Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V loňském roce se Davoské fórum konalo pod heslem „Čtvrtá průmyslové revoluce“. Ideologické zdůvodnění tohoto sloganu bylo představeno v nové knize stejného názvu zakladatele a prezidenta Světového ekonomického fóra, švýcarského ekonoma profesora Klause Martina Schwaba. Na letošním fóru v Davosu rozhovor o čtvrté průmyslové revoluci pokračoval.

V současné době se na konferencích, kulatých stolech, fórech, kongresech atd. (všechny jsou buď vědecké, nebo politické, ekonomické či kulturní) slova o „čtvrté průmyslové revoluci“ stala téměř povinnou součástí jakékoli zprávy nebo projevu. Pokusíme se pochopit, o co se jedná - o další módní vlnu nebo skutečné pojmenování závažných tektonických změn v ekonomice, společnosti a kultuře? Podrobně se zaměříme na knihu švýcarského profesora.

Klaus Schwab vysvětluje, že v první průmyslové revoluci došlo k rozšíření a využívání parních strojů, které dovolilo mechanizovat většinu produkce. Tato revoluce začala v Anglii na konci 18. a na počátku 19. století. Druhá průmyslová revoluce, která začala na konci 19. století, byla ve znamení rozšíření používání elektrické energie: elektrické motory a další elektrická zařízení uspíšila proces mechanizace a vytvořila masovou výrobu.  V posledních desetiletích 20. století začala třetí revoluce, která spočívala v širokém zavádění elektroniky, počítačů a informačních technologií. Někdy se tato revoluce nazývá „digitální“. To vede k automatizaci výroby a jiných oblastí hospodářské činnosti.

Jaká bude čtvrtá průmyslová revoluce? 

Čtvrtá průmyslová revoluce se odehrává před našima očima. Někdo věří, že je vlastně pokračováním „digitální revoluce“, její novou etapou, ve kterém stroje začnou nahrazovat lidskou sílu. Podle Klause Schwaba však spočívá kvalitativní rozdíl mezi čtvrtou revolucí a revolucí třetí především v synergickém efektu, který vzniká koexistencí různých technologií: počítače, informace, nanotechnologie, biotechnologie apod. Další aspekt čtvrté revoluce podle Schwaba (jakož i jiných sociálních vědců a futurologů) spočívá ve stírání hranic mezi fyzickým, digitálním (informačním) a biologickým (včetně člověka) světem. Schwab si sám není příliš jistý, proč šel technologický pokrok právě tímto směrem.

I ti nejvíce vizionářští futurologové a sociologové si dokáží jen obtížně představit, jaká bude společnost, hospodářství, ale i lidé v nadcházejících desetiletích. Mají však jakýsi intuitivní pocit, že se jedná o změny revoluční. A že „čtvrtá revoluce“ nebude pouze a jenom  „průmyslová“, nýbrž bude mít vliv na všechny aspekty lidského života. Důsledky mohou být jak pozitivní, tak i negativní nebo dokonce fatální: pro člověka i pro lidskou civilizaci. Čeho se odborníci v souvislosti se čtvrtou průmyslovou revolucí obávají?

Za prvé: jak jsme již uvedli, může rozšíření a zavedení robotů vést k vytlačení člověka z oblasti výroby a dalších odvětvích hospodářství - nejdříve částečnému, potom celkovému, což bude mít závažné sociální důsledky.

Za druhé: roboti mohou začít řídit lidi, což může mít závažné politické důsledky.

Za třetí: z lidí se ve spojení s robotem mohou stát kyborgové, tj. dojde k vymizení druhu, který nazýváme Homo sapiens, což přináší antropologické následky.

Odborníci zabývající se tématem čtvrté průmyslové revoluce upozorňují na to, že ke změnám dochází na počátku 21. století s vysokou rychlostí. Hybná sila těchto změn přitom není zcela jasná. Někteří se domnívají, že čtvrtá revoluce představuje „objektivní“ proces vývoje vědy a techniky, někdo věří, že se jedná o výsledek světového zákulisního spiknutí proti člověku, někdo vidí mystickou povahu těchto změn („duchovní otec“ tohoto procesu má rohy a kopyta).

Je pozoruhodné, že mnoho věcí, které podle Klause Schwaba odkazují na čtvrtou průmyslovou revoluci, bylo již předpovídáno a podrobně popsáno známými spisovateli sci-fi (Poe, Jules Verne, H. G. Wells a další), stejně jako spisovateli, kteří pracovali v žánru antiutopie (Jevgenij Zamjatin, Aldous Huxley, George Orwell, Ray Bradbury). Kradmo se nabízí otázka po zdrojích „předvídavosti“ spisovatelů-futurologů. Ale to je téma na jiný článek.

Co je vlastně robot?

