Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pravoslavní a katolíci by měli být v konfrontaci se současností jednotní, o tom je přesvědčen slavný ruský režisér Alexandr Sokurov. Svůj pohled na situaci ve společnosti, roli vizuálních druhů umění a odpovědnosti křesťanů za to, co se děje vyjádřil režisér při setkání s účastníky semináře asociace křesťanských médií SIGNIS, který probíhá v těchto dnech v Petrohradě.

Sokurov se domnívá, že dnes film a televize velmi škodí lidské civilizaci, šíří agresi a násilí. Rozsah těchto škod je ohromný, protože ve vizuálnosti je založena ohromná síla.
V rukou současné společnosti jsou televize a kinematografie, jejichž hodnoty se ne vždy shodují s křesťanskými, „velmi nebezpečnými nástroji“. V západních zemích mnohým připadá křesťanství jako jakýsi zastaralý systém a uvnitř církve jsou s velkými obtížemi vnímány výzvy moderní doby.

Současná demokracie Sokurovovi připomíná zoopark, jehož ředitelství se rozhodlo vypustit všechna zvířata z klecí a pozorovat, kdo koho sní. V dnešní společnosti je dovoleno téměř vše, včetně demonstrace agrese a násilí. Ukázkovým příkladem jsou podle Sokurova i na první pohled nestranné vzdělávací filmy, které ukazují na TV stanicích National Geographic a Animal Planet. V každém z těchto dokumentů ukazují v detailech, jak jedno zvíře pojídá druhé. Mimo jiné je to nebezpečné i proto, že tyto obrázky ničí „delikátnost a intimitu smrti“.

Stát nachází sílu vzdorovat některým negativním jevům, například téměř všude jsou zakázány drogy. Ale „vizuální násilí“ se nikdo nesnaží zkrotit. I když je, podle Sokurovova přesvědčení, mnohem nebezpečnější než drogy, a dokonce než atomová zbraň.

V dnešní společnosti se nejdůležitějším motivem stalo získávání peněz. Přesně takový cíl si před sebou kladou i výrobci filmů a televizních pořadů. To zase podporuje růst agresivity ve vizuální produkci: „spojení sobectví a hmotného zájmu přináší agresivitu v televizi i v kině.“ Sokurov připomněl, že většinu svého života prožil v socialismu a přiznal se, že v té době ‒ nehledě na to, že stát neposkytoval svým občanům rovné příležitosti, byl schopen vytvořit u většiny lidí vědomí toho, že peníze nejsou to hlavní. A to vše se dělo na pozadí skutečnosti, že církev byla zbavena svého hlasu a nemohla ovlivňovat duše lidí.

Autor filmové verze „Fausta“ se ptá, uvědomují-li si současní teologové, pravoslavní i katoličtí, jak čelit agresivní vizuálnosti? V současném křesťanském prostředí neexistují prakticky žádné diskuse, kde by zástupci různých konfesí mohli diskutovat o výzvách současnosti a pokusit se na ně najít společnou odpověď.

Sokurov je dále přesvědčen, že velké škody dnes církvi přináší její politizace: ve veřejných projevech mnohých duchovních často slyší výrazy charakteristické pro politiku, nikoli pro teologii. Režisérovy obavy dále prohlubuje to, že mnozí z křesťanů podporují nehumanistické a nedemokratické principy. Doba „tvrdých politických pojmů“ je dávno pryč, domnívá se režisér.
Co se týče náboženských myšlenek jako takových, mají obrovskou energii, přitom ale mohou nejenom spojovat, ale i rozdělovat lidi a vnášet do společnosti agresivní náboj. V poslední době je to obzvláště patrné tam, kde dominuje islám: vizuální produkce produkovaná v těchto zemích se často odlišuje zvláštní agresivitou, která je v rozporu i s humanitními principy samotného islámu.

Alexander Sokurov se rovněž vyjádřil, že nejednou diskutoval s organizátory filmových festivalů třídy „A“ a přesvědčoval je, aby alespoň na těchto prestižních fórech zakázali promítání filmů se scénami násilí. Nicméně, ani jednou jeho návrhy nebyly přijaty. Režisér se domnívá, že ani ze strany církve nejsou prakticky slyšet snahy omezit vizuální násilí, přestože křesťané velmi často zvyšují svůj hlas, když si všimnou v některých filmech zkreslení Písma Svatého.

Obecně se režisér domnívá, že dnes v souvislosti se ztroskotáním tradičního hodnotového systému se ocitl v nejvíce nebezpečné situaci starý svět, tedy křesťanská Evropa, jejíž součástí je i Rusko. „Západní Evropa je naše starší sestra, i když ne vždy se k nám chovala s pochopením“, vzkázal Sokurov a dodal, že on sám se zformoval pod vlivem evropské kultury.