Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jak mají lidé dodržovat opatření, když ani není pořádně jasné, jaká zrovna platí? ptá se politolog Michal Bok. Všímá si nesmyslnosti omezení pohybu v rámci okresů, protože ty pochopitelně nerespektují základní lidské potřeby ani dopravní obslužnost. „Když už takhle selhává vláda, tak byste si řekli, že na tom bude lépe aspoň opozice. Ale ouha,“ varuje Bok. Opozice přece ovládá kraje... A Evropská unie? Tam teprve začíná horor. Úplně nejhůře je na tom optimistický unijní plán, který ale nemá oporu v realitě. Jestli nepřijde rychlá změna, evropský průmysl je v ohrožení. A proto, občane, spoléhej raději jen sám na sebe...

Poučení z covidového vývoje: Nevěřte státu, spolehněte se sami na sebe

Bible končí Zjevením Janovým známým též jako Apokalypsa, v němž mimo jiné vyjedou na svět čtyři jezdci – Mor, Válka, Hlad a Smrt, kterým je „dána moc nad čtvrtinou země, aby hubili mečem, hladem, morem a zemskými šelmami“.

Naštěstí v Česku skutečnou Apokalypsu nezažíváme. Ale díky snaze drtivé většiny politiků se k ní pomalu přiblužujeme. Naši apokalyptičtí jezdci však mají jiná jména. Jsou jimi Chaos, Nekompetentnost, Evropská unie a Komunálsocialismus. Pojďme se na ně podívat hezky popořadě. A hlavně pojďme si říct, jaké poučení bychom si z toho mohli a měli odnést.

Apokalyptický jezdec # 1 – Chaos

Chaos je slovo, které nejlépe vystihuje situaci v posledních dnech, ale provází nás pandemií od samého počátku. Aktuálně vláda zavřela závodní jídelny, aby je za několik hodin zase povolila. (Zlí jazykové tvrdí, že to bylo proto, že si uvědomili, že i poslanecké restaurace spadají do kategorie závodního stravování.) A podobných případů bychom v průběhu celé pandemie mohli nalézt celou řadu. Bylo by to k smíchu, kdyby výsledkem tohohle vládního bordelu nebyly oběti na životech.

Andrej Babiš totiž může stokrát spílat lidem za to, že (údajně) nedodržují opatření vyhlášená jeho vládou. Jak ale mají lidé dodržovat opatření, když ani pořádně nemají šanci vědět, jaká vlastně skutečně platí? Jedním ze základů právního státu je předvídatelnost práva. Je to vědomí, že když udělám A, a když A je protizákonné, čeká mě trest.

To je jednoduchý princip, který chápe každý. A každý je schopen se plus minus naučit, co je to A, které nesmí dělat. Potřebuje k tomu ale čas. Pokud se však obsah vládního opatření mění i v řádech hodin, stávají se opatření pro lidi nedodržitelná.

Jak může vláda chtít, aby lidé něco dodržovali, když jim není schopná ani pořádně říct, co vlastně mají dodržovat? Stejně tak když vám jeden den vládní představitelé řeknou, abyste něco dělali, nebo nedělali, a pak hned druhý den udělají pravý opak. Takže tady máte ministra zdravotnictví, který zavře hospody, aby pak sám do jedné šel. Premiéra, který říká, aby lidi omezili cestování, aby pak sám odjel na Krétu a manželku poslal do Dubaje. Máte tady fotbalové zápasy hrané bez diváků, při kterých na tribunách sedí papaláši.

Tohle můžete různě okecávat. Můžete se u toho kroutit jako Adam Vojěch, když na něho Andrej Babiš mručel, aby se nestyděl a řekl jméno, ale to je asi tak jediné, co s tím můžete dělat. Nijak tím totiž nezměníte podstatu problému a tou je, že normální člověk si v současné situaci nemůže myslet, že to s ním vláda myslí vážně, a nemá tudíž moc důvodů jí elementárně důvěřovat.

Apokalyptický jezdec # 2 – Nekompetentnost

A s důvěrou souvisí i absolutní nekompetentnost. Ta úplně stříká ze všeho, na co vláda sáhne. Čerstvě třeba ze zákazu pohybu mezi okresy. Ten mohl vymyslet jen někdo, kdo na základní škole třikrát propadl ze zeměpisu a nakonec se nad ním učitel slitoval s tím, že mu ten někdo slíbil, že se zeměpisem nebude nikdy v životě profesně zabývat. Žák ale slib nedodržel a vymyslel, že stát zakáže lidem pohybovat se z okresu do okresu.

