Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jedním z hlavních témat současnosti je bruselský plán na rychlou komplexní přeměnu členských států EU, nazývanou Green Deal, nebo také Zelený úděl. Ten má své zastánce i odpůrce. Ke které skupině se řadíte vy?

Řadím se, samozřejmě, mezi totální odpůrce Zeleného údělu. Jednou věcí je důvod agresivního a ničivého boje s globálním oteplováním a emisemi CO2, druhou věcí je sám plán EU na „ozelenění“ Evropy, evropské ekonomiky a vytvoření uhlíkové neutrality v Evropě a představování ho jako cesty k zefektivnění evropské ekonomiky. Opak je pravda. Těmito tématy se zabývám aktivně – psaním a přednášením – už nejméně 15 let, pasivně, to znamená pouze okrajovými poznámkami, už tři desetiletí. Je to pořád stejná „písnička“, argumenty na obou stranách se nemění. Já viděl „konec světa“ už ve vzniku Římského klubu na přelomu 60. a 70. let.

V souvislosti s unijními plány se často vyskytují termíny energetická soběstačnost a energetická bezpečnost. Jak je důležité, aby si Česká republika obě tyto vlastnosti udržela?

Energetická soběstačnost je ekonomický nesmysl a v realitě nerealizovatelný záměr. V tomto smyslu je entita zvaná stát celkem ekonomicky a energeticky velmi nahodilým a soběstačným být nemůže. Řadu produktů, včetně energetických, musí dovážet. Kvůli tomu máme zahraniční obchod. Energetická bezpečnost je naopak smysluplný pojem. Není možné dovážet všechno a být plně závislým na dovozu v jakékoli zásadní věci – od potravin po energii. Pro naše bezpečí je třeba racionálním způsobem využívat naše domácí zdroje a našich zdrojů se ve jménu velmi sporných ideologií nevzdávat.

Česko má vlastní dostupné zásoby uhlí do roku 2050. Je nutné, ve světle toho, že Čína a Indie zatím stále budují další a další uhelné zdroje, aby Česko skončilo s uhlím dřív, než v roce 2038, který navrhuje Uhelná komise? Dává to smysl z bezpečnostního hlediska?

Nevím, zda máme říci, že máme dostupné zásoby uhlí do roku 2050. Známe úroveň techniky a technologií v roce 2050? Dostupnost je přeci dána jen a jen rentabilitou těžby, ale ta závisí na úrovni technického pokroku v roce 2050, nikoli dnes.

Rozhodování o těžbě uhlí je rozhodováním ekonomickým. A mělo by být rozhodováním naším. Co budou dělat některé země západní Evropy na straně jedné a Čína a Indie na straně druhé, je pro nás zcela nedůležité. Dávat si cíle typu ukončit těžbu uhlí v roce 2038 je nesmyslnou, sebevražednou politikou. Žádný rozumný stát by ji neměl činit. Samozřejmě to předpokládá, že je tento stát suverénem v svém rozhodování, což Česká republika v rámci dnešní EU není. Přesto si řada členských států EU ve věcech energie dělá svou politiku a na EU se moc neohlíží.

Pokud by se měly splnit požadavky Bruselu na rychlé odstavení uhlí z evropských energetik, je jedinou rychle dostupnou náhradou zemní plyn. Ten mají evropské státy především z Ruska. Bráno pouze strategicky, je bezpečné orientovat se v dodávkách životně důležité suroviny jen na jednoho dodavatele?

Nepřijímám požadavek EU na rychlé zbavení se uhlí jako energetického zdroje, a proto nemyslím, že je nutné hledat náhradu za každou cenu. Stejně jako je nesmyslem vázat se na jeden energetický zdroj, je nesmyslem vázat se na jednoho dodavatele. Jako předseda vlády z počátku 90. let vím, že jsme za klíčové považovali zbavit se závislosti na dovozech ropy z Ruska a vytvořili jsme náhradní ropovod, stejně tak musíme jednat i ohledně ruského plynu. Vzpomíná ještě někdo na ropovod Ingolstadt? To platí bez jakékoli démonizace Ruska, kterou u nás provádějí někteří nezodpovědní politici a novináři.

