Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Andrej TKAČOV – O rakovině těla i společnosti
Rakovina představuje bolestivou pohromu minulosti a současnosti, která přenechává první místo při smrtelné sklizni (zatím) pouze srdečním chorobám.
Po mnoho let slýchávám – já, člověk zcela mimo lékařství – od přátel lékařů slova, která říkají na svých přednáškách a seminářích pro pokročilé. Rakovina je mystická, říkají. Rakovinová buňka se velmi podobá člověku, který se zbláznil. A nádor, to je dav lidí, kteří se zbláznili.
Normální buňka se chová jako čestně a tvrdě pracující dělník. Pro sebe si nechává jen málo, téměř všechno dává tělu. Zemře beze strachu a dává přednost novým buňkám. Mimochodem, na buněčné úrovni se proměňujeme několikrát ročně.
Jenže rakovinová buňka se tak nechová. Tělu nic nedává, všechno si nechává pro sebe. A umřít se jí potvoře také nechce! Chová se jako hrdina západního filmu o globálních katastrofách, když všichni umírají a pouze hlavní hrdina přežije. Rakovinová buňka nezemře dříve, než zabije tělo, které předtím celé strávila. To znamená, že projekt jejího života je globální: budu žít, dokud doslova všichni nezemřou. Sobectví na buněčné úrovni!
Infekce přicházejí z vnějšku, viry také z vnějšku. Z venku přicházejí také mechanická poškození. Rakovina se rodí uvnitř v důsledku kolapsu buněčného systému. Pokud to porovnáme se životem společnosti (zemí, lidmi, státem), pak zlomeniny, modřiny, chřipka, otravy atd. představují útoky vnějších nepřátel. Rakovina je ale vnitřní lidskou nemocí. Jako by říkala:
„Chci vše! Nikomu nic nedlužím! Naopak – všichni ostatní mi dluží! Nechci se obětovat pro nikoho ani za nic! Zemřu poslední, dnes ty a zítra já! Budu si dělat, co chci! A takových, jako jsem já, je čím dál více. Zkuste nás porazit!“
Takto vypadá rakovinový program, a to jak v lidském těle, tak v celku národa. A stejné to je s celým lidstvem. Vnitřní selhání či falešné stanovení cílů se rovná rakovině osobnosti i společnosti. A když dnes hovoříme o tradičních hodnotách v rodině a společnosti vytváříme tím protirakovinový program. Je totiž absolutně nemožné porazit karcinom léčivých buněk pokud se ideologie rakoviny šíří po celém světě… Lidé si stále častěji „užívají“ chování rakovinové buňky…
Chování rakovinové buňky v narušeném organismu se totiž velmi podobá egoistickému chování v narušeném lidstvu (nebo jeho části).
Tato analogie se mi zdá až příliš vážnou na to, abychom ji ignorovali.
(překlad vlastní)
Klíčová slova: Lékařství, Současný život, Společnost v krizi, Zdraví