o takových věcech mluvit. Je špatné o nich nemluvit.
Zdroj: petrhampl.cz