Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Myslíte, že skutečně může dojít k ozbrojenému střetu mezi Ruskem a některou ze západních zemí?

Je zřejmé, že se situace ve světě, bohužel, stává stále více napjatou a méně předvídatelnou. Opakovaně upozorňujeme, že tento stav věcí je především důsledkem neustálých jednostranných akcí USA a některých západních zemí, které jsou pod jejich vlivem. Mluvíme o malé skupině zemí, které nepředstavují významný podíl lidstva, nicméně usilují o zachování středověké dominance ve světových záležitostech, které brání objektivnímu procesu vytvoření multipolárního systému mezinárodních vztahů.

Vyostřují konfrontaci a vytvářejí atmosféru nedůvěry a strategické nejistoty, čímž umrtvují možný dialog. Vytvářejí situace, kdy se cena lži nebo chyby může stát globální.

Rusko by se rádo spoléhalo na vítězství zdravého rozumu „druhé strany“. Koneckonců i přes všechny rozdílné postoje neseme společnou odpovědnost za prosperitu a budoucnost celého lidstva, za efektivní řešení klíčových problémů naší doby.

Tento „zdravý rozum“ však znamená schopnost vůdců kolektivního Západu jednat zodpovědně a předvídatelně, přísně dodržovat mezinárodní právo a počítat s Chartou OSN. Jenže o jejich schopnostech konat v tomto duchu jsme stále více nuceni pochybovat.

Kterého západního politika Rusko považuje za nejhoršího pro jednání?

Ruská diplomacie nehodnotí to, co se děje na mezinárodní scéně, v takových kategoriích. Celá filozofie naší zahraniční politiky odmítá takovou podobu dvoustranných vztahů, které jsou založeny na vzájemném odmítání.

Jsme připraveni na pečlivou práci se všemi v zájmu posílení mezinárodní a regionální bezpečnosti, stability a prosazování pozitivní dvoustranné agendy.

Je jasné, že jednání s některými kolegy není snadné. Obzvláště obtížně probíhá s těmi, kteří popírají nadřazenost mezinárodního práva a spoléhají se na vydírání, hrozby a provokace. Tento problém se v mezistátních vztazích rozšířil a prostor pro konstruktivní interakce se zužuje.

Mezinárodní vztahy představují „obousměrnou ulici“. „Hrát na jednu bránu“ s Ruskem je neproporcionální. Doufáme, že dříve nebo později si to uvědomí. A to především v USA.

Můžete něco říci k případům zneužití chemických zbraní v syrské Dúmě a anglickém Salisbury?

Pokud jde o útok v Dúmě 7. dubna, tak k tomu prostě nedošlo. Proběhla jen další špinavá provokace, kterou uspořádali ti, kdo nechtějí, aby se situace v Sýrii stabilizovala.

Nikoho nenutíme, aby nám věřil. Proto od začátku otevřeně obhajujeme vyšetřování toho, co se stalo, odborníky z Organizace pro zákaz chemických zbraní. Mohli by se k němu připojit také národní odborníci ze Spojených států a Francie.

Když však byla skupina OPCW již v Bejrútu a byla připravena odejet do Damašku a poté do Dúmy, došlo k agresivnímu jednání proti Sýrii – svrchovanému státu, členu OSN.

Nemůžeme přijmout logiku těch, kteří vydávají potrestání za nejlepší důkaz viny. To je nesmysl. Absurdní jsou i následná obvinění, že ruská armáda údajně odložila odchod odborníků, aby mohla toto místo „vyčistit“. Experti vám potvrdí, že není možné zničit stopy chemického útoku ve zničené budově – chemikálie pronikají hluboko do půdy, do stěn budov atd.

Našli jsme svědky této provokace a její nedobrovolné účastníky, konkrétně chlapce Hassana Dijába a další obyvatele Dúmy. Tuto provokaci zinscenovali příslušníci „Bílých přileb“ (údajně nezávislá nezisková humanitární organizace řízená z Londýna, která pracuje na území ovládaném rebely, pozn. překl.). 26. dubna se v sídle OPCW hovořilo o tom, jak o tomto údajném chemickém útoku natočili film.

A případ Skripal?

Ve Velké Británii došlo 4. března k tragickému incidentu se Sergejem a Julií Skripalovou. V Londýně tvrdí, že bylo použito nervově-paralytické látky. Od první chvíle se britská strana – v rozporu s jejími mezinárodními závazky – zdráhá informovat o pomoci poskytnuté obětem, pokrocích ve vyšetřování, neposkytuje nám konzulární přístup, což je nezbytné, pokud jde o ruské občany.

Navíc Londýn pohrdl nejen normami mezinárodního práva, ale také elementární etikou a prostým zdravým rozumem. Bez důkazů a vyčkání na dokončení britského vyšetřování Scotland Yardem, který měl celou záležitost prošetřit, britská vláda obvinila Rusko a zahájila velkou protiruskou politickou a informační kampaň. Naše návrhy na společné vyšetřování, právní požadavky na poskytnutí informací včetně vzorků použité látky, byly ignorovány.

