Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Představitelé světové civilizace vytvořili v Iráku chaos, který vyústil v genocidu místních křesťanů. Památka na holokaust se po celou tu dobu slavnostně připomínala se slovy „nikdy více“. Je to docela deprimující, ale pokusíme se ukázat, proč tomu tak je.

Minulý týden jsme si připomenuli Mezinárodní den památky obětí holocaustu – masového vyhlazování Židů a Romů nacisty a jejich spoluviníky v Evropě. Právě v tento den 27. ledna sovětští vojáci osvobodili Osvětim.

Toto výročí bylo provázeno náležitými projevy o tom, že se holocaust už nesmí opakovat. Nikdy více! Nikdy více se už lidstvo nebude pasivně dívat na genocidu!

Při vší nepochybně mravní síle podobných projevů už, bohužel, nemají vztah k realitě. Genocida se od dob oné války opakovala mnohokrát a opakuje se právě nyní.

Došlo i k rozsáhlým mezietnickým střetům a vzájemným masakrům, a více méně „jasným“ případům genocidy, kdy byla určitá skupina podrobena likvidaci. Světové společenství na to reagovalo porůznu, ale vždy posouzení reálné politiky zvítězilo nad hodnocením morálním.

Ve vztahu k padlé lidské přirozenosti to jistě vzbuzuje to hluboký pesimismus, ale stejně tak to nabádá k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co se děje, a vyvodili z toho důsledky.

Za poslední (a dosud probíhající) lze považovat genocida blízkovýchodních křesťanů.

Po svržení Saddáma Husajna klesla populace křesťanů Iráku asi o 80 procent. (Jen pro srovnání: během holokaustu zemřelo na nacisty okupovaných zemích Evropy 72 procent Židů).

Samotný fakt genocidy nebyl popírán, ale žádná opatření k jejímu zabránění podniknuta nebyla. Snad jen to, že přeživším křesťanům se dostalo v nedávné době určité úlevy, díky tomu, že Rusko spolu se západními zeměmi začalo bombardovat Islámský stát a podporovat síly, které mu vzdorují.

Co je však nejsmutnější, že politika předních světových demokracií až do nedávné doby napomáhala šíření genocidy křesťanů.

Nechci tvrdit, že to bylo samotným cílem jejich politiky, byl to však stoprocentně předvídatelný a v očích západních politiků zcela přijatelný vedlejší „jev“.

Od samého počátku bylo zřejmé, že pád režimu Bašára Asada nevyhnutelně povede ke genocidě křesťanů, že nesourodé skupiny „umírněné opozice“ nebudou schopny vytvořit silnou vládu, která by chtěla a mohla ochránit práva (nebo alespoň život) menšin.

Západní představitelé nemohli nevědět, že splnění jejich požadavku „Asad musí odejít“, bude znamenat novou vlnu genocidy křesťanů. Oni s tím plně souhlasili. Vyhovovalo jim to.

Pouze díky úpornosti „krvavého řezníka“ Bašára Asada a tomu, že mu na pomoc přišel ještě jeden „špatný člověk“, tj. Vladimír Putin, se tento scénář neuskutečnil. Také neúspěch Demokratické strany v amerických volbách přináší syrským křesťanům lepší perspektivu.

Stojíme však před skutečností, že představitelé světové civilizace, pilíř pokroku a strážci hodnot, nejprve zplodili v Iráku chaos, který přivedl ke genocidě křesťanů. Poté tento chaos zesílili, zlikvidovali státnost Libye, a poté i Sýrie, dožadovali se takového vývoje událostí, jenž, jak jim nemohlo nebýt známo na iráckém příkladu, by přivedl k nové vlně genocidy.

Památka na holocaust se samozřejmě po celou tu dobu slavnostně připomínala se slovy „nikdy více“. Je to docela deprimující, ale pokusíme se ukázat, proč tomu tak je. Jistě, jedná se o příliš obsáhlý problém pro sloupek, ale něčeho si můžeme povšimnout okamžitě.

Většina genocid ‒ obdobně jako genocida blízkovýchodních křesťanů ‒ se holocaustu nepodobají.

Holocaust byl pečlivě naplánovaným a uskutečněným státním činem. Mnoho vykonavatelů, prokazujících vysokou organizovanost a disciplínu, za pomoci nejnovějších technologií a na základě příkazů nejvyššího vedení izolovalo, deportovalo, přepravovalo do míst likvidace a vyhlazovalo miliony nevinných lidí.

Předcházel tomu zánik německé demokracie a nastolení Hitlerovy diktatury. Po Hitlerově smrti se opět prosadila demokracie a zločiny skončily.

Odsud se v západním vědomí objevila pevná představa, že genocida je něco, co vykonávají diktatury s jasně identifikovatelným vůdcem, který představuje „nového Hitlera“. S ním se musí skoncovat, aby se zabránilo genocidě. Poté všude převáží demokracie a všechno bude v pořádku.

