Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Známý politik z SPD srovnává činy berlínské a pražské vlády. Kritizuje, že té naší trvalo téměř měsíc, než předložila zákony na podporu ekonomiky. Mezitím rostly škody, které utrpěly firmy. Naproti tomu v ČNB leží 2,5 bilionu korun, které by šlo uvolnit ihned. Premiér Babiš ale prý nechce. Ivan David si myslí, že „zastřelení za umělé rozšíření COVID-19 by byl příliš mírný trest, i kdyby k tomu došlo z nedbalosti“. Měla přijít apokalyptická hospodářská krize? Svede se nyní na virus? Kdo zbohatne? Zavřou Karlu Maříkovou?

Jak si představujete svět po odeznění pandemie koronaviru? Odezní vůbec někdy tahle infekce? Nestane se chronickou?

Tento koronavirus už bude lidstvo provázet nastálo. Pandemie se budou opakovat podobně jako pandemie „klasické chřipky“. Při zkoumání promořenosti v reprezentativním vzorku populace se ukázalo, že skoro polovina nakažených prodělala „onemocnění“ bez příznaků. Tito lidé však šířili onemocnění dál. Běžně se testují lidé s příznaky a ostatní jen jako jimi prozrazené „kontakty“. To znamená, že se „promoření“ nelze vyhnout. Údaje výskytu v jednotlivých zemích cosi vyjadřují, ale v každé zemi něco jiného.

Dají se nějak vysvětlit regionální rozdíly v promořenosti?

Důležitý je pojem „deklarovaná nemocnost“. To jsou jen ti, u nichž byla „nemoc“ a jinde jen pozitivita na koronavirus bez známek nemoci konstatována. Sčítají se jen ti, kteří neunikli statistice. Tam, kde se málo testuje, to může působit zdáním, že populace je koronavirem málo zasažena. Záleží na kvalitě organizace protiepidemické péče, dostupnosti péče, ochotě lidí nechat se při podezření vyšetřit, složení obyvatelstva, jeho odolnosti, „horizontálnímu“ pohybu atd.

V úvahu možná připadá i snaha oficiálních míst zkreslovat výsledky, takže některé země se jeví jako málo promořené kvůli nedbalosti státu. Jestliže koronavirus snadno mutuje a současně se předpokládá, že po infikování trvá imunita krátce, bylo by nesnadné případnou vakcínu, pokud by byla dostupná, vyrobit včas v dostatečném množství a za přijatelnou cenu podobně jako u „klasické myxovirové chřipky“. Proto se budou opakovat větší či menší epidemie a občas další pandemie koronaviróz s různou úmrtností.

Podle informací, které mám tendenci pokládat za věrohodné, byl virus vyroben genovou manipulací. Nestalo se tak jistě z radostné tvořivosti a individuální velmi nákladné záliby. Pro objednavatele tohoto výrobku, a tedy pachatele genocidy, by bylo zastřelení příliš mírný trest, i kdyby k rozšíření COVID-19 došlo „jen“ z nedbalosti. Za vykonstruované podezření z výroby chemických zbraní byla proti Iráku provedena trestná výprava vedoucí ke statisícům mrtvých nevinných Iráčanů. Tehdy byly podvržené důkazy jen záminkou. Mluvíme o biologických zbraních, které se vymknou kontrole snadněji, než došlo k obrácení větru při útoku chlórem za první světové války. Tady je namístě otázka, komu to vše slouží.

Komu to slouží?

Jak napsal Karel Čapek, i na spáleništi si někdo přihřívá svoji polévku. Ti, kteří jsou dostatečně asociální, mocní a připravení, hledí situace využít, i kdyby ji sami nevyvolali. Dlouho se píše o neodvratné hospodářské krizi apokalyptických rozměrů. Není lepší z ní obvinit virus jako „vis major“ nebo Čínu, spíše než bankéře, kteří se chovají jako „obchodníci s deštěm“ a politiky, kteří jim slouží? Neměl počáteční nezájem špiček Evropské komise usnadnit rozšíření epidemie? Nebo to byla nezodpovědnost z nekompetence nebo naivity? A co Německo trvající na setrvalé prostupnosti hranic? A USA, podle všeho chabě reagující?

Jsou vládní hygienická opatření správná? Jak je možné, že ve Švédsku se téměř nic nevynucuje a k rozvoji infekce příliš nedochází?

