Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Autor připomíná, že před padesáti lety byl založen Římský klub, jenž se stal jedním z hlavních center globalizace směřující k vytvoření totalitního Nového světového řádu a vyvraždění většiny lidstva

Jen málokdo dnes dokáže docenit roli Římského klubu v osudech světa po druhé světové válce. Nejčastěji slyšíme, že Římský klub byl a je pouze seriózní mezinárodní mozkový trust (think tank), který se zabývá především prognostikou světových procesů. Nicméně zásadně se liší od jiných podobných organizací. Římský klub je instituce, která o sobě tvrdí, že pracuje „v zájmu lidstva“. Ovšem prospěch z něho mají především ti, kteří ho před 50 lety založili.

Římský klub oficiálně zorganizovali velký italský průmyslník, vědec a veřejný činitel Aurelio Peccei (1908-1984) a generální ředitel OECD pro vědu Alexander King. Nicméně pravým zakladatelem této struktury byl samozřejmě David Rockefeller, který zemřel v roce 2017 ve stáří 102 let.

Nový světový řád

V roce 1965 se na panství Davida Rockefellera v italském Bellagiu uskutečnila konference „Podmínky světového řádu“, na kterou dostaly pozvánku dvě desítky intelektuálů. Ale až ve dnech 6. až 7. dubna 1968 se v Římě uskutečnilo reprezentativní setkání za účasti 75 osob, kde o založení Římského klubu rozhodli. Účastníci setkání vydali prohlášení, že klub by se měl zapojit do intelektuální činnosti v souvislosti s vytvořením specifikace požadovaných parametrů budoucnosti lidstva.

Při jednání si zároveň odsouhlasili, že počet členů Římského klubu bude rovných 100 a jeho sestava bude tvořena nejvýznamnějšími vědeckými, veřejnými, politickými a finančnickými osobnostmi z různých zemí. Výkonný výbor složený z 12 osob určuje činnost a program každoročních shromáždění klubu. To letošní jubilejní má být věnováno 50. výročí založení a konat se bude v Římě ve dnech 17. až 18. října.

Od roku 2008 sídlí Římský klub ve Švýcarsku ve Winterthuru. Vedle řádných členů má ještě přidružené členy, kteří se účastní přípravy projektů a zpráv podle zadání klubu.Na každoroční setkání jsou zváni jako hosté vedoucích státní představitelé, vědci a politici. Kromě řádných a přidružených členů existují také čestní členové. Na soupisce je bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger, belgický král Filip, bývalý generální tajemník NATO Javier Solana, bývalý generální tajemní ústředního výboru KSSS Michail Gorbačov, miliardář a zakladatel CNN Ted Turner, bývalý americký viceprezident Al Gore, zakladatel společnosti Microsoft Bill Gates, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan, bývalá holandská královna Beatrix, bývalý americký prezident Bill Clinton, samozřejmě také finančník George Soros, bývalý britský premiér Tony Blair, nebo bývalí evropští předsedové Evropské komise Romano Prodi a Jacques Delors.

Prodloužené ruce

Římský klub neustále rozšiřuje rozsah svých aktivit tím, že vytváří národní asociace, které nyní existují ve 35 zemích. Již v roce 1989 byla založena Asociace pro spolupráci s Římským klubem také v SSSR. Rozpad Sovětského svazu nebránil tomu, aby se z ní stala Ruská asociace pro spolupráci s Římským klubem, která nyní působí pod záštitou Nadace pro pokročilý výzkum.

Není bez zajímavosti, že vznik československé pobočky Římského klubu prosazoval již v roce 1990 Miloš Zeman. Oficiálně Československá/Česká asociace Římského klubu vznikla 22. února 1991. Sdružovala v době svého vzniku tři desítky československých osobností. Čestným předsedou byl samozřejmě zvolen Václav Havel, předsedou prof. Valtr Komárek, vědeckým sekretářem Ing. J. Nekola, místopředsedy rektor Univerzity Karlovy prof. Radim Palouš, děkan matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Komenského prof. B. Riečan a Miloš Zeman. 4. března 2008 byl zvolen předsedou České asociace Římského klubu doc. Pavel Nováček a dalšími členy výboru se stali prof. Jarmila Doubravová, prof. Jiří Drahoš, doc. Jaroslav Kalous a Ivan Klíma. Z tohoto „elitního seznamu“ je tedy zcela jasné, k čemu Římský klub v jednotlivých zemích slouží (pozn. PP).

Koncept „nulového růstu“

První zpráva „Světová dynamika“ vyšla v roce 1971 a byla připravena profesorem J. Forresterem z Massachusetts Institute of Technology. Štafetu převzala skupina výzkumníků pod vedením Dennise Meadowse a publikovala v roce 1972 zprávu „Limity růstu“. Zpráva obsahovala výsledky počítačových výpočtů dynamiky vývoje lidstva v příštích desetiletích: průmyslové a zemědělské výroby, populace, přírodních zdrojů a znečištění životního prostředí. Výsledky byly neutěšené. Pokračování hospodářského růstu spolu s demografickým vývojem – jinak řečeno údajným přemnožením lidstva – by podle výpočtů mělo vytvářet čím dál větší zátěž pro přírodní zdroje a biosféru planety. Předpovídal brzkou katastrofu v důsledku vyčerpání přírodních zdrojů a znečištění životního prostředí.

