Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Možný rozpad velké koalice po neúspěchu SPD v německých parlamentních volbách a těžké hledání nových partnerů do pro úspěšnější CDU, to je jen jeden z příznaků rozcestí, které má Německo před sebou.

Nejsilnější zpráva z nedělních voleb v Německu říká, že velká koalice ztratila čtvrtinu voličů a nejspíš se rozpadla. Alespoň podle předsedy SPD Martina Schulze, který prohlásil, že jeho strana jde do opozice. Rozhodl se pro to bez jakéhokoliv dialogu se členstvem, už v reakci na první odhady, které mu připisovaly 20,8 procenta, nejméně od druhé světové války. Černá CDU spolkové kancléřky Angely Merkelové s 33,2 procenty začala uvažovat o koalici s „modrými“ FDP (10,4 %) a Zelenými (9,3 %), tedy v „jamajských“ barvách. Ta však snadno láme na problému migrace - Zelení jsou pro, Svobodní jsou proti. O Levici (8,9 %) zatím nikdo nemluvil.

V následujících dnech se mohou mnohé názory měnit, ale nakonec se nemohou vyhnout řadě strategických výzev, které leží před touto největší zemí EU s 83 miliony obyvatel. Nyní se nejvíc mluví o migrantech, ale troufám si říci, že zrovna tohle patří k těm snazším úkolům. Přišlo jich milion, zhruba jeden na sto obyvatel. Tohle Němci zvládnou, už proto, že k tomu přistoupili pozitivně a pomáhají bližním v tísni s opravdovým křesťanským přesvědčením, jaké u nás – jak jsem zaznamenal z jednoho rozhovoru s německou Češkou v ČT – vlastně neznáme.

Největším nepřítelem Německa je v tuto chvíli jeho úspěch. Nejde jen o to, že láká jako cílová země uprchlíků. Problém je jinde, začíná mít potíže se svými přebytky zahraničního obchodu, protože v bilancích jejich protistran se to projevuje jako schodek. Když někdo vyváží víc, než dováží, v zákaznických zemích narůstá dluh. A extrémně velké německé přebytky způsobují extrémně nebezpečné schodky jinde. Procitající ekonomové to začínají označovat za další typ makroekonomické nerovnováhy, která může dělat stejné problémy jako díry v rozpočtu. Tato nerovnováha je přece jednou z příčin boláků typu Řecko nebo Španělsko, zemí, které se zadlužily na německé produkci.

Avšak bolet bude i léčba v podobě větší orientace na německou domácí spotřebu. Bolestivě to pocítíme alespoň v zemích jako je Česko, které vyrábí hlavně pro německé exporty. Volby to jen vyhrotí. Pokud SPD skutečně skončí v opozici, může se věnovat svému opomíjenému tématu – ocenění práce zaostává za oceněním kapitálu. Mzdy se musí lépe přizpůsobovat vývoji produkce. Růst mezd v Německu urychlí automatizaci, protože chytřejší stroje se tak lépe vyplatí. Zároveň však zvýrazní naše strategické zaostávání, dané tím, že česká práce byla levnější než technologie, které by ji mohly nahradit. Uvázneme v oborech, které přestávají existovat.

Za pět let budou vypnuty německé jadrné elektrárny, to je další revoluční akce sousedů, která je u nás nedoceněna. Tady mohou být Zelení ve vládě užiteční, ale bez nich to šlo taky docela dobře. Také na tomto historickém úkolu obyvatelé spolupracují a snaží se přispívat plněním okresních, krajských a zemských plánů v šíření obnovitelných zdrojů energie. Jejich tempo však v poslední době zpomalilo, také proto, že se daří i další cíle, kterými jsou úspory ve spotřebě a zvyšování energetické účinnosti.

Velkou ránu německému průmyslu zasadila „dieselgate“, průšvih se švindlováním při testech dieselových motorů. Vyústilo to v jasný soumrak motorů s vnitřním spalováním a blížící se konec aut, jak je známe. Plně se tu projevila ošidnost „inovátorova dilematu“, zda má vylepšovat to, co funguje, nebo raději hledat něco, co úspěšný produkt sesadí. Třeba díky radikální změně, která nejde po nejlepším, ale levnějším, které je stále ještě přijatelné, a třeba ještě uživatelsky přátelštější.

Toto změnu známe, jsou to elektrická auta. Až se naplno rozjede jejich výroba, musí se prosadit fakt, že levnější není jen jejich provoz, dnes skoro zadarmo, ale i pořízení. Jsou přece jednodušší, bez převodovky, rozvodů, nemluvě o tom smrdutém motoru. Budou s autopilotem, což lze s výhodou využít v ekonomice sdílení. Klepnete do mobilu, že chcete svézt, a auto samo přijede, samo odveze, a pak samo odjede jinam. Němci vsadili na strojařsky dokonalejší auta, a ujela jim revoluce, ve které má hlavní slovo elektronika. Zelení ve vládě by mohli změnu zasadit do širšího společenského kontextu lokalizace (obecní nabíječky z větrníků a slunečníků), sdílení a decentralizace, tří důležitých nástrojů, které pomohou snížit tlak na matičku Zemi.

Další výzvou je nepoměrně velký význam Německa v EU a zejména v eurozóně. Prakticky nenajdeme problém, který by se dal řešit jinak, než že jej Němci zaplatí. Alespoň oni sami to tak vnímají. Proto se snaží se přitlumit všechny debaty o doplnění chybějících institucí v eurozóně jako je evropský ministr financí, větší rozpočet, evropské dluhopisy. Vidí v nich další záminku, jak Němce pumpnout. Avšak rozestavěná eurozóna je velice labilní, a to posiluje odpůrce společné měny, jako je „alternativa“ AfD, která dosáhla 13,1 procent a vstupuje do Spolkového sněmu hlavním vchodem.

Na co se čeká, to je jasné slovo Němců v bezpečnostní oblasti. Duní sice debaty o terorismu, ale to je problém tajných služeb, kterým velké řeči jenom svazují ruce. Daleko nebezpečnější jsou nevyrovnané vztahy EU s nevypočitatelnými Spojenými státy, které si samy oslabují svého prezidenta. Proudy migrantů přišly ze zemí trpících americkým rozvratným vlivem, a to to ještě USA chtějí Evropě zdražit. EU by měla vystupovat samostatněji a víc si hlídat svůj skutečný zájem. Německý ministr zahraničních věcí Sigmar Gabriel (SPD) už se v podobném smyslu vyjadřoval, ale jeho role právě končí. Bez německé akce nebude nic, a nic znamená, že to bude horší.

V nejbližších dnech nás čekají hlavně řeči o politice, kdo s kým, a co to udělá s náladami občanů. To půjde na první stránky novin. O strategiích se mluvívá za zavřenými dveřmi. Úkoly však známe. Nejtajnější obyčejně bývá to, že není řešení.

Zdroj: vasevec.cz