Švédsko má skoro dvojnásobek detekovaných pozitivit na počet obyvatel než Česká republika a mnohonásobně více zemřelých než v naší zemi. Žádná epidemie není legrace a nechová se podle naší vůle. Svoboda bez odpovědnosti pak znamená vražedný chaos.

Zdá se, že COVID-19 se spíše vyhýbá zemím s horkým klimatem a razantní není ani v bývalých státech sovětského bloku…

Myslím, že na Východě lidé méně cestují do zahraničí, možná má stát poněkud větší autoritu a možná se méně testuje. Objevují se však i zprávy o prudkém šíření onemocnění v Africe. Kdysi jsem viděl krásnou, sto let starou mapu rozšíření tuberkulózy. Čím méně lékařů, tím méně tuberkulózy, protože tím méně je diagnostikovaných případů.

Dojde po ukončení(?) pandemie k posílení národních států, nebo naopak k nárůstu globalizace?

Bude se hodně mluvit o nutném posílení soběstačnosti a nutném spojování sil a koordinaci. Bude se hodně vydírat. Evropská komise bude bojovat za centralizaci. I včerejší hlasování v Evropském parlamentu jasně ukázalo, že selhání EU bylo Komisí zneužito jako záminka k posílení pravomocí, zvětšení balíku peněz, které rozděluje, a k posunu imigrantů hlouběji do EU. Evropský parlament to schválil. Evropská rada bude většinou pro zachování Evropské unie, i když představitelé států budou doma mluvit tak, jak to chtějí občané slyšet. Co z toho vyplývá? Evropská unie nic užitečného nepředvedla, tedy ještě zesílily hlasy Zelených, socialistů, lidovců a Sjednocené levice za zvýšení odvodů do „společného“ fondu EU.

Naši vůdcové, ať už jsme je volili, nebo ne, nás spolehlivě provedou od jednoho čtvrtletí do druhého. Spolehlivě se vyhnou nástrahám reálných problémů, protože se obávají selhání. Hlavně nebudou překážet hlubokému státu a dále budou privatizovat zisky a socializovat ztráty. Na svém Facebooku jsem napsal, že akcionáři BMW si rozdělí dividendy ve výši 1,64 mld. eur, ale současně budou čerpat státní podporu na záchranu ekonomiky v důsledku COVID-19. Kdo tedy vládne? Kdo je stále více poražený? Je to náhoda, že se vůbec nemluví o budoucnosti? Podívejte se na většinu vládnoucích politiků. To jsou ti, kteří vždy uměli na správných místech souhlasit. A vy se mě ptáte, jakým směrem budeme vedeni? Ano, i v Evropě se vyskytují i skuteční vůdcové, ale jsou terčem útoků.

Proslýchá se, že EU přes Evropskou centrální banku (ECB) připravuje ve velkém tištění nekrytých miliard eur, které bude přidělovat za politické ústupky členským zemím. Čeho se ty ústupky mohou týkat? Dalšího přijímání migrantů či posílení úlohy Bruselu, tedy centralizace EU? S čím ještě EU přijde?

Ani v Evropské unii nelze rozdělovat prostředky z panovnické libovůle. Je nutné nastavit obecná kritéria. Ta samozřejmě mohou být nastavena tak, že se nám mohou právem nelíbit. Tlak na přijímání migrantů nepoleví, ale nesmí polevit ani odpor našich představitelů. Členské státy jsou oslabeny, ale EU ještě víc. Budeme přijímat imigranty takové a v takovém množství, které odpovídá našemu zájmu, tedy pracovité a přizpůsobivé, a pokud nestlačují cenu práce? Imigranti u nás tvoří přes 6 %, a to není málo. Nikdo nás nedonutí ustupovat tlaku, pokud opravdu nechceme. Tlak na centralizaci v EU nepoleví, Unie je už tak postavena. Prosazovaná pravidla nás většinou poškozují, obvykle jde o omezující normy pro nás nevýhodné. Nabídka pomoci je lákadlo pro korupčníky a riziko pro postavení dlužníka. Běžně dostupné články o Marshallově plánu jsou jednostranné a vynechávají zmínku o politických ústupcích a možnosti USA realizovat nadvýrobu, která je ohrožovala krizí.

