Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Předseda Mezinárodní redakční rady The World Socialist Web Site David North hovoří se známým novinářem Chrisem Hedgesem.

Hedges, nositel Pulitzerovy ceny a bývalý zahraniční korespondent novin The New York Times, je mj. autorem knih War is a Force That Gives Us Meaning (Válka je síla, která nám dává smysl), The Death of the Liberal Class (Smrt liberální třídy), Empire of Illusion: the End of Literacy and the Triumph of Spectacle (Říše iluzí: Konec vzdělanosti a vítězství divadla), Days of Destruction (Dny destrukce) či Days of Revolt (Dny povstání).

Jak si vysvětlujete tu posedlost Ruskem a celou interpretaci voleb v duchu „Putinových manipulací“?

Je to stejně absurdní jako zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna. Jedná se o absolutně neprokázatelná prohlášení, které se používají k udržení velmi děsivého obvinění – že kritici korporátního kapitalismu a imperialismu jsou zahraničními agenty, kteří pracují pro Rusko.

Celá ta myšlenka, že Rusové ovlivnili výsledky voleb ve prospěch Trumpa, je absurdní. Ve skutečnosti to vše vychází z neprokázaného tvrzení, že Rusové dali WikiLeaks elektronickou korespondenci Podesta. Zveřejnění těchto dopisů mělo údajně přesvědčit desítky nebo stovky tisíc příznivců Clintonové, aby se přidali na Trumpovu stranu. To nedává smysl. Buď to, nebo podle ředitele národního zpravodajství také kvůli televizní stanici Russia Today America, na které jsem vedl talk show, která donutila každého, aby hlasoval pro Zelenou stranu.

Protiruskou hysterii používá jako taktiku vládnoucí elita, zejména Demokratická strana. Chce tím odvrátit pozornost od velmi nepříjemné reality – jejich nepopularita je výsledkem politiky deindustrializace a útoku na práva pracujících a chudých nebělošských vrstev.

Jedná se o důsledek špatných obchodních dohod, jako je NAFTA, které ničí dobře placená pracovní místa spojená v odborech a převádí je do míst, jako je Mexiko, kde neexistují jakékoliv záruky či odškodnění a dělníci dostávají tři dolary za hodinu.

Jedná se také o výsledek výbuchu masového uvězňování v systému, který zahájil Bill Clinton v roce 1994 s přijetím Zákona o zločinnosti: došlo k tří- až čtyřnásobnému nárůstu počtu trestů odnětí svobody.

Dále se jedná o důsledek snížení kvality služeb ve veřejného sektoru, včetně sociálního zabezpečení (které zničil Clinton), ukončení regulace, kolaps infrastruktury, včetně veřejných škol, a faktický daňový bojkot společností.

Celkově se země stala oligarchií. Vzpoura a pokus o nápravu všeho pomocí rebelie v Demokratické straně je zřejmý, pokud vidíme, co z této země udělali.

Policejní síly se změnily na polovojenské organizace, které terorizují okrajové komunity. Lidé jsou v nich zbaveni všech práv a mohou být beztrestně zastřeleni – ve skutečnosti umírají tři lidé každý den. Úřady střílejí a zavírají chudé nebělochy do vězení: uplatňují to jako formu sociální kontroly. A jsou ihned připraveni použít stejnou formu sociální kontroly ve vztahu k jakémukoli jinému segmentu obyvatelstva, který se stane nepokojným.

To Demokratická strana vede celý tento protiruský „hon na čarodějnice“. Nemůže přímo přiznat, že se podílí na zničení našich občanských svobod – připomeňme, že útok Baracka Obamy na občanské svobody byl horší, než ten George W. Bushe – a na zničení naší ekonomiky a našich demokratických institucí.

Politiky, jako jsou Clintonovi, Pelosi a Schumer, přinesla Wall Street. To je důvod, proč se tak zlostně obořili proti Sandersově křídlu v Demokratické straně. Bez peněz Wall Street by neměli politickou moc.

Demokratická strana ve skutečnosti nefunguje jako politická strana. Mluvíme o nekonečné mobilizaci mas a neomezeného PR, všechno za peníze firemních dárců. Obyčejní lidé ve straně nemají žádný skutečný hlas ani ve vedení nebo v politice strany, jak to zjistil Barney Sanders a jeho příznivci. Jedná se pouze o rekvizity ve sterilním politickém divadle.