S plynem jsou spojeny prakticky stejné emise oxidu uhličitého jako s uhlím. (Asi polovina emisí z plynu vzniká při těžbě a transportu.) Dává vám z pohledu emisí nějaký smysl vnucovaný přechod z uhlí na plyn?

Nechci se pouštět do detailního srovnávání emisí CO2 z uhlí a zemního plynu, ani porovnávat emise z těžby a transportu vůči emisím z používání toho či onoho emisního zdroje. Tady asi jistý rozdíl mezi plynem a uhlím existuje. Ale neměly by mezi sebou bojovat uhelná a plynová lobby, protože bude-li tento boj nesmiřitelný, vyhraje třetí – Zelení a Piráti. A Gréta Thunbergová. A my všichni prohrajeme.

Dovozní závislost hrozí členským státům EU i v oblasti obnovitelných zdrojů. Valná většina fotovoltaických panelů pochází z Asie, především z Číny a větrné elektrárny jsou z většiny také z dovozu a opět často z Číny. Je tohle z bezpečnostního hlediska dobrý trend?

Dovozní závislost Evropy kvůli iracionální politice je nesmírně vysoká ve všech oborech, nejenom u fotovoltaických panelů. Evropa zapomíná, že je třeba vyrábět, nejenom spotřebovávat, jakkoli je to líbivé, progresivní a politicky korektní. Nějakou dobu se Evropa uživí jako skanzen, turisté sem ještě jistou dobu budou jezdit, ale průmyslovou výrobu to nenahradí. Iluze o vědomostní ekonomice jsou záměrně šířenou hloupostí, bohužel i u té nejmladší generace ve školách.

Jak by podle vás vypadala přeměna energetiky, teplárenství a individuálního vytápění domácností, automobilismu, průmyslu, aby byla odpovědná k lidem i k ekonomice a byla současně bezpečná energeticky i strategicky? Již nyní Brusel připouští, že do energetické chudoby spadne přes čtvrtinu (120 milionů) lidí v EU. V její východní – chudší – části to však s vysokou pravděpodobností bude víc, než ona čtvrtina…

Žádná přeměna energetiky a dalších vámi zmiňovaných oborů ekonomiky není nezbytná. Zejména není nezbytná přeměna s velkým P. Energetika prochází permanentní přeměnou, ale je to přeměna evoluční, trhem vyvolávaná, nikoli státem organizovaná. Komunismus ukázal, že státem organizovaná ekonomika je nesmysl. Nechme energetiku žít, reagovat na poptávku na trhu a plně vstřebávat neorganizovaný technický pokrok.

Energetika v roce 2021 je jiná, než v roce 1921, ale nikoli díky státnímu plánování, ani díky evropským dotacím. Bude-li se do toho plést stát, což dnes znamená Brusel, vznikne vámi zmiňovaná „energetická chudoba“. Bude ale chudobou ve všeobecném slova smyslu, nejen v energetice. Budeme skutečně chudší, na což si lidstvo, zejména jeho západní část, v posledním století už odvyklo. Ano, budeme chudší.

Jak dalece by mělo Česko v případě potřeby odporovat v otázkách Green Dealu a s ním spojených zákazů a změn života Bruselu a Unii? Může vývoj v této oblasti dojít do fáze, kdy jedinou odpovědnou a bezpečnou cestou bude vystoupení z EU?

Odpor v otázkách Green Dealu a dalších podobných věcí je povinností nás všech, v neposlední řadě naší, na svůj vstup na scénu se připravující vlády. Nevím, jestli to ví, ale mám strach, že nikoli. S vystoupením z EU, které v dohlédnutelné době není realistické, to nemá bezprostředně nic společného.

Zdroj: iUhlí.cz