Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Vláda, která se verbálně prohlašuje za antikomunistickou, se chová v duchu nejhorších bolševických tradic, varuje poslanec SPD Jiří Kobza. Zdvořile upozorňuje, že naše země není v žádné válce a rozhodně bychom si s tímto tématem neměli lehkovážně zahrávat.

Premiér Fiala před velvyslanci řekl: „Širším zájmem naší země je, aby ruský imperialismus byl konečně zastaven. Příliš dlouho jsme agresivní chování ruského režimu tolerovali, omlouvali a přehlíželi. Nyní musíme zajistit, aby Rusko už nemohlo vydírat své okolí“. Měli bychom podle vás mít v rámci ukrajinské války právě tuto ambici dlouhodobě „zastavovat“ Rusko?

My v žádné válce nejsme, přes silácká prohlášení premiéra Fialy, ministra Lipavského či válkychtivé ministryně Černochové. Naše země není ve válečném stavu. Nikomu jsme válku nevyhlásili, ani ji nikdo nevyhlásil nám. Jsou to příliš vážné věci, než aby bylo možné si s nimi lehkovážně zahrávat. Já jsem válku několikrát osobně zažil, tak vím, o čem mluvím.

Tudíž nejsme ani ve válce s Ruskem. Jakékoliv zasahování do války, včetně našich vojenských dodávek na Ukrajinu, přispívá jenom k eskalaci situace a k umírání nevinných civilistů.

Naším zájmem je mírové řešení a pragmatické vztahy se všemi stranami konfliktu, i s ohledem na dodávky energií, zájmy českých občanů a firem.

Jedním ze zákonů, které chce vláda během podzimu prosadit, je „Magnitského zákon“, umožňující naše vlastní sankce proti Rusku. Je podle vás tato úprava potřeba?

Absolutně ne. Už unijní sankce nás ekonomicky nesmírně poškodily. Navíc jde o návrh, který může být v rozporu s lidskými právy a vyvolat mezinárodní soudní spory. Právo vlastnit je základní lidské právo, které jsme si odhlasovali po změně režimu.

Vláda, která se verbálně prohlašuje za antikomunistickou, se tak chová v duchu nejhorších bolševických tradic, když chce znárodňovat soukromé majetky. Konec konců nemusí vymýšlet nic nového, Norimberské zákony zde již byly a to, co chtějí prosadit, se od nich moc neliší.

Před velvyslanci hovořil i prezident Zeman, který hovořil o tom, že Rusko napadením Ukrajiny ztratilo vše. Souhlasíte s prezidentovým postojem k Rusku, jaký prezentuje od února?

Tento postoj neznám detailně, pouze mediální výstupy, tak nemohu autoritativně soudit. Je otázkou, zda Rusko skutečně ztratilo vše, když ekonomicky - vzhledem k růstu cen plynu – posílilo a rovněž tak rozšířilo ekonomické, politické a vojenské vztahy mimo Evropu se zeměmi, které žádné protiruské sankce neřeší: Čína, Indie, Indonésie, africké země apod.

Navíc sankce katalyzovaly urychlení vnitřních vazeb BRICS a pokud ekonomické vazby vyústí do smluv o vojenské spolupráci, vznikne zde silný blok, možná silnější a rozhodnější než NATO.

Prezident také hovořil o potřebě zachování visegrádské spolupráce. Je podle vás nadále udržitelná vzhledem k rozdílným pohledům na vztah k Rusku a Ukrajině, zejména mezi Polskem a Maďarskem?

Je nejen udržitelná, ale i nutná, možná více než kdykoli dříve, protože může být základem budoucí kooperace po zániku nebo rozdělení krachující Evropské unie. A varuji před hlasy, které zaznívají například z prostředí slovenské vlády, zredukovat tuto spolupráci na V3 vytěsněním Maďarska. Bez Maďarska to prostě nepůjde.

Naopak, Orbánovo Maďarsko a jeho realistická konzervativní politika hájící národní zájmy, nejen maďarské, ale v širším kontextu i národní zájmy všech suverénních národních států a bojující za tradiční hodnoty a proti ilegální migraci, musí být klíčovou součástí V4 a naším strategickým spojencem.

Někteří říkají, že bychom se měli naopak více orientovat na spolupráci s Německem. Jaký vztah bychom měli mít k této velmoci podle vás?

