Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Podle ukrajinských médií se v Bančenském klášteře (Černovická eparchie) chystá „alternativní“ „všepravoslavný sněm“, který plánuje vyhlásit klatbu nad ekumenickým patriarchou Bartolomějem. Na sněmu se má sejít „mezinárodní koalice proti ekumenismu a globalizaci“, tedy lidé, kteří nešetří závažnými obviněními na adresu pravoslavné hierarchie. Nabízí se řada otázek, především – jedná se skutečně o „koalici“, která se staví proti globálním protikřesťanským silám, nebo jim naopak pomáhá?

Stává se, že lidé, kteří o sobě prohlašují, že jsou proti jakýmkoliv silám, se stávají jejich slouhy. Nikoliv proto, že by to sami chtěli, to ne. Jde o to, že síly, o něž se jedná, jsou dostatečně chytré a zkušené na to, aby využily přílišné horlivce ke svým cílům.

V traktátu čínského středověkého vojevůdce Sun-c’ „Umění války“ se podrobně píše o tom, jak protivníka zmást, aby se dopouštěl kroků, které poškozují jeho samotného. Od té doby dosáhlo umění využít lidi proti nim samým velké dokonalosti. Jeden nedávný a ještě aktuální případ představuje kyjevský Majdan, na němž sice lidé vystupovali proti oligarchům, ve skutečnosti ale jen posílili jejich možnosti ovládat zemi. Horliví patrioti, naplněni tím nejsilnějším duchem nezávislosti, přenechali zemi k řízení vnějším silám, horliví křesťané s biblemi v rukou vyšlapali cestičku gay průvodům.  

Jedno z ponaučení z Majdanu hlásá: lidé mohou mít jakékoliv názory. To nemá žádný význam. Ideologicky nemají přeci senátor McCain a „Pravý sektor“ nic společného. Stejně jako nemá McCain nic ideologicky společného s jemu podřízenými islamisty na Blízkém východě. Globalisté, nacionalisté nebo islamisté vyjadřují absolutně nekompatibilní přesvědčení – jenže to nikdy nebránilo tomu, aby ti první využili pro své cíle ty druhé a třetí.

Globalisté obecně mohou využít lidí s různými názory, a to i ty nejsveřepější pravoslavné fundamentalisty a horlivce. Globalisté efektivně využívají pro své cíle osoby, které demonstrativně nenávidí globalisty…

Pro globalistickou politickou elitu nemají názory lidí, které využívá pro své cíle, vůbec žádnou cenu. Náboženství nebo ideologie hrají pouze instrumentální roli. To ovšem není nic nového. V politické (a vojenské) činnosti se rozlišují minimálně dvě úrovně. Jedna je otevřená, propagandistická. Propaganda je určena pro běžné lidi a má lidi vybízet k tomu, aby se chovali, jak si objednavatelé přejí. Propaganda odkazuje k hodnotám, často k těm odvěkým. K takovým, za něž jsou lidé ochotni dosahovat heroických výsledků, umírat pro ně a zabíjet. Sami objednavatelé samozřejmě této propagandě ani vteřinu nevěří. Objednavatelé se řídí svými zájmy. Jsou klidní, konají bez patosu, racionálně, řeší své úkoly. Mohou samozřejmě pronášet patetické řeči, jenže vždy se jedná o součást velmi chladné strategie k dosažení svých cílů.

Podvod a manipulace se považují za přijatelné v politice, ale především během války. Nejedná se o anomálii, nýbrž o normu v tomto padlém světě. Umění války – a šířeji chápáno umění konfrontace – která v sobě může zahrnovat přímé vojenské akce, ale nemusí – to je umění podvodu. Politici a jejich armádní velitelé, na nichž závisí život a smrt mnoha spoluobčanů, podřízených a spojenců, stejně jako budoucnost jejich zemí, se bez zaváhání uchylují k činům, které by v jiném kontextu byly považovány za zcela nemorální.