Ale to je spíše vzácný případ. Většina genocid není vůbec dílem diktatur jednoho člověka. Koneckonců, většina společností v historii lidstva byly autoritářskými, a daleko ne všechny kdy uskutečnily genocidu.

Nejčastěji totiž není genocida státním činem, nýbrž produktem chaotického násilí ve státě, který je slabý a který schvaluje nezákonnosti.

Autoritářský vládce ‒ dokonce i tak nepříjemný jako Saddám Husajn, což víme po zkušenostech z Iráku ‒ ve své zemi naopak stojí mezi menšinami a genocidou.

Skutečnost, že sice nemáme „krvavého diktátora“, nicméně ke genocidám přesto dochází, se neslučuje se západním chápáním ‒ to pak vyvolává kognitivní disonanci a rozbíjí jisté chápání světa. Vždyť všechno zlo pochází od diktátorů. Nebo ne?

Proto je velmi snadné obvinit z genocidy autoritářského vládce – Husajna, Kaddáfího aj. Vždyť ještě nedávno o Asadovi horlivě tvrdili, že ‒ společně  s Putinem ‒ páchá „nový holocaust“!

Pokud však určitou skupinu obyvatelstva likvidují jacísi neidentifikovatelní polní velitelé bez zjevného společného vůdce, to pak nelze označit za holocaust. Protože se především neví, co s tím dělat. „Svrhnout diktátora a nastolit demokracii“! Jenže vždyť ho už svrhli!

Druhý důvodem je monopol médií. Na Západě samozřejmě funguje svoboda slova, to ovšem nebrání monopolizaci určitého pohledu na to, co se děje.

Můžeme to srovnat s trhem v oblasti softwaru. Trh je svobodný, existuje Mac OS, existuje mnoho druhů Linuxu, ale na drtivé většině počítačů jsou instalovány různé verze Windows. Většina uživatelů ani neví, že alternativní systémy existují. Microsoft je fakticky monopolistou, všichni ostatní se mu musí přizpůsobit.

Na trhu informací anglojazyčného světa zcela dominuje několik gigantů, kteří bombardují své publikum srdceryvnými svědectvími (pravdivými či nikoli) o monstrózní krutosti tyranů. O masakrech, které se dějí po svržení tyranů, referují až v druhé řadě. Ovšem informaci nebudou nějak pečlivě skrývat, jen ji bude třeba záměrně hledat. Na prvních stránkách totiž budou vylíčeny děsivé zločiny obávaného tyrana Asada a jeho přítele Putina. Prostě média mají tendenci schovávat politicky nepohodlné genocidy někam hodně daleko na zadní stránky.

Monopol médií se stal velmi dobře patrný v průběhu předvolební kampaně v USA. Poté, co vyhrál Trump, si velká část médií přestala hrát na objektivitu a představuje věrné vojáky (Demokratické) strany.

Ukazuje se, že holocaust je vlastně jako „trumpofašismus“. Tj. skutečnost, že Trump odmítá přijímat přistěhovalce z muslimských zemí, zato se rozhodl upřednostnit blízkovýchodní křesťany jako pronásledovanou skupinu.

Copak o to, mnoho lidí by chtělo žít v tak bohaté zemi, jako jsou Spojené státy. Většina z nich byla zamítnuta, a to i předchozí administrativou. Dostat zamítavou odpověď na žádost o přesídlení do bohaté země je trpké, ale mnoha lidem se to stávalo i za Obamy ‒ a bude se to stávat za každého prezidenta. USA přece nemohou přijmout všechny a vždy někoho odmítnou.

Za Obamy odmítali křesťany a málo kdo byl z toho rozhořčen ‒ nikdo netvrdil, že je to „fašismus“ a nepořádal manifestace.

V každém případě však při zamítnutí vstupu neusekávají hlavy, nespalují zaživa, nekamenují, nepodřezávají krky, neprodávají dcery na nevolnickém trhu. To opravdu není genocida.

Ale v prostředí slušných, milujících, tolerantních, otevřených, pokrokových lidí bude právě odmítnutí vstupu (a pouze v tomto případě) fašismem a holocaustem, a přitom skutečná genocida bude ignorována, jak byla ignorovaná před tím – s naprostým pohodlím a s vědomím své nezakalené mravní správnosti.

Navzdory úsilí předních médií zvolení Trumpa představuje očividné selhání systému. A právě proto se jedná o znamení naděje. Ne, lidstvo se, samozřejmě, nezmění.

Šance této konkrétní skupiny blízkovýchodních a zejména syrských křesťanů se však výrazně zlepší.

(překlad čtenářky serveru)

Originál: Сергей Худиев: Кровавого диктатора нет, а геноцид есть vyšel 31. ledna na vz.ru.

Zdroj: vz.ru