Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Výstava v Rožmberském paláci Pražského hradu

Bulharsko bylo christianizováno jako jedna z prvních slovanských zemí a díky geografické blízkosti centra Byzantské říše navázalo v plné šíři na bohatost a krásu byzantského umění. I v době dlouhé turecké nadvlády se křesťanské umění dále rozvíjelo a církev sama představovala významný národní prvek bránící postupující islamizaci a turkizaci. Bulharské ikonopisectví, jež je v tomto rozsahu představeno české veřejnosti vůbec poprvé, prodělalo složitý vývoj, v němž se několikrát zcela odvrátilo od klasického ikonografického kánonu, aby se k němu opět znovu vracelo jako k věčnému zdroji inspirace a duchovní síly. Psát ikonu totiž není jako malovat obraz a ikona nikdy nebyla a nemá být obyčejným obrazem. Ikona zobrazuje věci duchovní, nebeské, chcete-li, a tato okna do království Božího nelze měřit běžnými pravidly kunsthistoriků.

Výstava v Rožmberském paláci pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause, spolupořádaná Správou Pražského hradu, Městskou galerií výtvarného umění v Plovdivu a Czech Architecture Week představuje 80 vzácných exponátů ikonografického umění ze sbírek Městské galerie výtvarného umění v Plovdivu a Plovdivské metropolie. Výstava se pokouší zmapovat poměrně dlouhé období vývoje bulharského ikonopisectví od konce 15. do konce 19. století a zaměřuje se zejména na práce pocházející z plovdivské oblasti a jižního Bulharska. Na výstavě se můžeme seznámit s nejvýznamnějšími styly a školami jednotlivých období bulharského pravoslavného křesťanského umění.

Nejstarší vystavované ikony pocházejí z 15. století, jež bylo na bulharském území dobou posledního kulturního vzmachu byzantské kultury, jenž přinesl nebývalý rozvoj všech oblastí umění – nejen ikonografie, ale i architektury, freskové malby, miniatur a užitého umění. Toto období je v ikonomalbě charakterizováno zejména četným užíváním antických prvků, které mají oživit námět. Proto bývá někdy toto pozdní období umění Byzantské říše charakterizováno jako „palaiologovská renesance“. Mezi nejvýznamnějšími díly tohoto nejstaršího období můžeme na výstavě shlédnout ikony Krista Vševládce (Pantorkratora), Bohorodičky Hodegetrie či patronů plovdivského katedrálního chrámu sv. Konstantina a Heleny, datované do přelomu 15. a 16. století.

Šestnácté století je reprezentováno ikonografickým typem představujícím návrat ke klasickému kánonu. Toto období vývoje bulharského ikonopisectví ovlivnili zejména představitelé krétské školy, kteří pracovali na zakázkách pro významné kláštery a církevní centra. Mezi jinými jde o ikonopisce řeckého původu Theofana Krétského, Zorzise nebo Antonia.

V 17. a 18. století vznikl v prostředí athoských klášterů nový výtvarný styl, jenž do značné míry ovlivnil celé soudobé výtvarné umění balkánského poloostrova. Na výstavě je toto období zastoupeno ikonami z řady míst jihobulharského regionu, jako jsou Plovdiv, Rakitovo, Asenovgrad, Gomi Voden aj.

Poslední období (konec 18. – konec 19. století) představuje na současné výstavě jednotlivé ikonopisecké školy – samokovskou, trjavenskou, odrinskou a banskou. Výstava prezentuje práce nejvýznamnějších mistrů těchto škol, mj. Christa Dimitrova a jeho synů či díla Zacharije Caňuva a Nikoly Odričana.

Zajímavé exponáty představují nádherné kopie athoských ikon Bohorodičky „Trojruké“ z Chilandarského kláštera a Bohorodičky „Ochránkyně bran“ z kláštera Iviron. Kopie těchto zázračných ikon pocházejí z 19. století.

Výstava je doplněna liturgickými předměty z bulharských zlatnických dílen 18. a 19. století, jež pocházejí ze sbírek Etnografického muzea v Plovdivu.

Prezident republiky Václav Klaus slavnostně zahájil tuto výstavu společně s předsedou vlády Bulharské republiky Bojko Borisovem v úterý dne 4. října 2011. Výstava potrvá do 31. ledna 2012.

Více k ikonopisectví v galerii Východokřesťanské umění.