Tyto stranické elity, pohlcované chamtivostí, krátkozrakostí a hlubokým cynismem, drží politický proces pevně v rukou. Nevzdají se, i kdyby to všechno mělo explodovat.

Pracoval jste léta v The New York Times. Kdy konkrétně?

Od 90. let do roku 2005.

Máte s touto institucí zkušenosti, k jakým změnám podle vás došlo? Zdůrazněme, že tyto noviny vždy kultivovaly volební základnu mezi zajištěnou horní vrstvou střední třídy.

The New York Times (NYT) se záměrně orientuje na 30 milionů zástupců horní střední třídy a bohatých Američanů. Jedná se o národní noviny, pouze 11% čtenářů žije v New Yorku. Je velmi snadné pochopit, pro koho NYT píší, když se podíváme na zvláštní oddíly – „Dům“, „Styl“, „Obchod“, „Cestování“. Publikují například články vysvětlující potíže s udržováním druhého (venkovského) domu v Hamptonu. Noviny mohou publikovat dobrou investigativní žurnalistiku, i když ne často. Zahrnují také zahraniční politiku. Odráží se v ní však myšlení elit. Čtu deník NYT denně, asi abych vyvážil jejich zprávy s vašimi stránkami.

Doufám, že nejen kvůli vybalancování…

Samozřejmě  nejen kvůli vybalancování. NYT byly vždy elitistické, ale během finanční krize se zcela přesunuly k neokonzervativismu a neoliberalismu, a to když byl hlavním redaktorem Abe Rosenthal. Právě on vytvořil zvláštní oddíly sloužící elitě. Zavedl také skutečnou cenzuru, aby tak zavřel ústa kritikům neomezeného kapitalismu a imperialismu, jako jsou Noam Chomsky a Howard Zinn. Vystrnadil z novin takové žurnalisty, jako je Sydney Schanberg, který napadal developery v New Yorku, nebo Raymond Bonner, který udělal reportáž o jatkách v El Mozote v Salvadoru.

Každý týden se scházel na obědě s vydavatelem Williamem F. Buckleyem. Tento obrat do náručí reakčních sil korporátního kapitalismu a k příznivcům amerického imperialismu udělal po nějakou dobu noviny velmi ziskovými. Nakonec do všeho samozřejmě zasáhl vývoj internetu, ztráta reklamy, což představovalo 40% všech příjmů v novinách. To těžce postihlo nejen NYT, nýbrž všechny noviny. Papírové noviny ztratily monopol, který kdysi propojoval prodejce se zákazníky. Papírová vydání se chytila do pasti starého informačního systému, kterému říkají „objektivita“ a „vyváženost“. Tato formulace byla navržena tak, aby uspokojovala bohaté a mocné, a také aby zahalovala pravdu.

Intelektuální autoritu novin, zejména rubriky Book Review a Week in Review, zničil Bill Keller, neokonzervativec, který byl jako pozorovatel stoupencem války v Iráku. Přivedl si osobnosti typu Sama Tanenhause.

V této fázi noviny přešly, a to bez náznaku jiného názoru, do pozice hájící utopickou ideologii neoliberalismu a vůdčí role korporátní moci jako nevyhnutelné formy lidského pokroku. NYT společně s obchodními školami a ekonomickými fakultami na vysokých školách, stejně jako vědci podporující firemní stát prosazovali absurdní myšlenku, že by pro každého z nás bylo nejlepší, kdybychom všechny sféry společnosti podřídili diktátu trhu.

Abyste tomu věřili, potřebujete nějakou opravdu velkou hloupost. Studenti Harvard Business School prováděli případové studie o Enron Corporation a jejích brilantních obchodních modelech. Tedy až do té doby, než se Enron zhroutil a ukázal se jako jeden obrovský podvod. Nakonec se ve skutečnosti nejednalo o nějaké vysoké myšlenky. Jednalo se o obrovskou chamtivost. To vše prosazovali nejvzdělanější lidé mezi námi, jako je Larry Summers. Odhalují se tak lži, že náš pokles nějak souvisí s nedostatečnou úrovní vzdělání. Je způsoben bankrotářskou, amorální elitou a kriminálními finančními institucemi, které jí dodávají prostředky.