Chování britských úřadů vyvolává mnoho otázek. Informace o činnosti tajné laboratoře umístěné poblíž Salisbury v Porton-Downu jsou zamlčovány. A oběti britské tajné služby skrývají.

Ruská strana je především znepokojena zdravotním stavem a situací Skripalových, které Britové do této provokace zatáhli. Odmítnutí konzulárního přístupu britskými úřady nám poskytuje prostor k domněnkám, že to, co se děje, představuje jejich únos nebo záměrnou izolaci. To je naprosto nepřijatelné.

Londýn tak nahrazuje odbornou práci specialistů v rámci příslušných mezinárodních mechanismů prázdnými prohlášeními a „megafonovou“ diplomací.

Lze říci, že se válka s Ukrajinou stala oním „prvotním hříchem“, z něhož potom vznikly ostatní problémy?

Především bych chtěl upozornit na klíčový bod pro pochopení současné situace: Rusko žádnou válku s Ukrajinou nevede! Válku proti vlastním lidem rozpoutali nacionalisté, kteří přišli k moci v únoru 2014 v důsledku převratu. Probíhá válka mezi Kyjevem a ukrajinskými regiony.

Vnitřní politická krize na Ukrajině byla inspirována zvnějšku skupinou západních států pod vedením Spojených států, kteří považují celý svět za sféru svého vlivu. Hrají si na vyvolenost a dělí národy na „své“ a „cizí“.

Je příznačné, že členské státy EU – Německo, Polsko a Francie, které podepsaly v únoru 2014 dohodu o řešení krize mezi vládou a opozicí, ihned, jakmile byla pošlapána radikály, odmítly své záruky. A NATO, které před revolucí doporučovalo současnému prezidentu Ukrajiny nepoužívat armádu proti demonstrantům, po převratu prudce změnilo tón a začalo volat po užití síly proti protestujícím.

Stabilní řešení situace na Ukrajině je možné pouze prostřednictvím plného a důsledného provádění Minských dohod. Neexistuje žádná alternativa. Měl by být přijat zákon o zvláštním postavení regionů, o místních volbách v Donbasu, o amnestii a ústavní reformě. Tyto aspekty jsou klíčové pro dosažení míru. Kyjev také musí navázal přímý dialog s Doněckem a Luhanskem, aby společně hledali kompromisy a dohodli se na možnostech řešení stávajících problémů.

Ve Washingtonu, Londýně a řadě dalších západních hlavních městech bohužel nevyvodili z ukrajinské tragédie správné závěry. V různých oblastech světa pokračují pochybné geopolitické hry s „nulovým výsledkem“.  

Jasným projevem této destruktivní linie byly raketové útoky na území Syrské arabské republiky, uskutečněné 14. dubna pod naprosto falešnou záminkou. Tento čin agrese vůči svrchovanému státu negativně ovlivnil mezinárodní a regionální stabilitu a hraje do karet teroristům.

Ti, kdo za útoky stojí, by si měli konečně uvědomit, že takové nezodpovědné chování může mít ty nejzávažnější důsledky pro globální bezpečnost. Dnes si hrají s ohněm v různých oblastech světa a snaží se podporovat teroristy, aby je použili v geopolitických hrách – a zítra za to zaplatí u sebe doma. Před hrozbami terorismu se nikdo na „ostrov vyvolených“ neukryje.

Také italské volby ukázaly, že „vítr populismu věje Evropou“. Nemyslíte si, že to přináší Rusku výhody?

Pokud jde o dnešní politické směřování Evropy, týká se tato otázka spíše Evropanů.

Z mého hlediska bych rád poznamenal, že Rusko nezasahujeme do probíhajících interních politických diskusí, nevyjadřuje své preference ohledně výsledků voleb v různých státech Evropské unie. Upřímně si přejeme, aby evropské země úspěšně překonaly stávající problémy. Jsme připraveni komunikovat s kýmkoliv, kdo projeví zájem a má za cíl rozvíjet pragmatický dialog s naší zemí.

Bohužel musíme připustit, že v rámci Evropské unie existuje velmi aktivní a agresivní skupina rusofobních zemí, která brání zlepšení vztahů mezi Ruskem a EU. Místo směřování k progresivnímu rozvoji hraje protiruskou kartu, kterou chce vyřešit vlastní problémy. Taková linie nepřispívá ke zlepšení situace na našem společném kontinentu a brání společnému úsilí účinně řešit společné problémy, s nimiž se potýká jak Rusko, tak EU.

Proč dnes ve světě vznikají neustále nová centra moci – Čína, Turecko, Rusko, Egypt? Nezdá se vám, že se státy stávají stále více autoritářskými?

Jak jsem již řekl, jsme dnes svědky procesu formování multipolárního uspořádání světa. Vznikají a utužují se nová centra ekonomické moci a politického vlivu. Musí se však v budoucnu dosáhnout jejich spolehlivosti a trvanlivosti.