Těžiště zájmu široké veřejnosti, politiků a médií dnes spočívá v sociálních důsledcích čtvrté revoluce spojených s robotizací. Jedná se o první a nejvíce pochopitelnou „vrstvu“ revoluce. Pojďme se na téma robotů zaměřit podrobněji.

V úzkém slova smyslu jsou roboti chápáni jako technologická zařízení, které umožňují nahradit člověka ve výrobě a jiných oblastech hospodářské činnosti. Roboti se v automobilovém průmyslu a jiných průmyslových odvětvích začali objevovat již v minulém století. Jejich zavedení se nazývalo „automatizace výroby“ a roboti zvyšovali produktivitu práce ostatních zaměstnanců. Jenže v určité fázi začaly být továrny zcela bez lidí. Postupně roboti začali překračovat rámec materiální výroby a ujali se též v obchodu, dopravě, službách a financích.  

Vše došlo tak daleko, že dnes většinu rozhodnutí v oblasti spekulací dělají finanční roboti sami ‒ vypočítávají nejoptimálnější „kroky“ na základě zpracování velkého množství informací o stavu různých finančních trhů. Takový robot může v průběhu pracovního dne uskutečnit velký počet transakcí při nákupu a prodeji finančních nástrojů a vydělávat značné zisky z důvodu obrovského obratu. Ve světě spekulativních financí se to označuje jako „vysokofrekvenční obchodování“ a nutnost mít živé obchodníky postupně mizí.

Roboty zavádí i banky a investiční fondy, a to do oddělení řízení aktiv. Existují také roboti-konzultanti, kteří si velmi rychle získali místo na fondových trzích. Podle výzkumné společnosti Aite Group se v roce 2015 zvýšila sekce robotického poradenství o 200%. Roboti se zatím uplatňují ve firmách, fondech a bankách jako „konzultanti“. Zítra ovšem mohou zcela nahradit živého člověka pracujícího s aktivy.

V širším slova smyslu se pod pojmem „robot“ rozumí technické zařízení, které pracuje nikoliv pouze v oblasti výroby a různých oblastech profesionální činnosti, nýbrž může také působit v domácím sektoru. Nejvýraznějším příkladem jsou automobily řízené autopiloty. Člověk si tak ani nemusí sednout za volant: auto bude řídit robot. To není fantazie: po dobu několika let již firma Google vyvíjí a testuje bezpilotní vozidlo. Masová výroba robotických automobilů může začít během 2−3 let.

V současné době se rozšířil pojem „chytré věci“. Probíhá automatizace věcí, které člověk používá každý den. Máme například „chytré“ závěsy, které regulují průhlednost v závislosti na úrovni okolního světla a požadovaného osvětlení v místnosti. Odborníci vidí velkou naději ve vytvoření „inteligentního“ domu, tj. domácích systémových zařízení schopných řešit zadání nutné pro rezidenty bez zásahu člověka: zapnout či vypnout světla, regulovat přívod tepla do domu, klimatizaci, ovládání jiných domácích spotřebičů atd.

Jednou z oblastí rychle se zavádějící robotizace představují 3D-tiskárny. Toto periferní zařízení používá vrstvení materiálu s cílem vytvoření fyzického objektu v digitálním 3D-modelu. Dokonce už dnes se 3D-tiskárny používají pro výrobu modelů a forem pro slévárenství pro výrobu různých maličkostí v domácnosti, v medicíně (protetika a implantáty). Již ovšem existují příklady výroby pomocí této technologie, které jsou mnohem náročnější, např. součástky pro výrobu zbraní (a dokonce i celé zbraně), karoserie, stavební díly atd.

Ještě více „pokročilá“ robotika souvisí s propojováním průmyslových robotů a také „robotů-věcí“ do jedné sítě. Nazývá se to „robotický internet“ nebo „inter-strojová komunikace“. Podle vývojářů těchto systémů právě komunikace mezi roboty vede k optimalizaci výrobních, komerčních a finančních operací. Velmi slibné je jejich uplatnění zejména ve velkých korporacích.

Firmy specializující se na oblast informačních a počítačových technologií (ICT) a propagaci robotů ve všech aspektech společnosti (i ve veřejné správě a ve vojenských záležitostech), si kladou za cíl prokázat, že robotika představuje přímou cestu ke „zlaté budoucnosti“ lidstva. Někteří sociologové a politici a jiní rozumní lidé však mají vážné obavy, že by robotika mohla vést ke katastrofickým následkům. Všichni si pamatujeme z dějin frázi „ovce snědly lidi“. Jednalo se o éru primitivní akumulace kapitálu v Anglii, kdy byli rolníci vyhnáni ze země a zbaveni obživy ‒ jejich půda pak byla oplocena a zaveden velkochov ovcí. Ovčí vlnu pak první britští kapitalisté dodávali do různých zemí světa. Něco podobného se může stát v 21. století kvůli robotizaci ekonomiky, kdy se bude říkat: „roboti snědli lidi“.