Vede se neustálá „pomníková válka“ (Koněv, vlasovci, přejmenování náměstí). Jde skutečně o věc, která si udrží pozornost lidí dlouhodobě? Neuzavřel koronavirus jednu dějinnou kapitolu? Není už svět včerejška třicetileté období po pádu komunismu, druhá světová válka světem předvčerejška a první republika „archeologie“?

Když idioti realizují své plány, využívají svého práva se znemožnit. Kromě napáchaných škod tak pomáhají odstranit sami sebe. A to je pozitivum. K odstranění sochy maršála Koněva se kromě Pekarové Adamové, která opět nepřekvapila, nikdo významnější nehlásil.

To je dobrá zpráva. Kapitola by se uzavřela tak jako tak, koronavirus má podíl na urychlení tohoto procesu. Bude velmi zneužit. Půjde o pokus zničit to, co přetrvávalo ze sociální solidarity, a potlačit demokratická práva. Vůle a technické podmínky dávno existují. Světové války nepamatuji. Nepamatuji ani „komunismus“. Jde o termín užívaný americkými sovětology a byl od nich převzat. Pamatuji lidově demokratické zřízení, socialismus, pak reálný socialismus, v němž byl komunismus chimérou podobnou jako v křesťanské věrouce ráj. Konec dějin nenastal a rozhodně se k němu neschyluje.

Historické stereotypy působí nejméně desetiletí po politických změnách. Vědomí se mění velmi pomalu. Nebezpeční jsou ti, kteří nemají ani vlastní zkušenost, ani znalosti historie. Ti jsou přístupní manipulaci, jakou jsou různé pokusy „nově“ vykládat dějiny. To, co se stalo, změnit nelze a většina lidí to ví, což lze vidět právě z reakce na odstranění sochy maršála. Představa, že nám někdo z Bruselu může nějakou deklarací nařídit změnu vnímání – například dějin –, je nesmyslná. Stejně je k nezdaru odsouzen pokus vnutit Polákům, Němcům, Lotyšům, Ukrajincům atd. jiný výklad dějin, než na který jsou zvyklí.

Co se vůbec aktuálně děje na hranicích EU v řecko-tureckém a libyjsko-italském prostoru? Jste znám tím, že na sociálních sítích tuhle problematiku podrobně sledujete… jaká je prognóza?

Podle zpráv řecké vojenské rozvědky, které nedávno citoval server el.gr, Turecko zřejmě připravuje druhý díl letošní migrační krize. Tentokrát námořní. Na pobřeží v maloasijské části Turecka jsou vládou placenými autobusy ve velkém sváženi migranti. Organizace přesunu desítek tisíc migrantů je prakticky stejná jako před měsícem, kdy se 150 tisíc migrantů pokusilo přejít po zemi do EU přes řeckou provincii Evros. Turecké ministerstvo vnitra pro ně z armádních zásob připravuje čluny k invazi na řecké ostrovy. Velice mě znepokojila informace, že do jednoho z přístavů jsou sváženi i migranti, kteří jsou nakaženi COVID-19. Řecké ministerstvo obrany se obává, že by mohli být použiti jako biologická zbraň. Pokud by byli vysláni na řecké ostrovy nebo na pevninu, tak by mohli způsobit rozsáhlé nakažení příslušníků bezpečnostních složek střežících hranice i civilních obyvatel.

Podle nedávné zprávy řeckého serveru pronews.gr civilní řecká rozvědka ve spolupráci s policií odhalila další novinku pro pašování migrantů. V loděnici Ali Aga, která se nachází asi padesát kilometrů od tureckého velkoměsta Izmir na západním pobřeží Turecka, jsou nyní na pašerácké lodě upravovány ropné tankery. Pokusný výsadek uskutečnil první tanker. Plul od přístavu k přístavu v Řecku a Itálii a všude za ním zůstala na pevnině část nákladu Afghánců, Pákistánců a Somálců. Řecké policii se jich podařilo zadržet 193. Při výslechu přiznali, že byli do Řecka dovezeni ve zvláštní vestavěné kajutě ukryté v tankeru.