Je v našem společném zájmu, aby jednání všech mezinárodních hráčů nemělo ničivý charakter, nýbrž kreativní, založené nikoliv na síle, ale na mezinárodním právu. Pouze budováním potenciálu s podporou autority OSN je možné účinně vyřešit řadu problémů naší doby. Jinými slovy, multipolárnost by měla usnadnit vznik vzájemně prospěšné spolupráce a plodného partnerství založeného na vzájemných zájmech.

Co se týče Ruska: naše zahraniční politika je zaměřena na podporu pozitivního, sjednocujícího programu s cílem zabránit tomu, aby mezinárodní vztahy směřovaly k chaosu a konfrontaci. Usilujeme o politické a diplomatické řešení mnoha krizí a konfliktů.

Rozpor mezi slovy a činy amerického prezidenta D. Trumpa několikrát ukázal svá úskalí. Jak je to přijímáno v Rusku?

Samozřejmě je špatné, pokud se slova rozcházejí s činy. Bohužel se často setkáváme právě s takovou situací, a to nejen v rusko-amerických vztazích. Někdy se tak děje také u dalších mezinárodních témat, a to když americká prohlášení neodpovídají realitě.

Vezměte si například problematiku Sýrie. I když americké ministerstvo zahraničí a Bílý dům slavnostně přísahají, že je jejich jediným cílem vyhnat teroristy z této země, ve skutečnosti teď Spojené státy aktivně zasahují na východním břehu řeky Eufrat, čímž pracují na kolapsu Sýrie. Toto směřování také podporují někteří spojenci Spojených států.

Zatímco se mnozí ve Washingtonu i nadále věnují primitivní rusofobii, vzájemné řešení důležitých otázek globální agendy se pozastavilo. To negativně ovlivňuje situaci ve světě, kde se nashromáždilo příliš mnoho otázek, které jednoduše nelze vyřešit bez spolupráce mezi Ruskem a Spojenými státy.

Doufám, že zdravý rozum ve washingtonských koridorech moci nakonec zvítězí. Rádi bychom obnovili normální, předvídatelné a přátelské vztahy se Spojenými státy. Ale ne za cenu kšeftování s principy a národními zájmy Ruska.

Co vlastně stojí sankce Rusko a co Evropu? Copak vše z toho, co u nás v Evropě děláme, je chybné, a vše, co děláte vy, správné?

Existují různé odhady ztrát a zveřejňují se různá čísla. Hlavní ztrátu přitom podle mne znamená ztráta důvěry. A obnovit ji nebude nijak snadné.

Jakákoli jednostranná opatření ekonomického tlaku jsou nejen nelegitimní z pohledu mezinárodního práva, ale jak ukazuje praxe, jsou také neúčinná. Americká vláda se sankcemi začala a Brusel je jako nástroj dlouhodobého tlaku na Rusko také přijal. Jenže nic z toho nevedlo ke změně naší zahraniční politiky. Nedonutili nás, abychom se vzdali toho, co považujeme za správné a spravedlivé. Nikdy však – na rozdíl od předáků některých západních zemí – netvrdíme, že máme vždycky pravdu. Z Bruselu, od NATO a EU, slyšíme ujištění o připravenosti k dialogu s Moskvou, ale pouze tehdy, pokud Rusko učiní pokání a přizná se ke všemu, z čeho nás obviňují. My se tak nikdy nechováme: vždy zdůrazňujeme ochotu ke kompromisu, uznáváme legitimní zájmy všech partnerů, kteří zase uznávají zájmy Ruska a chtějí jednat z pozic pragmatismu. 

Ruská ekonomika se sankcím přizpůsobila. Navíc se nám podařilo jejich následky zvrátit v náš prospěch. Bankovní sektor se zlepšuje. Inflace se výrazně snížila. Snižuje se závislost rozpočtu na trhu s ropou. Současně jsme této situace využili k hledání nových cest k hospodářskému růstu, zvyšování vlastní produkce, jakož i rozšíření obchodních a hospodářských vztahů s těmito zeměmi, které jsou otevřeny čestné a vzájemně prospěšné spolupráci. A takový zemí je na světě drtivá většina.

Není žádným tajemstvím, že významná část protiruských sankcí pochází ze zámoří a po Evropě se pak vyžaduje spolupráce v rámci „transatlantické solidarity“. Nakolik však tento postoj odpovídá evropským zájmům? Spojeným státům žádné ztráty nehrozí. Získá Evropa něco z toho, že se dále bude rozvíjet spirála sankcí? Musí přeci vědět, že evropský trh nahradí producenti z jiných regionů světa. Na tuto otázku však mohou odpovědět pouze občané zemí EU.

Rusko se od Evropy neodděluje, neuzavírá se. Myslím si, že čas objektivně pracuje na obnovení vztahů mezi Ruskem a Evropskou unií. Bude to k dobru našich národů a ve jménu stability a rozkvětu evropského kontinentu.

(překlad vlastní, kráceno, upraveno)

Zdroj: mid.ru