Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor se vrací k příčinám masových nepokojů lidí „nefrancouzského původu“ ve Francii, které tentokrát se již opravdu změnily v začátek plnohodnotné občanské války, která je předstupněm výměny původního národa – což se nás aktuálně týká s Ukrajinci, a později s muslimy, kterým Rakušan záměrně otevřel brány.

Masové nepokoje ve Francii, kterých se zúčastnily statisíce agresivních mladých lidí „nefrancouzského“ původu, postupně utichají. A média a sociální sítě analyzují nedávnou výbušnou situaci.

Události vyvolaly obrovský ohlas po celém světě. Na vrcholu nepokojů řada odborníků prohlásila, že Francie nestojí na prahu občanské války, ale už ho překročila.

Problém se zatím řeší situačně. Slova „zatím“ a „situačně“ jsou však klíčová. Francouzské úřady se snaží rozpory co nejdříve zamést „pod koberec“, jako by už dávno nevěděly, že „pštrosím“ přístupem situaci pouze zhoršují.

Válka začíná

Spouštěcí mechanismus je známý: Policie zastřelila sedmnáctiletého arabského mladíka Nahela Merzouka na pařížském předměstí Nanterre. Stejně tak jsou známy dvě hlavní verze toho, co se stalo: buď se Merzouk pokusil přejet policistu, nebo neměl právo řídit vozidlo a chtěl utéct. Francouzské úřady již policistovi fakticky „přisoudily vinu“ už tím, že ho nechaly zatknout. To však vládě nepomohlo.

Již 27. června zachvátily francouzská města masové nepokoje. O tři dny později prudce zesílily. V ulicích Nanterre se objevily barikády, hořela auta a na policii létaly kameny. Zadržení byli převážně mladiství ve věku 14 až 18 let. Souběžně probíhaly pouliční bitky v Lyonu, Dijonu, Toulouse, Marseille, Remeši, Štrasburku a Bordeaux. V Paříži a Marseille začalo rabování obchodů.

Záchranné služby napočítaly asi 4 000 požárů. Do boje proti útočníkům bylo nasazeno přibližně 45 tisíc policistů a četníků. V některých městech lidé „nefrancouzského původu“ vyrabovali sklady zbraní. Bylo napadeno přes dvě stě školních budov. Asi 250 strážců zákona bylo zraněno.

Odborníci odhadují celkový počet výtržníků ve Francii na stovky tisíc, z nichž několik tisíc bylo zatčeno.

Z kontinentální Francie se nepokoje rozšířily do zámořských enkláv – Guyany, Guadeloupu, Martiniku a Réunionu, a také do sousedních evropských zemí – zejména do Belgie a Švýcarska.

Vzpoura policistů: Zaveďte výjimečný stav!

Francouzské policejní odbory „Alliance Police Nationale“ a „Unsa Police“ požadovaly, aby úřady zpřísnily opatření proti nepokojům.

„Tváří v tvář těmto divokým hordám už nestačí žádat o klid, musíme si ho vynutit silou. Naši kolegové, stejně jako většina občanů, už mají plné zuby utrpení pod diktátem násilnických menšin,“ citovala evropská média policejní odbory.

Požadovaly rozšíření pravomocí policie a hrozily, že jinak se strážci zákona začnou bránit podle vlastního uvážení.

Podle průzkumů veřejného mínění se uprostřed nepokojů téměř 70 % obyvatel Francie vyslovilo pro zavedení výjimečného stavu v zemi.

A co je zajímavé – podle kanálu France24 jsou Francouzi ochotnější věnovat peníze policistovi, který zastřelil teenagera než rodině oběti. Před několika dny se pro vyšetřovaného strážce zákona vybralo již 1,47 milionu eur, pro rodinu zastřeleného 352 tisíc.

Polsko se aspoň brání, my ne

Než nepokoje utichly, bylo ve Francii vyrabováno 250 bankovních poboček a 200 obchodů a spáleno 3 300 aut. Úřady začaly zjišťovat údaje o internetových účtech a hrozily právními kroky proti rodičům účastníků výtržností.

Ministr spravedlnosti Eric Dupont-Moretti prohlásil, že proti výtržníkům by se mělo postupovat tvrdě, a vyzval státní zástupce, aby pro obviněné z fyzického násilí nebo závažného vandalismu požadovali vězení.

V průběhu veřejné debaty se v médiích situace kolem nepokojů vyhrotila do známé primitivní dichotomie „zlí rasističtí policisté“ versus „zlí imigranti“.

Média a lidskoprávní aktivisté spustili známou píseň o údajně hluboce zakořeněném rasismu mezi strážci zákona. Francouzská pravice tvrdila, že řešením všech problémů je prostě omezení imigrace. Od „podobně smýšlejících“ lidí z mnoha dalších evropských zemí se jí v tom dostalo aktivní podpory.

