Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

K Maově kulturní revoluci v Číně přirovnává současné dění kolem genderu, sexuality, upravování historie a rasismu politický analytik Jaroslav Bašta, bývalý poslanec, disident, signatář Charty 77 a diplomat. Revoluce čínského vůdce tehdy skončila smrtí mnoha lidí a rozsáhlou ztrátou kulturního dědictví – před tím nyní Bašta varuje, stejně jako před naplněním myšlenek spisovatele George Orwella v románu „1984“. „Ve Spojených státech dochází situace do takových absurdností, kdy lidé, kteří nikdy nebyli otrokáři, mají platit odškodné lidem, kteří nikdy nebyli otroci,“ říká Bašta. A stejně jako tehdy to může dopadnout tím, že pokrokáři se nakonec obrátí proti sobě, kvůli tomu, který názor je ten správný.

Nacházíme se v bodě určité milníku? Skončila pro Českou republiku etapa třicetiletého období, které odstartovalo revolucí v roce 1989? V čem očekáváte změny, ve společnosti, ekonomice či politice?

Řekl bych, že změny už nastaly. Některé pozvolna, aniž jsme si toho všimli, jiné přišly poměrně prudce před rokem s nástupem pandemie. A hlavně reakce na pandemii. Kdybych to měl charakterizovat, tak jde o posun trochu zpátky do dob před listopadem 1989. Prostě žijeme v něčem, co občas bývá celkem správně nazýváno jako postdemokracie.

Jednou z osobností, která si za oněch 30 let vybudovala velký úspěch a využila nástupu kapitalismu, byl nedávno zesnulý nejbohatší Čech Petr Kellner. Jak jste vnímal jeho osobnost a práci?

Petr Kellner byl mimořádně zajímavý; přestože měl v rukou vysokou ekonomickou a částečně i politickou moc, držel se v pozadí docela záměrně a dařilo se mu to, což je první rozdíl. Trochu naplňoval myšlenku vládnutí, která někdy bývá označována za kryptokracii, čili za skrytou moc. To je na straně jedné.

Na straně druhé to byl člověk nejenom mimořádně úspěšný, mimořádně pracovitý, ale z mého pohledu si zasloužil obrovský obdiv právě za to, jakým způsobem se snažil vzdělávat mladší generaci, to znamená jeho humanitární projekty, které se vztahovaly ke školství. Snažil se pomáhat mimořádně inteligentním dětem, i dětem, které byly hendikepovány svým sociálním postavením. Myslím, že tohle je jedna z věcí, která za ním zůstane asi jako nejsvětlejší památka.

Co říkáte na jeho slova, že v Evropě mizí úcta k tradicím, k pracovitosti, podnikavosti a i svobodě jako takové. Nechal se rovněž slyšet, že moderní ideologie zabraňují kritickému myšlení. Měl pravdu?

Měl naprostou pravdu, protože když se podíváte, k čemu směřujeme, tak se vracíme hluboko zpátky. Místo pracovitosti, kritického myšlení a diskuse máme ideologii a dokonce bych řekl, že v mnoha ohledech velmi primitivní. Nejlépe je to vidět na uměleckých dílech a kritériích, která jsou k tomu dána. Samozřejmě to přichází k nám ze Spojených států amerických, takže když se podíváte, jaké filmy mají být odměňovány, je tam několik požadavků, z nichž se ani jeden netýká umění jako takového.

Určitě tam musí být někdo, kdo bude mít jinou barvu pleti, jinou sexuální orientaci… já si matně pamatuji na filmy, když jsem byl malý. Pokud měly být úspěšné, musel v nich být třídní boj, musely v něm být nějací proletáři... a teď se nám to vrací zpátky. Jenom je to ještě primitivnější, protože holt žijeme ve vizuální době, takže základní kritérium je barva pleti, což je rasismus. Nikoliv rasismus na ruby, jak bývá snaha říkat, ale čiročirý rasismus. Ve chvíli, kdy o osudu člověk rozhoduje, jak vypadá, s jakou pletí se narodil, nacházíme se někde velmi hluboko ve středověku.

