Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Je naprosto jasné, že syrský prezident Asad by musel být dokonalý idiot, kdyby nařídil onen plynový útok. A to za situace, kdy v občanské válce pomalu vítězí, ba dokonce těsně poté, co se Spojené státy vyjádřily, že jejich prioritou již není jeho odstranění.

Asad je dozajista všechno možné (a ze všeho nejvíc – stejně jako jeho papínek – diktátor), ale idiot to není. Co se to tedy v Sýrii aktuálně odehrává?

Sledujeme klasickou „false flag operation“, operaci pod falešnou vlajkou. Není to poprvé. Záminkou k napadení Iráku byly Saddámovy (ne)nalezené zbraně hromadného ničení, záminkou k repete studené války a protiruským sankcím letadlo (ne)sestřelené „proruskými separatisty“. Že se žádné zbraně hromadného ničení nenašly? Že nikdo žádný nezpochybnitelný důkaz o sestřelení letadla nepředložil? To je přece vedlejší. Záminka splnila svůj účel. A politických a mediálních nadšenců i prosťáčků, do omrzení papouškujících „false flag“ verzi, se vždycky najde dostatek.

Proč tedy raketový útok USA na syrskou základnu? Proč změna Trumpovy rétoriky vůči Asadovi? Musíme zůstat ve Spojených státech. Trump k efektivnímu vládnutí potřebuje parlamentní většinu. Má ji? Nemá. Při hlasování o zrušení Obamacare dostal košem. Od koho? Kdyby jen od demokratů. Také od části svých vlastních republikánských kongresmanů. Za krkem mu také sedí antiruská a antiputinovská lobby na čele se senátorem McCainem.

Jak z toho ven? Je třeba upustit páru z kotle. Udělat vstřícný krok nejen vůči své vnitrostranické opozici. Americký prezident je sice mocný muž, ale není to diktátor. Musí brát ohledy na své okolí i na politickou a společenskou atmosféru ve své zemi.

A tak upustil páru z kotle. Pod falešnou záminkou. Politických a mediálních nadšenců i prosťáčků, do omrzení papouškujících „false flag“ verzi, se opět najde dostatek. A výsledek? Trumpa najednou chválí i jeho nejzatvrzelejší odpůrci.

A jak se to celé možná odehrálo? Moc vtipně to na facebooku shrnul přítel Igor Hrazdil:

V Kremlu zvoní telefon: „Zděs Putin...“ „Tady Donald. Vladimíre, doma už to mám skoro neudržitelný. Všichni po mně jdou. Nejvíc ti pitomci z Pentagonu, co potřebují zase vystřílet nějakou munici, aby mohli nakoupit další a měli prémie. Tak jsem jim musel podepsat, aby si mohli zastřílet v Sýrii. Jinde není kde! Severní Korea neprojde, to by nám Čína udělala pěknej bordel. Irák je málo, tam už také není moc cílů. Prosím tě, ráno po 2. hodině odpálí asi 60 tomahawků ze Středozemního moře na tu syrskou základnu, jak ji používáte také. Takže se stáhněte i se Syřanama a nechte tam nějaký šrot, aby bylo vidět alespoň něco. A nějakou starou munici, ať to má efekt, jo? Fakt - nezlob se, ale musím. Jinak ta schůzka pozítří platí, jo?“ „Da, Donald. Charašo. Vsjo charašo...“

Ve skutečnosti to takhle jednoduché samozřejmě není. Ale dělat okamžité závěry, že Trump obrátil a opustil své předvolební sliby, je omyl. Šachová partie se nehraje na dva tahy. A ať už se hraje s černými nebo bílými, král kolem sebe potřebuje další figury. Sám nezmůže nic. Ani Trump.

Navíc. V Sýrii se vyhrát nedá. Stačí remíza. Obama zpackal, na co sáhnul. Teď jsme ve střední hře. Je třeba posílit postavení. Důležitá bude koncovka. A tu sehrají Trump a Putin.

Zdroj: petrstepanek.cz