Byly to právě Zprávy Římského klubu, které přinesly i první verzi teorie vyhynutí lidstva v důsledku „skleníkového efektu“ zapříčiněného rozsáhlými emisemi oxidu uhličitého do atmosféry spalováním ropy, zemního plynu a uhlí (tepelná smrt). Konkrétní scénáře se lišily dobou zbývající do příchodu předpovězené katastrofy, která měla nastat nejpozději do padesáti let. V roce 1974 vyšla další zpráva „Lidstvo na křižovatce“ sepsaná pod vedením M. Mesaroviče a E. Pestela.V roce 1976 se objevila zpráva J. Tinbergena „Revize mezinárodního pořádku“.

Tyto a následné zprávy římského klubu (do roku 2017 jich bylo vydáno 43) vytvořily neklidnou atmosféru. Do společenského vědomí zabudoval myšlenku, že pouzezastavení ekonomického a demografického růst by mohlo zabránit globální katastrofě. Tak vznikl koncept „nulového růstu“. Ve skutečnosti nešlo o nic jiného než o návrat k malthusiánské doktríně. Podle ní populační růst vede k bídě a chudobě, a proto by měly být považovány války, epidemie a další kataklyzmata, která zlikvidují velký počet lidí, za pozitivní jevy. Neomalthusianismus Římského klubu předložil „civilizované“ metody snižování počtu obyvatel. Jednou takovou mělo být „plánování rodiny“.

Koncept „organického růstu“ 

V sedmdesátých letech, kdy byly tyto ideje předhozeny veřejnosti, již narostl do obrovských rozměrů rozdíl v úrovni hospodářského rozvoje (produkce a spotřeby na obyvatele) mezi Severem a Jihem planety. Rozvojovým zemím bylo fakticky vnucováno, aby uznaly stávající rozdíly a nesnažily se vybřednout z chudoby.

Po jisté době byla neudržitelná koncepce „nulového růstu“ nahrazena konceptem „organického růstu“, který poprvé zazněl ve zprávě „Lidstvo na křižovatce“. Podstata spočívala v tom, že každou zemi, každou oblast je třeba považovat za součást (buňku) jednoho živého organismu (lidstva) vyžadující samostatný přístup. A určovat tento přístup, a ovšem také funkci jednotlivých „buněk“, musí někdo moudrý a (sebou sama) vyvolený a povolaný, kdo se má ve vztahu k částem „světového organismu“ jako „mozek“ k částem těla: Římský klub.

Takže za půl století své existence vytvořil tento „mozek“ 43 zpráv. Co podstatného je v jejich obsahu? V podstatě jde o tři ideje prolínající všemi zprávami a šířené národními asociacemi Římského klubu.

Tři základní ideje

První idea je, že svět musí zastavit růst ekonomiky a populace. To je úkol představující nevyhnutelné minimum. Ideální maximum spočívá v úkolu zajistit prudký pokles rozsahu ekonomických aktivit a drastické snížení počtu lidí na planetě. Lidí na Zemi by prý nemělo být více než jedna miliarda. Ve skutečnosti tedy jde o „intelektuální“ ospravedlnění politiky globální genocidy prováděné pod kontrolou globálních finančníků.

Druhá idea říká, že státní svrchovanost je překážkou při řešení globálních problémů lidstva. Konkrétně se rozšiřuje teze, že „znečištění biosféry nezná hranice mezi národy“; proto, aby se zabránilo znečištění světových oceánů a atmosféry a předešlo se tak prorokované „tepelné smrti“, je potřeba mezinárodní spolupráce na ochranu ozonové vrstvy Země. Ta ovšem bude účinná pouze v případě, že budou odstraněny státní hranice. Totéž platí i pro ostatní globální problémy lidstva (energie, potraviny).

Třetí idea je konečná: pro spásu lidstva je nezbytná světová vláda. V průběhu času prostě musí globalizace zcela zničit národní státy a jejich funkce přejdou na světovou vládu.

Jak omezit populaci?

V loňském roce zemřel „základní mozek“ v osobě Davida Rockefellera. Při uskutečňování jeho plánů došlo ke komplikacím. Asi největší byl ten, že do Bílého domu nečekaně přišel Donald Trump, který zjevně začal jednat v rozporu s Rockefellerovými plánem Nového světového pořádku, světové vlády a „redukce“ lidstva globální válkou. Zůstává pouze záhadou, kdo nyní převzal (či teprve převezme) otěže vedení Římského klubu po smrti zakladatele. Základní kurz a cíl však od počátku zůstává nezměněn. Připomeňme si:

V roce 1972 autoři zprávy „Limity růstu“ strašili: světové zásoby zdrojů jsou vyčerpány a výbušný populační růst a s ním související nárůst spotřeby se prudce zvyšují. V roce 1976 Paul Erlich, člen Římského klubu, napsal v knize „Populační bomba“: „Musíme zastavit všechny snahy o léčbu symptomů a začít vyřezávat z těla tuto rakovinu (tedy přirozený vývoj a růst populace). Tato operace pravděpodobně bude vyžadovat mnoho krutých a nemilosrdných řešení.“

Jedno z konkrétních „krutých a nemilosrdných řešení“ předložil další člen Římského klubu Ted Turner v roce 1996: „Ideální by bylo snížení populace planety o 95 procent na výsledných 225-300 milionů „. V roce 2008 „humanisticky“ zkorigoval cílovou metu Prý stačí snížit světovou populaci na 2 miliardy lidí. „V každém případě,“ doplnil, „tu máme příliš mnoho lidí.“

Ještě se divíte, že svět stále balancuje na pokraji uměle vytvářeného světového válečného konfliktu?

Zdroj: protiproud.cz