Byla to ve Francii místostarostka Paříže Audrey Pulvarová, která se nechala slyšet, že při diskusi o rasismus by bílí měli jen mlčet a poslouchat…

Ano, když jsem se díval na bourání soch, vzali to z gruntu, začali u Kryštofa Kolumba.

Tato témata se dostávají i do Evropy a do České republiky. Přebíráme tedy témata ze Spojených států amerických?

Tohle začalo a přechází to – hlavně v univerzitním prostředí – do západní Evropy, kde to má tradici. Společné kořeny jsou i u některých levičáků z roku 1968 – to je ten slogan o dlouhém pochodu institucemi a potom, jak je třeba zbourat ten kapitalismus. Což jim jde, ale o tom, čím by ho měli nahradit, moc nemluví. Nejvíce ze všeho to začíná připomínat docela podivný feudalismus, který bude opřený hlavně o rasistické momenty.

Ano, vznikl pojem „cancel culture“ – tedy kultura rušením, kdy jsou jedinci či část společnosti vyčleněni z veřejné debaty. Ale také „call-out culture“, kdy jsou bojkotovány třeba výrobky firmy nebo slavná osobnost pro nějaký krok či názor. Kromě toho se strhávají, jak jste zmínil, umělecká díla například s prvky rasismu, sochy historických osobností pro jejich minulost…

Oni nám budou chtít hlavně předkládat úplně jinou formu minulosti, než jaká byla reálně. Takovou, ze které si nebudeme moci čerpat žádnou naději, žádné dobré, kladné vzory. Pokud jde o evropskou civilizaci, v zásadě nám říkají: Ano, je sice pravda, že evropská civilizace během několika málo století ovládla celý svět a vnutila mu svoji kulturu, své počínání, ale nejedná se o nic, na co byste měli být hrdí. Naopak měli byste se za to hluboce stydět, poklekávat před ostatními, kterým jste ublížili.

Ve Spojených státech, které jsem zmínil, dochází situace do takových absurdností, kdy požadují, aby lidé, kteří nikdy nebyli otrokáři, platili odškodné lidem, kteří nikdy nebyli otroci. Tenhle moment to charakterizuje nejvíce ze všeho.

Taková myšlenka v zásadě vychází z Maovy kulturní revoluce, kdy je zapotřebí se s minulostí a se způsobem života, který je s minulostí spojen, definitivně rozejít. Když si k tomu prostudujete materiály, najdete v nich úplně všechno, co je nyní například v cancel culture – mezigenerační nenávist, netolerance jakéhokoliv jiného názoru, naprosté odvrhnutí způsobů, které byly předtím. Najednou se dozvídáte, že matematika je rasistická, mluvit spisovným jazykem je také výraz rasismu... a nevím, co všechno si ještě v tomto ohledu vymyslí. Fantazie intelektuálů, kteří se potřebují odlišit, dosahuje opravdu kosmických výšin.

A bude to mít další vývoj, protože v Číně chodili a mávali Maovými citáty, což bylo asi 457 vět, o něž se opírali. Oni tohle nemají, oni mají Gretu (náctiletá ekologická aktivistka Greta Thunberg, pozn. red.) a George Floyda (Afroameričan, který zemřel po zásahu policistů, pozn. red.), ale intelektuálně je to asi tolik, kolik jim stačí. Gretě už postavili sochu…

… ano, na univerzitě ve Velké Británii…

… a teď nevím, co si ještě vymyslí, že by mohlo dojít k Maovým citátům? Místo Maových citátů nastane další krok, kdy se aktivisté, kteří tohle provádějí, začnou prát mezi sebou, s tím, kdo zastává ten lepší názor. Na tohle vlastně čínská kulturní revoluce doplatila, protože gardisté se nakonec, když už zlikvidovali inteligenci, zlikvidovali muzea, zlikvidovali galerie a nevím, co všechno, začali prát mezi sebou. Takže to nás čeká také.

Placením peněz od lidí, kteří nikdy nebyli otrokáři, jste asi narazil na Evanston v Chicagu, kde rozdělí černochům miliony dolarů za utrpení jejich předků. Nesouhlasíte tedy s tím, že by vina takzvaného bílého muže za kolonialismus a otrokářství, což mimochodem dělali i černoši...

... a hlavně Arabové v rámci Afriky, kde se zapomíná, že to funguje dodneška ...

… ano, ty otroky přesouvali na Zanzibar, proto získal přezdívku „ostrov otroků“. Tedy – není vina bílého muže něco, co bychom měli generačně nést a řešit to v nynější době? Měla by historie v tomto smyslu zůstat historií?

Já si hlavně myslím, že je naprostý nesmysl zhodnotit historii z těchto hledisek, protože my se máme starat o to, jak má vypadat přítomnost a jak má vypadat budoucnost. Tohle hodnocení historie je prostě Orwell (George, autor románu „1984“, pozn. red.).

Někde jsem četl docela dobrý citát, kdy psali, že Orwell své myšlenky myslel jako varování – ale tihle aktivisté, neomarxisté nebo přesnější termín je možná anticivilizační levice, která tohle prosazuje, je použila jako návod k použití. Ten, kdo ovládá minulost, ovládá také přítomnost a budoucnost, proto je třeba lidi znejistit, vykořenit, aby jim mohli namluvit úplně kde co. Třeba to, že se mají stydět za své předky a barvu pleti.

Domníváte se, že tím dochází k vykořeňování klasických tradic a hodnot? Může to nakonec způsobit problémy, jaké měly už zaniklé civilizace v minulosti?

Ano. Jenom si myslím, že čím více se to bude projevovat v praxi, tím více to lidem dojde, protože není nad nějakou dobře zahranou scénku. Takže byl zápas Slavie ve Skotsku a skotské mužstvo se chovalo velmi nefotbalově, takže málem zmrzačili a zabili našeho brankaře a nevím, co všechno se tam odehrávalo. Ale nakonec zjistíte, že nejhorší, co se mohlo stát, bylo, když jeden náš hráč zašeptal jinému hráči něco do ucha. Tím je všechno smazáno, protože on něco řekl hráči jiné barvy pleti a určitě to bylo rasistické, protože mu to zašeptal. A hráč jiné barvy pleti má automaticky pravdu.

Rozšiřuje se zvyk, kdy je automaticky bráno za pravdivé pouhé obvinění?

To je další věc, která se tu nosí už od doby, co začalo MeToo. Ten kdo někoho obviňuje, má vždy pravdu, a ten co se hájí, se hájit nemůže, protože ho nikdo neposlouchá.

Jak se tato témata přesouvají i k nám, to vidíme například na protestech Black Lives Matter, které začaly v USA a nakonec končí na ulicích v Praze, s tím souvisí i otázka pohlaví, genderu a sexuality. Během sčítání lidu, které probíhá v České republice, se objevila kritika, že lidé nemohou ve formuláři zaškrtnout více než dvě pohlaví. Je to problém? A je to téma, které bychom měli v srdci Evropy ve 21. století řešit?

V tomto ohledu si prostě říkám, že jsme živé bytosti, biologické, a tam je všechno dáno tím, jak se člověk narodil – příroda zná pouze dvě pohlaví. Když si někdo vymyslí gender, tak prosím, ale z jakého důvodu by se mělo respektovat, že si někdo vymyslí 71 různých typů pohlaví, když jsou biologicky pouze dvě? Jak jsem zjistil, když někdo řekne, že biologicky existují jen dvě pohlaví, může být na Západě vyloučen ze školy. Možná, že k nám to dojde také.

Pak nerozumím ještě jedné věci, protože lidé, kteří prosazují tuhle novou agendu, ti pokrokáři, zároveň usilují, aby se do prostředí západní civilizace, což má být reakce na minulost evropské civilizace, dostávali lidé z jiných světadílů, z jiných kultur. Úplně zapomínají na to, že ti, kteří sem přicházejí, tak bez ohledu na to, jací jsou teď, přicházejí z kultury, která je velmi tradiční, maskulinní, patriarchální, prostě přesný opak toho, co oni vyžadují od bílého muže. A to je jeho největší hřích. Jestliže budou úspěšní i v této snaze, bude dobré podívat se do práva šaría, jakým způsobem se podle něj trestají sexuální úchylky.

Zdroj: parlamentnilisty.cz