V knize „Umění války“, o níž se přednáší na všech vojenských akademiích po celém světě, se říká: protože jsou válečné operace nesmírně nákladné a likvidační, je příklon ke zjevnému podvodu nejen vhodný, nýbrž také nezbytný. Sun-c’ například mluví o „mrtvých špionech“, tedy o lidech, jimž byly předány, jak oni věří, tajné zprávy, které se mají dostat do rukou nepřítele, aby je během mučení vyzradili. Ani nepřítel, ani „mrtví špioni“ nesmí vědět, že jejich informace představují speciálně vytvořenou dezinformaci, jež má vyprovokovat nepřítele k hloupým a fatálním krokům. Kdybychom se například pokusili zeptat Sun-c’e není-li příšerné podvést své přátele a nechat je mučit, nejspíše by odpověděl, že takto zachraňuje daleko větší množství svých vojáků od jisté smrti.

Podvádění (protivníka, vlastních podřízených, spojenců, třetích osob), to je obvyklá součást strategie. Její běžnou součástí jsou také provokace, které mají přinutit konkrétní osoby, aby dělali něco, co jim škodí – a to v zájmu provokátorů.

Pokud se něco od dob Sun’ce změnilo, tak je to posun k daleko propracovanější technologii provokace a podvodu. Nalézt v nepřátelském táboře osoby, které je možno využít, patří k důležité (podle Sun’ce nejdůležitější) části souboje. Tyto jedince je možné ovlivnit různě: někdo nutně potřebuje peníze, někdo je proutník, jiný se zase velmi hněvá na své nadřízené, že ho urazili nebo nedostatečně ohodnotili, někdo chce touto cestou dosáhnout svých cílů (slíbí mu pomoc), někdo je prostě samolibý a má rád lichotky. Nikdo samozřejmě těmto osobám neříká, že je využívá: většinou se tak děje utajeně.

Skrytě přitom mohou být využiti jak jednotlivci, tak masy lidí.

Typickým příkladem byl Majdan: lidé byli zneužiti k tomu, aby někdo využil cílů, za něž by obvykle nikdo nepovstal, pokud by mu o nich řekli. Někdy se stane, že lidé, když se hluboce zamyslí a zhodnotí situaci, zjistí, že je nezvykle chladně a cynicky využívají. Jenže hloupost, pýcha, vůle masy, touha být se „svými“, neochota uznat své chyby – to vše velmi efektivně ničí kritické myšlení.

Poté, co lidé trpí následky svých nerozumných rozhodnutí, přichází do hry další faktor: podvedení lidé se jen těžce smiřují s tím, že byli podvedeni. Čím více obětí přinesli na oltář podvodu, tím hůř. Útrapy většinou nevedou k tomu, že by si lidé vše uvědomili, nýbrž k tomu, že se ještě sveřepěji drží svého názoru: nechtějí si přiznat, že jejich utrpení a oběti byly zbytečné. Pravidla tohoto mechanismu využívají například totalitní kulty. Lidé si vždycky jen s obtížemi kladou otázku: Nepodvedli mě?

Proč je důležité na to upozorňovat?

Církev, která bojuje za spásu duší, se neuchyluje a nemůže uchylovat k těm postupům, které jsou obvyklé pro světské prostředí. Jak říká apoštol: naše zbraně využívané v boji nejsou tělesné. To ovšem neznamená, že všechny uvedené způsoby podvodu nebudou použity také proti církvi. Využívalo se jich, využívá a bude využívat.

Nepřátelé církve, a to jak na lidské, tak na duchovní úrovni, se nezajímají o žádný ekumenismus nebo o boj s ním. O to více se zajímají, jakým způsobem by bylo možné zanést do církve nesváry a rozkol, jak oslabit její svědectví, odvrátit od ní všechny, kdo s ní sympatizují. A pokud se ukázalo, že lze pod praporem přílišné horlivosti obviňovat hierarchii z ekumenismu, že se jedná o funkční prostředek pro dosažení svých cílů, bude tento prostředek bez váhání použit.

Lidé, kteří se bouří proti svým biskupům, by si měli položit otázku: „Nepodvedli mě? Nevyužívají mě lidé, s nimiž nechci mít nic společného?“ Veškerá předchozí zkušenost říká, že je sice možné hlasitě vystupovat proti globalistům, nicméně ve skutečnosti se tak stávají jejich nástrojem.

(překlad vlastní, upraveno)

Originál: Глобалисты, ревнители, и искусство войны vyšel 27. dubna na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru