Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Populismus je bojem proti tzv. liberální demokracii, ve které ale ve skutečnosti vládnou zájmy horního jednoho procenta, míní ekonomka Ilona Švihlíková. „Není divu, že ti, kteří chtějí zoufale udržet status quo, mají pro ‚populismus‘ jen nálepky a musejí neustále děsit – trolly, dezinformacemi, Ruskem… hlavně aby se nic nezměnilo,“ vysvětluje ekonomka. Připomíná, že ve vyspělých USA je až šokující míra sociální nerovnosti – 36 milionů lidí je závislých na potravinových poukázkách. Přišlo i nelichotivé zhodnocení akceschopnosti EU.

Americká politoložka Wendy Brownová se domnívá, že zdaleka největším testem demokracie bude boj s klimatickou krizí. Brownová hovoří o potřebě nových opatření, která nikdo nechce pocítit na sobě, ale každý údajně ví, že jsou potřebná. Bude podle vás v budoucnu v politice sílit tlak na zavádění nových politik ve „veřejném zájmu“? A je to dobře?

Myslím, že největší test demokracie už dávno probíhá a nepotřebujeme k tomu ani klimatickou krizi.

V posledních letech totiž lidé v zemích s údajnou liberální demokracií zjišťují, že jejich hlas se jaksi nepřelije do reálné politické síly. Dekády poslouchají, co všechno nejde – nejde vybrat daně od korporací, protože by utekly jinam, nejde zvyšovat mzdy, protože by země nebyla konkurenceschopná atd. Tzv. populismus není nic jiného než boj proti této takzvané liberální demokracii, v níž ve skutečnosti vládnou zájmy horního jednoho procenta. Není divu, že ti, kteří chtějí zoufale udržet status quo, mají pro „populismus“ jen nálepky a musejí neustále děsit – trolly, dezinformace, Ruskem… hlavně aby se nic nezměnilo.

Brownová tvrdě kritizuje neoliberalismus. Podle ní je fakt, že dnes každý dvanáctý člověk na planetě žije ve slumu, právě produktem neoliberalismu. Stojí ten problém opravdu takto jednoduše?

Neoliberalismus jako ekonomická doktrína dominuje od 80. let a jedním z jeho „plodů“ je obrovský nárůst nerovnosti v rámci vyspělých zemí. Mezinárodní měnový fond spolu se Světovou bankou navíc dělaly, co mohly, aby tento typ politiky, který vyhovuje jen těm nejbohatším, zakotvily „jako jedinou možnou cestu“ a rozšířily po celém světě. Ale na to, abych mohla posoudit též výrok paní Brownové, bych se musela podívat na celý kontext, v němž hovoří, ne jen na jednu větu.

Podle Brownové je také šokující, kolik lidí ve zdánlivě vyspělých USA žije na ulici. Jsou USA skutečně jakousi zemí kontrastů, která ve statistikách působí dojmem, že se její občané mají velmi dobře, aby pak při podrobnějším pohledu vyšlo na povrch, že poměrně velká skupina obyvatel je ve špatné sociální situaci?

USA mají obrovskou míru nerovnosti a v řadě sociálních kategorií se naprosto vymykají vyspělým zemím. Podívejte se na nějakou americkou show – velmi často tam budou „celebrity“ plakat dojetím nad nějakou charitou, která se stará o to, aby děti neměly hlad a nežily na ulici.

Nezapomínejte, že čísla typu HDP na hlavu, která třeba opticky pro USA působí dobře, jsou průměr a v zemi s obrovskými příjmovými a majetkovými rozdíly tím pádem silně zkreslující. 36 milionů Američanů dostává potravinové poukázky (pravda bylo už i o deset milionů víc), bohatství vytvořené od velké recese šlo téměř výlučně jen pro jedno horní procento – a Trump v této politice pokračuje.

„Odpovědí je vize, která ukáže, co by mohlo přijít po neoliberalismu. Vize, která bude reagovat na nezvratně globalizovaný svět a zároveň respektovat, že demokracie vyžaduje lokální praxi a porozumění,“ tvrdí Brownová. Podle ní je nutné vymyslet, jak si poradit s „nespoutaným finančním kapitálem“ a s klimatickou změnou. Jsou toto skutečně ty problémy, které musíme řešit?