To v praxi znamená, že lidé třeba na Trutnovsku jsou nucení cestovat za nákupy dál, protože, světe, div se, hranice okresů tak úplně nekopírují hranice lidských potřeb a ani nerespektují místní dopravní obslužnost. V části obce Petřvald na Karvinsku byste dokonce neměli překročit ani ulici, protože její druhá strana je už formálně v Ostravě, tedy v jiném okrese.

Obdobně třeba v celém prstenci okolo Prahy, kde spousta menších obcí je jen satelitními městečky, jejichž obyvatelé drtivou většinu svých základních potřeb, jako je zajištění jídla a nákupů, obstarávají v Praze, tedy opět v jiném okresu. A podobná situace je i v okolí Brna nebo Plzně.

A stejné selhání jsme mohli pozorovat v případě rezervačního systému na očkování. Mělo nás to překvapit? Ne. Vždyť přece už od kauzy e-shopu na dálniční známky víme, že stát není schopný zajistit pro sebe a hlavně pro své občany ani tak základní služby, jako zvládne i garážová firma, která se zabývá třeba prodejem korálků.

Jestli nevěříte, zkuste se při příští návštěvě úřadu zeptat, jestli můžete poplatek zaplatit kartou. Nebo si zkuste třeba on-line požádat o nový řidičák, pas nebo občanku.

Žijeme v době, kdy si můžete pomocí mobilního telefonu otevřít účet v bance, mít v mobilu letenku nebo vstupenku na sportovní zápas a klidně i bez větší námahy obchodovat na burze na opačné straně zeměkoule. Ve stejné době ale český premiér předstupuje před novináře se štosy papíru slepenými izolepou a jeho vicepremiér vám s vážnou tváří říká, že pokud cestujete za prací do jiného okresu, musíte mít u sebe papír s čestným prohlášením.

Teď byste mohli říct: ale to jsou všechno detaily. Ano, jsou, ale hezky vykreslují bídu a mizérii, ve které se nacházíme. Vláda nebyla schopná zajistit vakcíny. Nebyla schopná zajistit systém trasování a testování. A konečně těch málo vakcín, které jí poslala EU, není schopná distribuovat do krajů. Loni v létě se mohla vláda na tohle všechno připravit. A mohla třeba i rozjet robustní program on-line výuky pro školy. Místo toho se ukolébala v pocitu, že z nejhoršího jsme venku, že jsme best in covid, a teď jsme v situaci, kdy Česko má jedny z nejhorších čísel na světě nebo minimálně z rozvinutých zemí.

Apokalyptický jezdec # 3 – Komunálsocialismus

Když už takhle selhává vláda, tak byste si řekli, že na tom bude lépe aspoň opozice. Ale ouha. Opoziční strany jsou dlouhodobě silné v obcích a po posledních krajských volbách ovládly i kraje, a naplno se tak u nich rozbujel komunální socialismus.

České samosprávy jsou totiž samosprávami jen na papíře. V praxi jsou totiž hluboce závislé na vládě. Ta jim posílá peníze, které kraje a obce z velké části jen přerozdělují, a pokud chtějí nějaké investice, potřebují na ně zpravidla buď peníze přímo od státu, nebo alespoň dobrozdání z nějakého ministerstva, aby si mohly sáhnout na peníze z evropských fondů.

Stát, potažmo vláda, tak v tomhle nerovném vztahu tahá za delší konec provazu a přirozeným důsledkem je, že se komunální politici stávají pátou kolonou vlády ve svých vlastních stranách (čest výjimkám). Právě odtud pramení současná mizérie opozice, kdy nejprve hrdinně v Poslanecké sněmovně shodila nouzový stav, aby následně její vlastní hejtmani poníženě požádali vládu, aby ho znovu vyhlásila.

Následné extempore, kdy opoziční senátoři ženou vládu k Ústavnímu soudu, zatímco opoziční poslanci mávají bílou vlajkou, jen dokresluje absurditu celé situace. A nezúčastněnému pozorovateli, který by snad věřil a doufal, že když je současná vláda tak špatná, má aspoň naději v současné opozici, zbývají akorát zmar a oči pro pláč.

Apokalyptický jezdec # 4 – Evropská unie

Když už takhle selhává český stát, řekli byste si, že na tom bude lépe Evropská unie. Opak je bohužel pravdou. Unijní přístup ke covidu selhal na celé čáře. 

Pokud bychom to měli nějak zevšeobecnit, tak Evropská unie je jen hypertrofovaným státem. Je to to samé, akorát ve vetším měřítku. Další vrstva. Další zástupy úředníků, jejichž denním chlebem je odpovídat na otázky, na které se nikdo neptal, vymýšlet řešení problémů, které neexistují, a popisovat stohy papírů slovy, která nikdo nečte a nic neříkají.

