Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Zatímco se političtí analytici hádají o možnostech vytvoření multipolárního systému, nebo přinejmenším třípolárního, technologický průlom Ruska v oblasti zbrojení nevyhnutelně vede k obnově bipolárního systému. Proberme si události, ke kterým došlo během posledních tří let – až po Putinovy výroky z 1. března 2018.

Ve druhém čtvrtletí roku 2012 se po uzavření Ženevské dohody Rusko a jeho spojenci dohodli na nasazení mírových sil v Sýrii.

Jenže poté, co Francie zahájila v červenci 2012 proti Sýrii válku, byly tyto plány zrušeny. Po uznání OSN rozhodnutí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti poslat do Sýrie mírové síly, zejména muslimy z Kazachstánu, se také nic nezměnilo. Na prosby Damašku o pomoc Moskva dlouho odpovídala mlčením. Teprve po třech letech začaly ruské vzdušné síly masivní bombardování pozemních džihádistických struktur.

Během následujících tří let se Rusko a Spojené státy definitivně rozhádaly. Pentagon si například stěžoval na agresivní lety ruských bombardérů poblíž pobřežních vod Spojených států. Damašek překvapilo mlčení Moskvy a přemýšlel nad tím, zda si Moskva své závazky nerozmyslela. Nic takového. Rusko dlouho tajilo vývoj nového arzenálu zbraní a promluvilo o něm až tehdy, kdy si mohlo být zcela jisté, že je vše připraveno.

Bezprostředně po začátku bojů ruská armáda v Latákii spustila nejen systém radioelektronických protiopatření, nýbrž zcela přerušila kontrolní systém NATO s účinností v okruhu 300 km. Poté byl podobný systém nasazen v Černém moři a v okolí Kaliningradu. Vedle nových letadel Rusko předvedlo křídlaté střely s vyšší přesností, než dnes mají Spojené státy. Byly vypuštěny z mořské oblasti v Kaspickém moři. Minulý měsíc byly provedeny testy nových multifunkčních letadel, které nemají ve světě žádnou analogii.

Podle amerických generálů jsou konvenční zbraně ruské armády dnes lepší, než ty v armádě americké. Jejich kolegové v Pentagonu, kteří jsou přesvědčeni o své nadřazenosti, o tom přesto pochybují. Jsou si jisti, že je směšné porovnávat obě armády, protože rozpočet americké armády je osmkrát větší než rozpočet armády ruské. Ve vojenských záležitostech však konkurenční armády nelze srovnávat pouze podle rozpočtů, což Putin také zdůraznil, když připomněl výjimečné kvality ruských vojáků ve srovnání s vojáky americkými.

Ačkoli Rusové překonali Američany v konvenčních zbraních, nejsou samozřejmě schopni vést tolik bojových operací a Washington si nepochybně zachovává převahu v jaderných zbraních.

Když bylo ve Východní Ghútě nasazeno 24. února ruské námořnictvo, stalo se tak po dohodě se Spojenými státy. Státy se dále zavázaly, že se nebudou ani v budoucnu účastnit syrských operací, a proto se akce, které organizovaly proti sovětské armádě v Afghánistánu, nebudou v Sýrii opakovat. Pentagon se bojí, že mu to ruská armáda oplatí někde jinde.

A právě v této době prezident Putin zpochybňuje nadřazenost USA v oblasti jaderných zbraní. Během svého projevu v parlamentu 1. března 2018 řekl, že má Rusko ohromující arzenál nových jaderných zbraní.

Všechny tyto programy jsou víceméně známé již dlouho, ale mnozí odborníci věřili, že potrvá mnoho let, než se je podaří realizovat. Nicméně mnoho programů se již podařilo úspěšně dokončit. Mnoho lidí se diví, jak se to Rusům mohlo podařit a udržet to v tajnosti před americkými zpravodajskými službami. To se stalo například s SU-57, který byl před třemi týdny úspěšně testován v bojových podmínkách, i když CIA věřila, že nebude připraven před rokem 2025.

Vladimir Putin odhalil svůj nový arzenál. Jako první bychom měli zmínit mezikontinentální balistickou raketu Sarmat (ICBM). Využívá techniku „orbitální hlavice“, která v sedmdesátých letech umožňovala SSSR jistou převahu, jenže pak se jí musel vzdát, protože podepsal a ratifikoval smlouvu SALT-2. Mimochodem americký senát tuto smlouvu neratifikoval a není proto platná.

Poloměr působení této rakety není v důsledku skutečnosti, že hlavice bude nejprve vynesena na dráhu družice a poté směrována k cíli, nijak omezen. Smlouvy zakazují vynášení jaderných zbraní na oběžnou dráhu. Není však zakázáno vstupovat do vesmíru po dobu trajektorie. S existujícími technologiemi není zachycení takové rakety možné. Po rychlém spuštění může Sarmat zasáhnout cíl kdekoli na zeměkouli.

Raketa Kinžal je vypouštěna z vysokorychlostního nosného letadla a při letu v atmosféře dosáhne nadzvukové rychlosti, která pětkrát překonává zvukovou bariéru. Taková závratná rychlost znemožňuje zastavení této střely. Před třemi měsíci byla raketa úspěšně testována.