O regulaci finančního kapitálu se mluví už hodně dlouho (vzpomene si ještě někdo na debaty v EU ohledně daně z finančních transakcí?), podobně i tom, že je potřeba se k naší planetě, a to máme jen jednu, chovat lépe. Takže se nabízí otázka, proč se zatím v obou těchto oblastech udělalo tak málo? Nu asi proto, že zásadnější změna by mohla ohrozit ty, kteří z tohoto systému profitují.

A možné řešení? „Jediným prostředkem je globální, nadnárodní moc. Nemůžeme se spoléhat na to, že jednotlivé regiony a národy udělají, co je v následujících desetiletích potřeba,“ říká Brownová. Co na takovou představu říkáte?

Budu se opakovat – neznám kontext, ale výrok o „globální moci“ se mi zdá být v rozporu s výše uvedenou „demokracie vyžaduje lokální praxi“. Ale jak slyším globální moc, tak se mi nějak vybaví „jeden prsten vládne všem“ a jsem velmi, velmi obezřetná. Spíše bych hovořila o mezinárodní spolupráci – a tu skutečně potřebujeme víc než kdykoliv jindy.

Může něco podobného vzejít například z dnešní EU?

Řada lidí z EU jistě takovéto ambice má. Ale jsem velmi skeptická k tomu, že by EU mohla být oním hybatelem – sama se totiž dostala do stavu, kdy nedokáže řešit ani problémy, které si sama způsobila.

Brownová si všímá i toho, že Donald Trump po svém zvolení klimatickou změnu více či méně ignoruje, či dokonce aktivně bojuje proti některým změnám požadovaným klimatickými aktivisty. „Pokud se taková vláda chopí moci a začne oslabovat opatření vedoucí k ochraně klimatu, tak jako třeba náš prezident, pak moje odpověď je, že samotné rozhodnutí bojovat s klimatickou změnou musí být antidemokratické,“ říká k tomu Brownová. Váš komentář?

Obávám se, že paní Brownové nerozumím. Chce tím říct, že nastolí nějaký zelený odboj? Víte, v USA je část společnosti Trumpem zcela posedlá a považují ho za nějakého satana, který nedopatřením vylezl z pekla. Dost dobře nejsou schopni analyzovat, proč Trump oslovuje velkou část společnosti, a jestli náhodou ten styl „boje“, který proti němu vede třeba CNN, není tak kontraproduktivní, že ho ještě posiluje.

Pokud se budeme věnovat neoliberalismu jako takovému, má podle vás šanci přežít v rychle se měnícím politickém i ekonomickém prostředí Západu? A co může být tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve?

Neoliberalismus je mrtvý z hlediska ekonomické teorie, ale i empiricky – to dobře ukázala velká recese a její následky. Čísel máme dost a dost. MMF v minulých letech vydal řadu studií, ve kterých vyvrací sám sebe (resp. MMF z 80.–90. let) včetně tolik oblíbeného dogmatu politiky „trickle down“, tj. že bohatství proteče dolů – což mělo ospravedlnit koncentraci bohatství u jednoho horního procenta.

Milton Friedman je dnes k smíchu (a plní zároveň roli obětního beránka), ale politický neoliberalismus stále žije – je tu příliš mnoho mocných aktérů, kteří tenhle typ deregulované politiky, která stále říká, jak je stát hrozný a neefektivní a jak je potřeba neomezovat byznys atd., potřebují ke své existenci. Doporučuju sledovat Davos, protože tam o sobě mocní říkají víc, než by sami chtěli – teď přišli s kapitalismem pro stakeholdery, tj. nejen pro akcionáře, ale prý i pro zaměstnance a spotřebitele, kdesi cosi. Je to taková píárková show, která má předstírat změnu, tak aby se nezměnilo vůbec nic.

Neoliberalismus a tzv. liberální demokracie jsou osudově propleteny – zoufale se snaží udržet status quo.

Zdroj: parlamentnilisty.cz