„Nechceme podobné scény v polských ulicích... Naším plánem je Evropa bezpečných hranic – bezpečnost a veřejný pořádek jsou hodnoty, od nichž se odvíjí vše ostatní,“ řekl polský premiér Mateusz Morawiecki.

Skutečnost je však mnohem složitější. Problém je dlouhodobý. Kriminalita mládeže ve Francii již několik let prudce narůstá. K rozsáhlým výtržnostem, jichž se účastnili mladí „nepůvodní“ obyvatelé, došlo již v roce 2005. A od té doby se situace jen zhoršila.

Násilí a krádeže se už ani nevyšetřují

Samozřejmě, že celých těch 18 let snědí teenageři nepálili auta ani neloupili v obchodech se zbraněmi, ale kradli, brali kolemjdoucím peněženky, znásilňovali, prodávali drogy a chovali se vyzývavě vůči spořádaným občanům. Jaká opatření mezitím zavedla oficiální Paříž, aby s tímto problémem něco udělala? Žádná.

Již v roce 2019 zveřejnil časopis LE FIGARO článek o rostoucím násilí ve Francii. Jeho autoři psali, že v pařížských ulicích dochází k 430 krádežím denně. A to šlo pouze o incidenty registrované policií. Většina občanů, kteří v důsledku krádeže přišli o peněženku nebo telefon, nad incidentem jednoduše mávla rukou, protože vědí, že jejich majetek stejně nikdo hledat nebude.

Počet loupežných přepadení v Paříži se podle LE FIGARO v roce 2018 zvýšil o 14,4 % a za prvních jedenáct měsíců roku 2019 o dalších 5,5 %. V průměru bylo v Paříži denně násilně okradeno přibližně padesát občanů Opět jde pouze o oficiálně zaznamenané případy.

Objasněnost trestných činů se v roce 2018 propadla na pouhých kritických 25 %.

Zločin a násilí jsou přece legální!

V roce 2022 se časopis LE FIGARO k tématu kriminality mládeže a zapojení imigrantů (a jejich potomků) vrátil:

„Situace se dále zhoršuje. Roste počet loupeží a násilí, ale co zaráží ze všeho nejvíc, je beztrestnost pachatelů. Přistěhovalí zločinci si uvědomili, že ve Francii jim kromě nekonečných napomínání a připomínání zákona nic moc nehrozí,“ citoval list jednoho z francouzských policistů.

Strážci zákona zadrželi za přítomnosti novinářů mladíka tmavé pleti, který kolemjdoucímu vytrhl zlatý řetízek. Zloděj měl za sebou asi třicet přestupků a je považován za „ilegála“, ale přesto na ulici klidně kradl – a pokaždé byl propuštěn.

Platí to obecně: Zločinci a pachatelé deliktů jsou hromadně propouštěni jen několik hodin po zadržení. Často nejsou na základě norem „liberální legislativy“ vůbec postaveni před soud. To zase silně demotivuje policii. Kromě toho musí policisté po každém zadržení podávat dlouhé a zdlouhavé písemné zprávy o důvodech svého jednání.

Pracovníci orgánů činných v trestním řízení sdělili LE FIGARO, že násilí a trestná činnost se staly tak běžnými, že mnozí zločinci už skutečně věří, že jednají legálně. Policisté třeba zadrželi pasáka, který nutil čtrnáctiletou dívku k prostituci – a vůbec nechápal, proč byl zatčen.

Rasa nedotknutelných a žvásty „liberálů“

Policisté tvrdí, že jim lidé jednoduše přestávají volat, protože cítí jejich naprostou bezmoc. Vůdci pouličních gangů se mění ve faktickou místní autoritu.

Soudkyně, která hovořila s LE FIGARO, uvedla, že mladí lidé v imigrantských čtvrtích žijí podle svých vlastních zákonů a nehodlají se podřídit ani formálním požadavkům francouzského práva. Ubodat neznámého muže jen pro jeho vzhled nebo mít několik manželek zároveň je pro mladé gangstery z imigrantských čtvrtí normou.

„Je tu i psychologický a kulturní faktor, ale mluvit o tom ve Francii je považováno za neslušné. Setkáváme se s klanovým chováním, které se řídí nepsanými kodexy chování jednotlivých komunit. Tyto kodexy mají přednost před zákony republiky. Jde o paralelní společnosti,“ cituje LE FIGARO místostarostku Évry-Courcouronnes, právničku Najwu El Haité.

Když se přitom místní úřady snaží situaci alespoň trochu regulovat – například zavedením zákazu vycházení po půlnoci pro děti mladší třinácti let bez rodičů – „liberální“ vládní úředníci tato opatření okamžitě ruší.

Namísto obrany domácích obětí se dozorčí orgány snaží, aby se mladiství pachatelé nedostali před soud, a dávají jim „druhou šanci“. V praxi to však končí pouze novými, opět netrestanými, trestnými činy.