Rusko také disponuje jaderným motorem (tj. atomovou elektrárnou), který je miniaturizován do takové míry, že může být umístěn na křídlaté raketě nesoucí jadernou bombou. Trajektorie řízené střely je nepředvídatelná a doba funkčnosti motoru téměř neomezená, takže tuto raketu nelze v současné době zastavit žádnou protivzdušnou obranou.

Jaderný motor umožňuje, aby se ponorkový dron pohyboval rychlostí, která je několikrát vyšší než rychlost klasických ponorek. Může také dopravovat jadernou nálož velké síly. Kromě radioaktivní kontaminace může jaderná nálož dronu způsobit v oceánu vlnu o výšce 500 metrů a zaplavit vše, co je na jeho břehu.

Rusko také hodlá dokončit vývoj hypersonické nosné rakety, která nejen kombinuje vlastnosti rakety Sarmat, tedy dostane se do vesmíru, s nadzvukovou rychlostí Kinžalu, ale umožní rovněž její ovládání během letu.

Cíl vývoje nových jaderných zbraní v Rusku spočívá ve vytvoření protiraketového štítu, který učiní obranu Pentagonu, který staví jednu základnu za druhou po celém světě již po dobu čtyřiceti let, zcela bezvýznamnou. A to nikoliv převahou v síle, nýbrž v technických řešeních. Žádný americký štít neposkytuje proti těmto střelám ochranu.

A nakonec prezident Putin oznámil vývoj laserových zbraní, jejichž vlastnosti ovšem neprozradil. Je možné, že laserové zbraně dokážou zachytit některé americké střely.

V současné době generálové členských zemí NATO nevěří jedinému Putinovu slovu, protože tyto zbraně jsou z jejich pohledu otázkou science fiction.

Nicméně známe z dřívějška, že Rusko je země šachových velmistrů, nikoliv hráčů pokeru – nikdy by se nechlubilo svým arzenálem jen tak. Často opakovalo, že zbraně, které vyvíjí, jsou ve zkušební fázi, ale nikdy oficiálně nevyhlásilo jejich „připravenost k boji“. Jenže více než 200 druhů nových zbraní použitých v Sýrii nás přesvědčilo o technologické nadřazenosti ruského vývoje.

Převaha ruských zbraní zbavuje USA výsad preventivního úderu. V případě jaderné války mohou nyní obě velmoci zasáhnout adekvátně. USA mají mnohem více hlavic než Rusko, ale Rusko je schopno zachytit většinu z nich. Každý z nich je schopen několikrát zdevastovat planetu a v případě konfliktu jsou teoreticky ve stejné situaci.

Co se týče Spojených států, jejich vojensko-průmyslový komplex prodělal za posledních dvacet let řadu problémů. Nejvýznamnější v tomto ohledu byl vývoj F-35, který měl nahradit stávající F-16, F-18 a F-22, ale Lockheed Martin nebyl schopen vyvinout požadovaný software. V této fázi F-35 vůbec nesplňuje požadované specifikace a americké letectvo zvažuje možnost obnovení výroby starších modelů.

Prezident Trump a jeho tým se rozhodli nalákat nové mozky ve Spojených státech, aby znovu zahájili výrobu. Hodlají rovněž přinutit vojensko-průmyslovou lobby, aby zohlednila požadavky Pentagonu místo toho, aby mu prodávali starou veteš. Dohnat ztracený čas však bude trvat nejméně dvacet let.

Technologický pokrok Ruska nejenže narušuje ustavený světový řád – navzdory všem očekáváním obnovuje bipolární systém. Nutí stratégy, aby přehodnotili svůj postoj k válce.

Pokud nás historie něčemu učí, je to fakt, že lidé nepoznávají okamžitě změny ve vojenském paradigmatu. V 15. století se francouzská a anglická armáda srazily v bitvě u Azincourtu: francouzští jezdci v kovových zbrojích byli – navzdory početní převaze – poraženi anglickými pěšáky vyzbrojenými luky a samostříly. Vojenští vůdcové se však nadále drželi taktiky bojů „tváří v tvář“, a to i když nepřítel měl šípy a pokročilejší zbraně. Po celé další století pak na bojištích umírali jezdci v těžkých zbrojích...

Po operaci Pouštní bouře a svržení prezidenta Husajna v roce 1991 nedošlo k žádné tankové bitvě, nicméně žádná armáda z toho nevyvodila potřebné závěry. Vítězství, kterého v roce 2006 dosáhly malé skupiny Hizballáhu nad izraelskými tanky Merkava, prokázalo vysokou zranitelnost těchto zbraní. Jen málo zemí z toho vyvozuje správné závěry. Výjimkou jsou Austrálie a Sýrie. Samotné Rusko nadále vyrábí obrovské pevnosti na kolech, které nemohou odolat ani vlastním zbraním, pokud budou správně používány.

Proti novým ruským zbraním bude zvláště obtížné bojovat starými metodami. Je například nemožné zachytit nadzvukovou raketu. Možná by šlo pokusit se ji ovládnout, dokud nedosáhne této rychlosti. Armáda se tedy asi zaměří na zajištění kontroly nad řídícími a ovládacími systémy nepřítele. Ale ani zde nemají tolik šancí, protože v těchto technologiích je Rusko také hodně napřed.

(překlad vlastní)

Originál: Thierry Meyssan - The new Russian nuclear arsenal restores world bipolarity vyšel 6. března 2018 na voltairenet.org.

Zdroj: voltairenet.org