Vy jste v novinách ale také působil…

Ano, jako zahraniční zpravodaj. V redakci jsem netrávil příliš mnoho času, ale velmi nervózní atmosféru v novinách jsem cítil. Pravidla na stěny nikdo nepověsil, nicméně každý věděl, že i když nejsou formulována slovně, zní nevyslovené motto deníku: „Hlavně příliš nezraňovat ty, na kterých jsme závislí, a to pokud mluvíme o penězích i přístupu!“ Tomu se můžete bránit jen po jistou dobu. Ale pokud jste seriózní novinář jako Charlie Ledaff nebo Sydney Shanberg, kteří chtěli dát hlas lidem, kteří nemají hlasovací právo, a psát o problémech a řešení rasových a třídních problémů, problému kapitalistického vykořisťování a říši zločinu, velmi rychle se stanete pro vedení problémem a budete „odejiti“.

Pojďme se ještě vrátit k otázce ruských hackerů. Zmínil jste se o možnosti vytvořit syžet založený na absolutně neexistujících faktech, podložený pouze prázdnými obviněními z různých zvláštních služeb. Tyto důkazy mají být považovány za nezpochybitelné. Jak to hodnotíte?

Komerční vysílací stanice, a to včetně CNN a MSNBC, nevysílají žurnalistiku. Pouze zřídka. Jejich korespondenti jsou „hvězdy“ a dvořané pro elitu. Vyčenichávají a posilují dvorní drby. Právě taková jsou všechna obvinění proti Rusku. Opakují jen to, co jim bylo naporučeno opakovat. Žurnalistiku a pravdu obětují kvůli hodnocení a zisku. Tyto kanály kabelové televize jsou jedním z mnoha zdrojů příjmů v korporátní struktuře. Soutěží s jinými zdroji příjmů. Vedoucí CNN Jeff Zucker, který usnadnil vytvoření fiktivního člověka jménem Donald Trump během pořadu „Kandidát“, udělal z celého politického vysílání na CNN reality show. Veškeré nuance, nejasnosti, významy a hloubka jsou společně s ověřitelnými fakty dány na oltář příjemné zábavy. Lži, rasismus, náboženský fanatismus a konspirační teorie jsou platformou, kterou považují za hodnou diskuse. V médiích se pak často objevují lidé, jejichž jedinou předností je jejich nedostatečnost. To nejsou zprávy, nýbrž fraška.

Protiruský syžet v médiích často propagují ti, které lze označit za levičáky…

Proboha, jen mi nic neříkejte o americké levici! Za prvé, v Americe žádní levičáci neexistují. Tedy alespoň ti trochu rozumní, kteří by mohli chápat politické a revoluční teorie, kteří by se zajímali o studium ekonomiky, kteří by chápali, jak funguje systém moci, zejména korporátní a imperiální moci. Levičáci podléhají stejnému kultu osobnosti, který zasáhl i zbytek společnosti. Zaměřují se na Trumpa, jako by on byl hlavním problémem! Trump je produktem, symptomem rozbitého systému a nefunkční demokracie, nikoliv samotná nemoc.

Vážné levicové hnutí bylo v této zemi zničeno. Tato destrukce začala potlačením radikálních hnutí ještě za Woodrowa Wilsona, pak jsme zde ve 20. letech měli „rudé nebezpečí“, kdy došlo k faktickému zničení hnutí práce a radikálního tisku. Pak přišly všechny ty čistky v 50. letech.

Pro jistotu zničili celou liberální třídu: podívejte se, co udělali s Henry Wallacem. Takže „liberálové“ za dob studené války přirovnávali kapitalismus k demokracii a imperialismus za svobodu a občanská práva. Žil jsem ve Švýcarsku a ve Francii. V Evropě dosud existují zbytky aktivního levicového hnutí, které dává Evropanům jistou naději. Ale tady, v USA, musíme začít od nuly.

Pokud se budete držet radikálních a kritických názorů, může vám korporátní stát značně komplikovat možnost vydělávat si na živobytí. Nikde nedostanete trvalé místo jako profesor nebo učitel. Pravděpodobně vás nikdy nenechají přednášet na vysoké škole. Nemůžete vyhrát cenu. Nezískáte granty.

Pokud bude vaši knihu recenzovat NYT, dá ji svému věrnému mandarínovi George Packerovi, aby na ni vylil kýble špíny, tak jako u mé poslední knihy.