Několik příkladů

Pro příklady toho, jak před našima očima vznikají opuštěné obchody, výrobní prostory, celé podniky, není potřeba jít daleko. V 90. letech se Adidas, dříve evropská společnost, rozhodla přesunout svou výrobu do Asie, kde jsou náklady na pracovní sílu několikanásobně levnější než v Německu. Dnes přišla nová etapa „optimalizace“ nákladů: a to bez nutnosti stěhovat produkci tisíce kilometrů daleko od „základny“. Adidas totiž začíná pracovat na nové továrně v Ansbachu (Německo), v níž budou všechny operace prováděny roboty. Název továrny mluví sám za sebe „Fast Factory“ (Rychlá továrna). Tento rok již továrna poběží na plný výkon. V příštím roce firma plánuje otevření podobné továrny v USA, a později ve Velké Británii nebo ve Francii. Druhý velký výrobce sportovní obuvi, společnost Nike, jde stejnou cestou, nedávno oznámila otevření zcela robotizované továrny.

Druhý příklad se vztahuje k elektronice. Přední výrobce elektronických součástek pro společnosti Apple, Hewlett-Packard, Dell a Sony Corporation společnost Foxconn přenesla svou výrobu na Tchaj-wan. Uvedla do provozu 1 milion robotů, kteří nahradili 1,2 milionu dělníků.

Třetí příklad. V Austrálii jedna z největších světových těžebních společnosti Rio Tinto používá samořídící nákladní vozy, které nevyžadují přítomnost lidských operátorů v oblasti těžby. Brzy zavedou automatické vlaky, které budou dovážet rudu do přístavu, který se nachází ve vzdálenosti asi 480 km.

Noviny, časopisy a televize skoro každý den zveřejňují odhady, kolik pracovních míst mohou zaměstnavatelé „ušetřit“ zavedením robotů do jednotlivých podniků, v jednotlivých odvětvích či částech ekonomiky v nadcházejících letech. Americký futurolog Dick Pelletier odhaduje, že tak do roku 2030 lidstvo přijde o 50 milionů pracovních míst: práci těchto lidí budou vykonávat roboti. A do roku 2040 lidstvo ztratí více než polovinu všech pracovních míst na celém světě.

Podle odhadů výzkumné společnosti Gartner dojde v důsledku automatizace k celkovému snížení pracovních míst až o jednu třetinu, a to již za 10 let. Podle odhadů ekonomů na univerzitě v Oxfordu bude za 20 let polovina stávajících pracovních míst nahrazena strojními technologiemi. Analytici poradenské společnosti Deloitte a Oxford University došli k závěru, že v příštích 20 letech mohl roboti snížení počet pracovních míst o 35%. To znamená, že bez práce se ocitne každý třetí zaměstnanec. Všechny odhady se povážlivě shodují. Odpovídají také údajům obsaženým v knize Klause Schwaba.

Nejistá nebo jistá budoucnost?

V 19. a 20. století vedlo zavedení nových technologií ke zvýšení produktivity práce a uvolnění pracovních míst. Ve stejné době však vznikala nová průmyslová odvětví a produkce, která vytvořila nová pracovní místa. Po mnoho let, ba dokonce desetiletí, byl kompenzačním účinek schopen udržet úroveň zaměstnanosti (resp. nezaměstnanost) na přibližně stejné (vztaženo k sociálnímu zabezpečení) úrovni. S cílem snížit negativní dopady nových technologií na zaměstnání organizovaly vlády úřady práce, pracovní burzy a školení personálu. V letech, kdy se oficiální ekonomickou ideologií stalo keynesiánství, vytvořily státní orgány další pracovní místa (vzpomeňme program veřejných prací ve Spojených státech v roce 1930 za vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta).

Dnes bohužel nelze očekávat žádné kompenzační kroky. Roboti útočí na všech frontách. Budou „čistit“ pracovní místa ve zpracovatelském průmyslu, obchodě, osobních službách, dopravě a bankovnictví. I v oblasti veřejné správy mohou v souvislosti s „elektronickými vládami“ fungovat úřady zcela bez lidí. V oblasti vojenství je to stejné (myslím např. moderní bezpilotní letouny: copak se nejedná o nahrazení nebezpečné profese vojenského pilota robotem?). Robotizace zasáhne obzvláště bolestivě takzvanou „střední třídu“. Odborností, které by nešlo nahradit, se stává stále méně. V současné době v Číně mimo jiné vytvořili robota, který se naučil psát jednoduché příspěvky do médií. Možná, že zítra udělají robota, který bude psát romány?

(překlad vlastní, upraveno, mezititulky redakční)

Originál: «Зачистка» рабочих мест будет безжалостной vyšel 14. února 2017 na svpressa.ru.

Zdroj: svpressa.ru