Evropská unie tak není spásou, ale jen prohloubením problému. Ukázali jsme si, že současná vertikála „občan – obec – kraj – stát“ je problém. Jak pak může být řešením prodloužení téhle vertikály o další stupeň na „občan – obec – kraj – Evropská unie“?

Tím z podstaty věci vznikne akorát více prostoru pro zmatení, pro komplikace, pro chaos a pro nekompetentnost, kterou bude možné lépe maskovat, protože bude ještě méně jasné, kdo za co vlastně zodpovídá. Ve snaze dát tomu nějaký řád se zaměstnají další zástupy úředníků, kteří budou mít v popisu práce sjednocovat metodiky, koordinovat s vládami a s regiony, vytvářet strategické a koncepční dokumenty a v neposlední řadě harmonizovat, ověřovat a zajišťovat soulad s platnou legislativou. Ve výsledku ale jako občané jen dostaneme za více peněz méně muziky.

Evropská unie by však přece jen mohla pomoci. Loni v létě, pod tlakem první vlny covidu, vyplodila ambiciózní plán na svou další sedmiletku (zlí jazykové říkají, že pokrok se pozná podle toho, že Hitler plánoval na čtyři roky, komunisté na pět a Evropská unie to „zvládá“ dokonce na sedm). Součástí tohoto plánu jsou i peníze na postcovidovou obnovu, ale hlavním motivem celého tohoto evropského rámce je ozelenění evropských ekonomik.

Celý plán vznikal v době, kdy se čekalo, že nad covidem budeme mít dost možná do Vánoc vyhráno, a když ne do Vánoc, tak do Velikonoc určitě. Místo toho je dnes EU v situaci, že paní von der Leyenová bude pokrývat Berlaymont „vlajkami“ EU a osobně zpívat Ódu na radost, když se nedejbože podaří v evropské sedmadvacítce zvládnout očkování do příštích Vánoc.

Pokud EU nechce zasadit další ránu svému průmyslu, bude muset tenhle svůj utopický plán zásadně přehodnotit. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se něco takového skutečně stalo.

Poučení – skutečně chcete, aby jiní rozhodovali o vašem životě?

Co z toho všeho vyplývá? Nespoléhejte se na stát. Nespoléhejte se na obce a kraje. A už vůbec se nespoléhejte na Evropskou unii. Věřte sami sobě.

Když loni v létě nebyly roušky, Češi si je ušili sami. Když bylo loni potřeba nakopnout vládu, aby něco konečně začala dělat, musel si jeden pojišťovák spočítat v Excelu, jak hrozí, že bude covid dál postupovat. Když je dneska potřeba rozvážet vakcíny a vláda to neumí zařídit, nabízí se firma Rohlík.cz, že to pro vládu udělá.

A dalších příkladů bychom mohli nalézt tisíce. Včera i dnes, stejně jako zítra, se ukázalo, ukazuje a bude ukazovat, že vláda, ať už jí říkáme stát, obec, kraj nebo Evropská unie, neumí zajistit lépe nic než my sami.

A na co jako jednotlivci nestačíme, to zvládneme dohromady. Říká se tomu soukromý sektor a v praxi to jsou živnostníci, firmy, ale i třeba charity, dobrovolníci a spolky. Když totiž dělá někdo něco pro sebe nebo pro své bližní, dělá to zpravidla lépe než úředník odosobněný od problému a zavřený někde v malostranském paláci.

Ostatně v krystalicky čisté podobě to je vidět na vakcínách. Vakcíny nevyvinul stát. Vyvinuly je soukromé firmy. Podobně jako v minulosti, kdy docházelo k největším pokrokům v době válek (třeba tak dnes běžné věci, jako jsou konzerva nebo sluneční brýle, vznikly původně pro válečné potřeby), i dnes v době obrovské krize a globální pandemie vidíme, že těžká doba vede k inovacím, novým postupům a vynálezům.

S těmi všemi však zpravidla přichází soukromý sektor. Na rozdíl od státního byrokrata, který žije ze zdánlivě bezedné kapsy daňového poplatníka, je živnostník nebo třeba pracovník charity odkázán na zdroje v principu omezené velikostí jeho kapsy a jeho schopnostmi. Musí se proto mnohem více ohánět a na výsledku je to podle toho znát.

Pokud stále ještě pochybujete. Jestli to má celé nějaký smysl, položte si jednoduché otázky: opravdu věříte, že nějaký ouřada někde na ministerstvu, nebo abstraktně, že nějaký stát ví lépe než vy sami, co je pro vás dobré? Že ví lépe než vy, za co byste měli utratit svoje těžce vydělané peníze? Že dokáže lépe než vy rozhodnout, jak byste měli žít svůj život?

Nikdo nedokáže žít váš život lépe, než jak ho dokážete žít vy sami! A to je to největší poučení z covidu.

Zdroj: parlamentnilisty.cz