Vydechnout si v posledních dnech mohl aspoň trochu Kypr. Loni ostrovní republika zažila námořní blokádu tureckým vojenským námořnictvem a krádeže ropy a plynu, které v jejích pobřežních vodách provádějí turecké firmy napojené na armádu. Celý loňský rok se Kypr marně dovolával pomoci od EU, jíž je členem. Když jsme tuto věc v Evropském parlamentu projednávali, navrhoval jsem zavedení ekonomických sankcí proti Turecku. Požadoval jsem okamžité zastavení všech plateb z rozpočtu EU Turecku, a to včetně migračního výpalného. Prosazoval jsem zavedení trestných cel na dovoz z Turecka a uvalení vízové povinnosti. Nic z toho probruselská většina neschválila. EU na pomoc Kypru neudělala vůbec nic kromě vyjádření „znepokojení“. Kypr se proto letos obrátil se žádostí o pomoc na Rusko. Nyní v pobřežních vodách Kypru probíhají vojenské manévry ruského námořnictva a letectva. Podle dohody mezi oběma zeměmi Rusko provádí ostré střelby v prostoru, kde turecké firmy nelegálně těží ropu a plyn ze dna moře. Turecko se stáhlo a další vrtání odložilo. Prý na červen.

Naopak v Libyi se situace velmi vyostřila. Přes zákaz vývozu zbraní do Libye, který vyhlásila Rada bezpečnosti OSN, bylo několik tureckých lodí přichyceno při pokusu provézt do Libye těžké zbraně. Počátkem dubna vyslalo Turecko džihádistům vedeným samozvaným premiérem Faízem Sarrádžem na pomoc konvoj nákladních lodí doprovázených fregatami tureckého námořnictva. Nákladní lodě vezly těžké zbraně a několik tisíc džihádistů, kteří se stáhli ze syrské provincie Idlíb, nyní úspěšně dobývané Syrskou arabskou armádou věrnou prezidentu Asadovi. Spolu s nimi plul i expediční sbor turecké armády, která má džihádisty posílit v boji proti Libyjské národní armádě (LNA) vedené polním maršálem Chalífou Haftarem, jehož do funkce velitele ustanovil poslední zvolený parlament v Tobruku.

Turecký konvoj si v klidu obeplul „blokádu Libye“ prováděnou loděmi plujícími pod vlajkou EU. Mezerou, kterou lodě EU záměrně nehlídají, protože se nachází kolem území, které ovládají Sarrádžovi džihádisté, konvoj připlul k libyjskému pobřeží. Raketovou salvou vypálenou z turecké fregaty na pozice Haftarovy armády prakticky skončilo několikaměsíční příměří sjednané OSN. Po vylodění posil z Turecka a Sýrie se Sarrádžovi džihádisté pokusili prolomit obklíčení Tripolisu, v němž jej drží LNA. Do útoku se zapojily i turecké stíhačky F-16. Útok však moc úspěšný nebyl. Turecko zatím ztratilo v Libyi šest svých stíhaček vyslaných na pomoc džihádistům. Těch bylo v bojích s LAN zabito více než 600. Zatím se v boji lépe daří Haftarovým vojákům, které donedávna podporovalo Rusko. A to se zatím Rusové drží zpět a v rámci OSN vyhlášených sankcí Haftarovi žádné zbraně aktuálně nedodávají.

Co bude dál?

To je těžké předvídat. Téměř jisté je, že Turecko svým sousedům pokoj nedopřeje. Erdogan před třemi lety na setkání paramilitární organizace Šedí vlci vyhlásil plán obnovy Osmanské říše. Má sahat od Vídně po Čínu a od Kavkazu po Saharu. Předloni vypověděl Lausanneskou mírovou dohodu, kterou byly po první světové válce stanoveny hranice Turecka. Vznáší územní nároky na řecké ostrovy od svého pobřeží až ke břehům Itálie. Před dvěma týdny začal provádět část dohody o vojenské pomoci s Albánií, v jejímž rámci je do oblastí u hranic s Řeckem umísťováno 30 tisíc muslimských migrantů. Albánské orgány už nyní šikanují etnické Řeky žijící jako menšina v Albánii. S cílem donutit je k odchodu ze země.

K tomu turecká armáda spolu s najatými džihádisty opakovaně útočí na pozice Kurdů na severu Sýrie a v Kurdistánu, který loni vyhlásil nezávislost na Iráku. Turecká vojenská letadla dost často napadají i místa v Iráku. Jediný ze sousedů, proti němuž momentálně Turecko nepodniká žádné vojenské akce, je Írán, v němž vládne režim ajatolláhů. Od Turecka s Erdoganem v čele lze čekat jenom problémy.