Elitní vzdělávací instituce, v nichž jsem učil, například Princeton a Kolumbijská univerzita, kopírují strukturu a úkoly korporací. Chcete-li projít skrze dizertační radu, nemluvě o komisi pro udělení postavení stálého učitele, musíte to rozehrát velmi, velmi obezřetně. Neměli byste zpochybňovat přátelský postoj vůči korporacím, které vládnou v této instituci prostřednictvím darů od firem a diktátů bohatých absolventů. Ve skutečnosti však vězení pláče, když vidí polovinu členů většiny správních rad těchto vzdělávacích institucí!

V 17. století byly v Británii spekulace zločinem. Spekulanty věšeli. A dnes vládnou ekonomice a zemi. Používali zabrané bohatství, aby zničily intelektuální, kulturní a umělecký život v zemi a zničily naši demokracii. Pro takové lidi znám jediné označení: zrádci.

Mnozí z těch, kdo se označují za levičáky, tj. pseudo-levičáky, se spíše starají o zájmy bohaté střední třídy…

To je pravda. Když všichni na koho jen pomyslíte trvali na multikulturalismu ve vedení institucí, ve skutečnosti to znamenalo začlenění pouze několika nebělošských žen a mužů na některých fakultách a v novinách. Zároveň však probíhal nemilosrdný útok proti chudým pracujícím, a to zejména barevným, v chudších oblastech Spojených států. Jen málokdo z multikulturalistů si toho všiml. Jsem pro různorodost, ovšem ne tehdy, kdy to postrádá ekonomickou spravedlnost.

Naposledy se vracím k ruské problematice – jak to dopadne, k čemu nás to dovede? Nakolik vážný je právě probíhající útok na demokratická práva? Říkáme tomu všemu nový mccarthismus. Myslíte, že je tato analogie správná?

Ano, samozřejmě že se jedná o nový mccarthismus. Jenže musíme si přiznat, že naše hlasy nemají prakticky na nic vliv…

S tím nemohu souhlasit.

Dobře, tak tedy téměř neovlivní. A to v tom smyslu, že nejsme slyšet v hlavním proudu. Když přijedu do Kanady, mluvím na CBC v hlavním vysílacím čase. Ve Francii také. Zde ve Spojených státech tomu tak nikdy není. PBS a NPR to nikdy nepovolí. Také jiní zásadní kritici kapitalismu a imperialismu to nebudou mít dovoleno.

Vemme si příklad Sýrie. Jde-li o ní řeč, jedná se o to, zda Sýrii pouze bombardovat nebo bombardovat a poslat také pozemní jednotky. Jako kdyby existovaly jen tyto dvě možnosti! Totéž se týká zdraví. Máme „Obamacare“, výtvor nadace Heritage Foundation a farmaceutických a pojišťovacích společností, nebo vůbec žádnou zdravotní péči? O univerzální zdravotní péči pro všechny se vůbec nediskutuje. Proto jsme někde v zóně marginálů.

To ovšem neznamená, že nejsme nebezpeční. Neoliberalismus a globalizace jsou ideologické zombie. Už jim nikdo nevěří. Skandál byl odhalen. Globální oligarchy nenávidí a nadávají jim. Elita prostě nemá proti naší kritice žádné argumenty. Protože si nás nemohou zcela podřídit. Vzhledem k tomu, že mocenské elity se stále více bojí, budou používat stále více kruté formy kontroly, včetně tupého nástroje cenzury a násilí.

Myslím, že by bylo chybou, abychom se utíkali do pocitu izolace a marginality. Udělám předpověď. Pravděpodobně budete mít více pozvánek, než očekáváte, na rozhovory a do televize. Prožíváme období kolosální politické krize. Budeme stále více pozorovat, jak na politické jeviště vstoupí nová silná politická síla – dělníci.

Právě proto jsme jejich cílem. Bankrot dominantní ideologie včetně bankrotu americké liberální třídy a americké „levice“ způsobí, že ty, kteří se snaží o intelektuální hloubku a důkladné studium vládnoucích systémů, včetně ekonomie, kultury a politiky, budou chtít umlčet.

(překlad vlastní, kráceno, upraveno)

Originál: The elites „have no credibility left:” An interview with journalist Chris Hedges vyšel 6. října 2017 na wsws.org.

Zdroj: wsws.org