Velmi ostražitý a rozhodně bychom se neměli v zásadních otázkách orientovat podle této země, protože se v minulosti ukázalo, že jde o naprosto neblahý trend. Což lze dokladovat na šílené migrační politice kancléřky Merkelové nebo na německé energetické politice odstoupení od jádra, podpoře obnovitelných zdrojů, Green Dealu a systému emisních povolenek, jejíž brutální cenové dopady právě zažíváme na vlastní kůži.

V pondělí má přijet do Prahy kancléř Scholz. Jak se podle vás změnila německá zahraniční politika a agenda pro ČR s nástupem nové vlády sociální demokracie, Zelených a liberálů?

Posílila se nekritická ideologická složka na úkor politického realismu a pragmatismu. Vstupem Zelených do spolkové vlády se ještě vystupňoval tlak na aplikaci politiky založené na ideologii multikulturalismu, genderismu, podpory migrace a ekologistického náboženství do praxe.

Totéž platí pro německou zahraniční politiku, kde dominuje aktivismus až fanatismus nad racionální odbornou analýzou. To je velký krok zpět oproti éře kancléřky Merkelové, která se v této oblasti, na rozdíl od jiných, chovala poměrně zdrženlivě. Má to negativní dopad na mezinárodní situaci i na okolní země včetně ekonomické situace České republiky.

Ministryně obrany Jana Černochová se kontroverzně vyjádřila ke smrti dcery ruského publicisty a ideologa Dugina. Psala o tom, že potlačuje své lidství a nepociťuje lítost k dceři ani otci. Někteří hovoří o schvalování terorismu, na které pamatuje trestní zákoník. Jak se na její vyjádření díváte vy?

Se silným znechucením. Ministryně Černochová potlačila své lidství, pokud nějaké měla, už dávno. Její rétorika a politika je tvrdě nenávistná, konfrontační, násilnická. Jde o odporný výrok a přístup.

A i zde panuje klasický dvojí metr – zatímco za schvalování atentátu v mešitě na Novém Zéland nebo za verbální podporu ruských vojsk na Donbasu padají tresty odnětí svobody a následuje veřejné ostouzení a odsouzení, zde zaznívá z části české mediální a politické scény dokonce zvrhlý souhlas a potlesk.

Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová po kritice za prohlášení, že si lidé mají v zimě vzít druhý svetr, přišla s vysvětlením, že svetr je symbol boje proti Putinovi a kádrovat, zda jej lidé nosí či nikoliv. Co říkáte na představu svetru jako „uniformy“?

Je to ubohé a ukazuje to na absolutní absenci věcného programu vládních stran, který je nahrazován vypjatou ideologickou propagandou a hledáním vnitřního nepřítele obdobně jako v totalitních režimech. Pekarová Adamová je hlavní postavou tohoto typu politiky formou třídního boje.

Úplně stranou zde zůstávají občané, jejichž zájmy a životní úroveň jsou stát a vláda povinny hájit. Ovšem tito politici nešli do voleb s tím, že by někdy chtěli hájit zájmy českých občanů. Bohužel, na jejich lživé sliby spousta voličů naskočila. A kvůli milionu propadlých hlasů dosáhli na sněmovní a vládní většinu, což je katastrofa. Čekám, kdy bude vyhlášená kampaň „Plete celé Česko“. Dalo by se shrnout pod termín „Winter Hilfe“, z doby, kdy němečtí vojáci mrzli u Leningradu. Dnes naši občané, aby mrzli, nikam jezdit nemusí. Inu, pokrok nezastavíš!

Mimo velké světové dějiny se odehrává konflikt o hraniční režim mezi Srbskem a Kosovem. To nabízí zásadnější otázku: Jaký vztah bychom měli mít vůči Srbsku, největší zemi balkánského poloostrova, které ale politici pravidelně vylučují z úvah o přistoupení k EU?

Srbsko je historicky, vedle Rumunska, nejvěrnější spojenec naší země. V zásadních historických okamžicích, včetně světových válek, stálo vždy po našem boku. Považuji proto za těžké selhání náš postoj vůči bombardování Srbska v roce 1999 a následné uznání Kosova, v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 a kvituji omluvu prezidenta Zemana za český postoj k agresi NATO vůči Srbsku i jeho tlak na oduznání Kosova. Kosovo je Srbsko.

A co se týče vstupu Srbska do Evropské unie, jeho podpora mezi tamními obyvateli není nikterak drtivá a my bychom měli bratrské Srby, po našich špatných zkušenostech, před tímto vstupem spíše varovat.

Zdroj: parlamentnilisty.cz