Dokud se ho Evropa nerozhodne „pořádně praštit přes prsty“, budou potíže, které dělá, jen růst. Obávám se ale, že EU se k tomu neodhodlá. EU je pod vlivem nadnárodních korporací, které mají v Turecku továrny, o něž by mohly přijít. Obávám se, že si EU ve svém sousedství pěstuje nového islámského Hitlera. Vedení EU se k němu chová stejně jako před druhou světovou válkou západní velmoci k nacistickému diktátorovi.

Je evidentní, že mnoho lidí v Česku utrpělo velké finanční ztráty, přišli o příjmy, zhroutilo se jim podnikání. Jak byste česká ekonomická opatření srovnal s tím, co navrhly jiné, srovnatelné členské země EU?

Každá země postupovala jinak. Podrobnější informace mám pouze z Rakouska a Německa. U nás je většina zaměstnanců v karanténě doma jen se 60 % mzdy. V Rakousku, které je podobně veliké, to pojali odlišně. Zaměstnanci dostávají plné mzdy. První dva týdny by je bez zásahu vlády platili zaměstnavatelé. Rakouská vláda jim však mzdy refunduje od prvního dne karantény. Podpory ve výši 60 % loni deklarovaných příjmů ke zdanění dostávají i živnostníci. Rakouská vláda jim navíc pomohla tím, že – podle zákona o opatřeních k boji proti nakažlivým chorobám ještě z doby Marie Terezie – zastavila nařízením vlády splatnost nájemného z provozoven živnostníků. To by velmi pomohlo i našim živnostníkům, zejména těm ve velkých městech, kde je nájemné jednou z největších nákladových položek.

V Německu spolková vláda vyplácí zaměstnancům, kteří jsou doma v karanténě, rovněž 60 % mezd. Těm s dětmi navíc vyplácí zvláštní zvýšené přídavky na děti. Německá vláda navíc vydala nařízení, podle něhož je lidem, kteří byli ekonomicky postižení COVID-19 krizí, odložena splatnost nájemného až do konce epidemie. To je velká pomoc, protože v Německu stejně jako u nás je nájemné největší výdajovou položkou rodinných rozpočtů. V Německu i Rakousku byla až do konce karantény odložena splatnost hypoték i úvěrů. Týká se to úvěrů firemních i soukromých osob.

V rámci balíku novel zákonů zvaných Hilfspaket, které německý parlament schválil po vyhlášení karantény, byl zaveden během epidemie zákaz propouštění zaměstnanců a zákaz prohlašování bankrotu firem. Zastaveny jsou také exekuce. Vláda dostala právo k vydání mimořádných dluhopisů za 156 miliard eur a k poskytnutí státních záruk podnikům za 600 miliard eur. Parlament navíc vládu zmocnil i k zestátnění velkých a důležitých firem, pokud by to bylo třeba k jejich záchraně a stabilizaci s pomocí veřejných peněz.

U nás mnoho firem během karantény lidi propustilo, aby jim nemusely platit během doby, než jejich výplaty převezme Česká správa sociálního zabezpečení. Žádný zákaz bankrotů vyhlášen nebyl. Dokonce nebyl přijat ani návrh SPD na dočasné zmražení exekucí. V naší zemi stejně jako v Rakousku vláda rychle přikročila k uzávěře hranic a k vyhlášení karantény. Díky tomu nemáme tolik nakažených COVID-19 a zemřelých jako Itálie nebo Španělsko. Dovolím si upozornit na jeden zásadní rozdíl. Rakouská vláda začala podnikům, živnostníkům a domácnostem pomáhat od druhého dne karantény. Německu trvalo vyhlášení karantény mnohem déle. Zpozdili se asi o deset dnů. Celostátní karanténa byla spolkovou vládou vyhlášena až poté, kdy byla do karantény zavřena kancléřka Angela Merkelová. Jenže pak to „začalo lítat“. Ještě ten den, kdy zavřeli do karantény Merkelovou, vláda schválila návrh Hilfspaketu. Druhý den byl přijat Bundestagem a do tří dnů byl schválen i horní komorou parlamentu. Další den začala opatření platit a k lidem začaly proudit peníze.

U nás z pro mě nepochopitelných důvodů vládě trvalo téměř měsíc, než Parlamentu předložila balíček změn zákonů na podporu ekonomiky v boji s následky pandemie. Mezitím rostly škody, které utrpěly firmy. Nejhůře byli postiženi čeští živnostníci, kterým byla slibována různá pomoc, ale nakonec dostanou jen jednorázově 25 tisíc od státu. Nemají zastavenou splatnost nájmů. Odložení splatnosti úvěrů začne účinkovat až od květnových splátek. Pro firmy i pro občany. V oblasti ekonomiky vláda Andreje Babiše udělala pro lidi postižené krizí strašně málo a strašně pozdě.

