Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ve svém domě v Severní Karolíně zemřel ve věku 99 let slavný kazatel a veřejný činitel Billy Graham. Byl jedním z těch lidí, po jejichž smrti je zvykem říkat, že „odešla celá epocha“. Byla to velká doba té Ameriky, která vyvolávala úctu a sympatie. Graham však zažil také její úpadek, i nadále nicméně bojoval za svůj národ.

Billy Graham se narodil v rodině farmářů čtyři dny před koncem první světové války a vyrůstal během Velké hospodářské krize, která ho naučila tvrdé práci. Ve věku 21 let byl vysvěcen na baptistického kazatele a o čtyři roky později se oženil s Ruth Bellovou, s nímž žil až do roku 2007 – dokud je nerozdělila její smrt. Měli společně pět dětí, z nichž nejslavnějším se stal náboženský a politický aktivista Franklin Graham.

Od roku 1947 začíná Billy Graham organizovat každoroční „kazatelské výpravy“ (crusade), jejichž tradice se datuje do doby Divokého Západu. Tehdy byly malé skupiny prvních osadníků rozptýleny po rozsáhlých prostorách a život byl obtížný a často netrval dlouho. V té době se objevil zvláštní typ protestantského kazatele, který cestoval a navštěvoval roztroušené věřící na horách i v prériích. Pastor chápal, že ho možná někteří jeho posluchači za svého života už ani neuvidí. Proto jeho kázání obsahovalo stručnou a jasnou výpověď křesťanského dogmatu a končilo voláním k osobnímu rozhodnutí uvěřit Ježíši Kristu jako Pánu a podřídit se mu jako Spasiteli.

Zvláště pak zdůrazňoval důležitost okamžité volby – ten, kdo uvěří a veřejně to prohlásí, půjde do nebe, ten, kdo tuto příležitost nevyužije, zahyne navždy.

Časem tento typ kázání nezmizel, pouze se proměnil – potulný kazatel přišel do města, shromáždil lidi na stadionu, v obrovském stanu nebo na jiném vhodném místě a oslovil je proslovem, jehož obsah formuloval sám Billy Graham:

„Mám jen jedno poselství: Ježíš Kristus přišel mezi nás, zemřel na kříži, vstal z mrtvých a volá nás, abychom činili pokání z našich hříchů a přijali jej jako Pána a Spasitele. Pokud tak učiníme, budou nám odpuštěny všechny naše hříchy“.

„Crusade“ znamená doslova „křížová výprava“, jenže takový překlad nás může zmýlit.  

Jedná se o cestu kazatele a jeho asistentů do řady měst za účelem kázání evangelia.

Billy Graham získal slávu v roce 1949 díky vystoupení v Los Angeles a o osm let později, po kázání v New Yorku, se stal jednou z nejvýznamnějších náboženských osobností ve Spojených státech.

V hluboce náboženské (obzvláště tehdy) americké společnosti se kazatel, který se snažil lidi obrátit na pokání a k víře, těšil nejhlubší úctě – jako člověk, který vede nesmrtelné duše k věčné spáse. Kazatelé se stávali národními celebritami, podobně jako herci nebo hudebníci, ale na rozdíl od nich měli velkou autoritu. Obchodníci považovali za velkou čest podporovat je a politici u nich hledali požehnání – pokud ne kvůli osobnímu přesvědčení, tak určitě kvůli voličům.

Graham byl nejvýraznějším a nejuctívanějším z kazatelů, za což vděčil své horlivosti – během života promlouval přímo více než ke stu milionům lidí, kteří přišli na jeho shromáždění. Stejně důležité bylo, že na rozdíl od některých jiných kazatelů, kteří neodolali pokušení a na vrcholu své popularity upadli do finančních problémů a korupce, Graham žili tak, jak kázal. Mediální lovci skandálů mu nemohli nic vytknout – jednalo se o vskutku rodinně založeného člověka, který byl umírněný v osobních požadavcích, a proto zůstal příkladem křesťanského chování.

Graham se rozhodně stavěl proti rasové diskriminaci a aktivně podporoval slavného bojovníka za občanská práva černochů Martina Luthera Kinga. V roce 1953 varoval bílé publikum: „Byli jsme arogantní a mysleli jsme si, že jsme lepší než jakákoli jiná rasa, jiné národy. Dámy a pánové, kvůli naší hrdosti se dostaneme do pekla.“

Během šesti desetiletí své činnosti získal tak velký vliv, že byl označován za „nejvýznamnější náboženskou postavou dvacátého století“. Přátelil se a kázal prezidentům, milovali ho a ctili lidé po celém světě.

V posledních desetiletích svého života zastal postupnou duchovní zkázu té Ameriky, kterou představoval a pomáhal ji stvořit. Viděl, jak se vládnoucí elity postupně vzdalují úctě k náboženství, které tvořilo základ amerického veřejného života. Viděl propagování zvráceností na státní úrovni a stíhání křesťanů na základě obvinění z „diskriminace“. To vše ho donutilo k tomu, aby v „Dopise národu“ z roku 2012 hořce poznamenal: „Pokud Bůh Ameriku nepotrestá, bude se muset omluvit Sodomě a Gomoře“.

Zatímco se mnoho protestantských komunit odklonilo v honbě za módou od biblických morálních zásad, byl Billy Graham vždy věrný svému přesvědčení – v roce 2012 kázal tutéž Dobrou zprávu jako v roce 1949.

B. Graham pro nás zůstane symbolem pracovité, poctivé a zbožné Ameriky, která navzdory všem politickým tlakům vyvolává naše upřímné a hluboké sympatie.

(překlad vlastní)

Originál: Сергей Худиев - Американцы потеряли совесть нации vyšel 22. února na vz.ru.

Zdroj: vz.ru