Podle francouzských statistik je podíl cizinců mezi odsouzenými kriminálníky asi 2,5krát vyšší než jejich podíl ve společnosti. Z právního hlediska však situace vypadá daleko hrozivěji. Často jsou „zločinci z řad imigrantů“ ve skutečnosti už francouzskými občany, takže se do statistik nevejdou. A mnozí z nich jsou „Fransouzi“ na základě rodičovského práva.

Macron to řešit nechce, jen plní úkol

Před několika desetiletími francouzské podniky masově lákaly imigranty z bývalých kolonií jako levnou pracovní sílu. Tito lidé, nebo alespoň jejich děti, se stali francouzskými občany. Od devadesátých let dvacátého století však firmy začaly přesouvat průmyslové kapacity do asijských zemí. Rodinní příslušníci imigrantů přišli o práci v průmyslu a mezi „bílými límečky“ na ně nikdo nečekal. Nemluvě o tom, že včerejší dělníci a jejich děti už nechtějí dělat „špinavou práci“. A tak úřady hledají popeláře a úklidové pracovníky mezi „novými“ imigranty.

Prostředí nezaměstnaných potomků běženců ze severní a západní Afriky se rychle kriminalizovalo. Ti, kdo tvrdí, že imigranti si své kriminální návyky „přivezli“ ze své vlasti, se mýlí nebo záměrně lžou. Například úroveň násilné kriminality v Alžírsku je podle mezinárodních žebříčků úplně stejná jako ve Francii.

Způsob života v pařížských „imigrantských čtvrtích“ se radikálně liší od života na africkém kontinentu. V zemích severní a západní Afriky se většina obyvatel zabývá normální tvořivou prací, byť jednoduchou a nepříliš dobře placenou. 

Ve Francii se komunity potomků imigrantů staly „křivým zrcadlem“, které odráží západní „liberální hodnoty“. Některé vnější projevy „národních obyčejů“ jsou jen exotickými atributy a se skutečnou tradicí nemají nic společného.

Na rozdíl od výroků pseudokonzervativců, představitelů oficiální Varšavy nebo pravicových stran Belgie a Nizozemska, migrantské komunity již ztratily jakékoli smysluplné spojení se svými předky a staly se destruktivní, ale organickou součástí západní společnosti.

Sedmnáctiletý Nahel Merzouk, kterého zastřelili francouzští policisté, porušoval zákon nikoli proto, že jeho předkové pocházeli ze severní Afriky, ale proto, že vyrůstal v prostředí, kde je kriminalita normou a stát na ni nereaguje. Liberalismus a absurdní lidskoprávní aktivity smíšené s pseudotolerancí vytvořily ve Francii „sociální gangrénu“. A opatření, která přijala administrativa Emmanuela Macrona k potlačení nepokojů, jsou pouze léčbou symptomů, která neodstraňuje základní příčiny „nemoci“.

Vezmou to policie a národ do svých rukou?

Problém je možné řešit strategicky. Není to však snadné. Musí se k němu přistupovat ze dvou stran najednou. Zaprvé je třeba opustit liberální přístup ke spravedlnosti a zajistit, aby zločinci dostávali skutečné tresty bez ohledu na svůj věk a původ. Za druhé je třeba potomkům imigrantů zajistit přístup k sociálním výtahům – například prostřednictvím stipendií na kvalitní vzdělání.

To je však zatím nepravděpodobné. Liberální levice v současnosti navrhuje usmiřovat marginalizované skupiny francouzské společnosti almužnami, zatímco konzervativci navrhují blokovat příliv nových imigrantů s tím, že přivírají oči nad zločinci s francouzskými pasy. Za těchto podmínek jsou nové, ještě ničivější „vzpoury“ nevyhnutelné.

Ve Francii je tento problém z historických důvodů nejpalčivější. Postupně se však projevuje ve všech zemích, kde vládne liberální ideologie. A pokud nebude radikálně řešen, může vést ke společenskému a politickému kolapsu.

Měsíc po začátku nepokojů v zemi mnoho čtvrtí stále trpí následky pogromů, uvádí TF1. Podle televizní stanice zůstali obyvatelé některých obcí bez obchodů, které výtržníci vypálili. Jiné se potýkají s problémy práce státních úřadů, které byly rovněž postiženy požáry a ničením.

Mezitím ve Francii probíhají protesty francouzských policistů proti zadržení policisty v Marseille. Rozšířily se již do Toulonu, Avignonu, Nice a dorazily do Paříže, píše večerník Le Monde.

Noviny upozorňují, že v některých případech je absence strážců zákona ve službě stoprocentní. Desítky policistů žádají o nemocenskou z důvodu „vyčerpání“ a „posttraumatického šoku“ po nepokojích, které zachvátily celou zemi. Řada policistů přešla na omezený režim služby. V některých městech se k protestům připojili také vyšetřovatelé i speciální jednotky.

Samotní občané se potýkají s obtížemi při podávání oznámení na policii kvůli nedostatku policistů na služebnách.

Zdroj: protiproud.cz