Proč je naše vláda ohledně pomoci tak vlažná?

Dovolím si upozornit na důvod, proč tomu tak může být. V našem zákoně o České národní bance je zvláštní ustanovení, které absolutně zakazuje měnové financování vládních výdajů. Takový striktní zákaz mají v zákonech jen bývalé kolonie v Africe nebo Jižní Americe. Rakouská vláda byla schopna lidem i firmám začít pomáhat hned druhý den karantény, protože si mohla od Rakouské národní banky (OeNB) vyžádat okamžitý přísun hotovosti formou odkupu mimořádných státních dluhopisů centrální bankou. Rakouská národní banka je akciová společnost, jejímž vlastníkem je stát. Podle zákona ji nelze ani částečně prodat. Akcionářská práva vykonává spolkové ministerstvo financí. A rakouský ministr Gernot Blümel nařídil OeNB hned při vyhlášení nouzového stavu odkup státních dluhopisů za 40 miliard eur. Jde tedy o maximum, které v nouzi jako měnové financování povoluje rakouský zákon o centrální bance. Ministr sice podle novely, která byla schválena kvůli vstupu Rakouska do EU, nemůže odvolat guvernéra centrální banky, ten je však povinen spolupracovat s vládou. Při tvorbě měnové politiky OeNB musí postupovat tak, aby měnová politika podporovala nejen cenovou stabilitu, ale i zaměstnanost a hospodářský růst. Guvernéra OeNB Roberta Holzmanna ani nenapadlo, že by vládní pokyn neuposlechl. Dva dny předtím sice mluvil o tom, že krize vyčistí hospodářství, protože zaniknou slabší firmy.

Od příkazu z ministerstva financí však vzorně spolupracoval. Peníze vládě ihned uvolnil a vzápětí rozjel celoevropskou iniciativu. Obvolal všechny ostatní guvernéry centrálních bank členských zemí eurozóny s návrhem na vyhlášení velkého odkupu státních dluhopisů zemí platících eurem Evropskou centrální bankou (ECB). Prezidentka ECB Christine Lagardeová byla počátkem koronakrize proti pomoci členským zemím. Dokonce verbálně podrážela nohy vládě Itálie, která je COVID-19 nejhůře postižena, svými prohlášeními, že nemá mandát držet Itálii v eurozóně, což Italům zdražovalo úroky z dluhopisů prodávaných volně na kapitálových trzích.

Po videokonferenci rady guvernérů ECB se situace zásadně změnila. Rakouská iniciativa byla schválena drtivou většinou. Proti bylo pouze Německo. Rada guvernérů tak přikázala prezidentce provést odkup vládních dluhopisů zemí eurozóny za 750 miliard eur. Rakouská iniciativa zachránila od rychlého finančního kolapsu nejen Itálii a Španělsko, ale i Řecko a další země. Jen díky této rychlé akci si země eurozóny mohou dovolit ten luxus diskutovat řadu týdnů o tom, jakou formou vydají další dluhopisy, které půjdou k prodeji na kapitálové trhy. Mohou zvážit, jestli tak učiní každá země zvlášť, což by pro nejhůře postižené znamenalo vyšší cenu peněz ve formě vyššího úroku placeného bankám a investičním fondům.

Na stole mají ještě eventualitu vydat společný dluhopis eurozóny zvaný eurobond se stejným úrokem pro všechny. O jeho vydání požádalo devět zemí, kromě COVID-19 těžce postiženích států jako Itálie a Španělsko i Francie, Belgie a Lucembursko. Návrh zatím blokují Němci a Nizozemci, kteří by zřejmě dosáhli na menší úrok než při vydání eurobondů. To je jen tak na okraj ukázka oné slavné evropské solidarity v praxi.

Před časem jsem navrhoval, aby vláda ve stavu legislativní nouze požádala parlament o změnu zákona o ČNB, která by naší centrální bance umožnila v nouzi, jako jsou povodně nebo pandemie, provádět odkup státních dluhopisů k posílení finančních zdrojů státního rozpočtu. V ČNB leží od dob intervencí proti koruně 2,5 bilionu korun v eurech a dolarech, které by bylo možné ihned použít na pomoc ekonomice. Premiér Andrej Babiš krátce poté v tisku mluvil o tom, že vláda tento návrh předloží. Nakonec to neudělala. Ani to nenavrhla. Novela zákona o ČNB, která byla schválena, obsahuje pouze změnu, podle níž může ČNB pumpovat peníze nejen do bank jako doposud, ale i do pojišťoven a penzijních a investičních fondů. To ale ekonomice nijak nepomůže. Potřebujeme peníze dostat rychle k lidem a do firem. Jinak po pandemii přijde těžká ekonomická krize.

Vláda se však vzdala možnosti zavedení měnového financování v nouzovém stavu, kterou disponují kromě Británie všechny západní země. Proto má k dispozici méně peněz. A zřejmě proto jsou její opatření ve srovnání se západními zeměmi jen polovičatá. Ptal jsem se ženy, která se živila sháněním sponzorských darů, proč si pořídila reprezentativní luxusní auto neodpovídající jejím příjmům. Odpověď zněla: „Protože když jsi chudej, tak ti nikdo nic nedá.“

Které země a regiony jsou ve světě na vzestupu a které upadají a proč?

Dovedu odpovědět jen obecně. Jde o otázku kritérií. Asi bych nezvolil hrubý domácí produkt nebo příjem na hlavu. Dal bych spíše přednost bezpečnosti, příležitosti k uplatnění vůbec a tvořivé iniciativy především, rovnosti příležitostí, možnosti společenského vzestupu bez ohledu na původ, skutečně kvalitnímu vzdělání pro každého. To neznamená pro všechny stejné, ale nejvyšší, jakého je jednotlivec schopen. Kladu důraz na dostupnost kvalitní zdravotní a sociální péče.

Osobně mi víc imponují země, které se těmto ideálům přibližují, než ty, které jsou jim relativně blíže, ale vzdalují se od nich. Na vzestupu se podílí dobré politické vedení, které uvolňuje příležitosti a odstraňuje překážky, stagnace nebo pokles mají příčinu v podléhání tupé ideologii a nedostatku racionálního a humánního přístupu k vlastní komunitě.

Srovnejte prosím výrok místostarosty Prahy 6 Laciny se slovy poslankyně Maříkové...

Víte, my psychiatři si pečlivě všímáme chování a vyjadřování lidí a bezděčně hodnotíme, jak daleko jsou od normy. Jsme ovšem velmi tolerantní, abychom si nepřidělávali práci.

Místostarosta Prahy 6 Jan Lacina ze „Starostů a nezávislých“ před Velikonocemi napsal, že voliči hnutí ANO by měli být promořeni koronavirem. Tak dobře, tím nám na sebe dost prozradil. Kdybychom to vzali doslova, soudí, že by měli získat imunitu, ale asi to v nadsázce mínil tak, že by částečně měli i pomřít. Jako výrok politika a nikoli štamgasta v putyce je to dost pitomé, ale mnohem více mi vadí odstranění Koněvovy sochy, pro které pan místostarosta hlasoval.

Předseda Starostů Vít Rakušan výrok o promořování žehlil, k pomníku maršála, pokud vím, se nepostavil nijak. Tak jsme se o obou zase něco dozvěděli. Myslím, že pan místostarosta Lacina i se starostou Kolářem z Prahy 6 neměli dostat příležitost poškozovat mezinárodní vztahy. Pokládám je za škůdce.

Paní poslankyně Karla Maříková se vyjádřila v tom smyslu, že dovoz nepůvodních invazivních druhů rostlin a živočichů je zakázán, ale invazivních imigrantů nikoli, míníte-li tento výrok. K tomu jsem se vyjádřil ve svém článku. Její slova jsem označil jako racionální úvahu. Nemyslím, že by se lidé vymykali přírodním zákonům. Pokud jsou tedy „invazivní“, je třeba je pokládat za škodlivé. Jestli si někdo myslí, že invazivní imigranti jsou společensky prospěšní, má prostě jiný názor a já s ním nesouhlasím. Invazivní druhy mají zůstat tam, odkud pocházejí, a invazivní imigranti nemají být imigranty, ale pokud jsou tady nebezpeční, ať si s nimi poradí v jejich vlasti. Poslankyně Karla Maříková přece nenavrhuje jejich umoření.

Zdroj: parlamentnilisty.cz